Galerie hlavního města Prahy v sezóně 2022 kombinuje opět dva autory, kteří mají mnoho společných témat založených na interakci s prostorem. Oba hledají inspiraci ve svém bezprostředním okolí a často čerpají ze svých spirituálních zážitků. A protože Michal Škoda vytváří díla téměř výhradně pro interiér, dostal Čestmír Suška prostor v zahradách a v sadu Zámku Troja, přičemž některá díla komponoval přímo na vybraná místa. Výstavu lze shlédnout do 30. října 2022
Text: Magdalena Juříková
Foto: Gabriel Urbánek, Martin Polák
Kříž jako mnohoznačný symbol
Čestmír Suška svou práci často definuje skrze materiál. Poetika jeho sochařských děl se transformovala v určitý specifický druh racionální krásy, která vězí v na první pohled jednoduchých strukturách a tvarech odvozených z organické i neživé přírody. Tento princip dál modifikoval v různých materiálech, u kterých vždy dokázal plně využít odlišnosti jejich fyzikálních vlastností. Vyzkoušel kromě sádry, keramiky, skla a dřeva i nedávno ve veřejném prostoru tak často viděné prořezávané cisterny všeho druhu. Od krajkoví těchto objektů se dnes vrátil s nebývalou intenzitou ke kameni.
Perforované cisterny jsou minulostí a odebírání hmoty z kamenného bloku představuje zcela opačný sochařský postup, který vyžaduje nejen řemeslo a flexibilní vnímání kvality kamene, ale nesmí zároveň dojít k ohnutí původní koncepce budoucího díla.
V komornější linii recykluje odvržené náhrobky a v té monumentální převažuje čerstvě vytěžená žula. Jedním z dominantních motivů je kříž. Je to pro něj i pro všechny z nás mnohoznačný symbol, který může být spojnicí protikladů, nebo naopak členit a oddělovat plány či poukazovat k víře v Boha, víře v něco, co přesahuje naši pozemskou existenci. Vedle takto fundamentálních témat však dokáže myslet i hravě a s nadhledem jako v každém z materiálů, které kdy podrobil své imaginaci.
Minimalistické tvarosloví
Michal Škoda pracuje s maximálně redukovanými tvary, které v prostoru hybridně expandují, a nepřipomínají tak klasické stereometrické útvary. Působí jako objekty odvozené z futuristické architektury nebo schránky ukrývající nějaké magické tajemství. Vedle toho se intenzivně zabývá kresbou, která je plošným vyjádřením prostorových rozvrhů sledovaných v objektech. Kromě minimalistického tvarosloví je důležitou výrazovou složkou jeho prací užití černého monochromu nebo jednoduchého kontrastu černé a bílé.
V současnosti se vrátil po více než patnácti letech opět k objektům, které nyní konstruuje ze dřeva, pokrývá je vrstvou křídy a finišuje černou barvou. Povrch je tak lehce strukturovaný a navozuje dojem, že je objekt modelován. Jemná vibrace není nepodobná té, kterou pozorujeme na jeho kresbách, jež vznikají trpělivým nanášením několika vrstev grafitu. Tento senzitivní prvek umocňuje magický účinek posledních Škodových objektů, které – jak sám vždy zdůrazňuje – nejsou odvozeny z architektury, i když jej architektura extrémně zajímá.
Jeho zájmem je princip architektury, která má sloužit jako místo pro život, a život člověka má mnoho charakteristik – od každodenních rituálů až po silné duchovní prožitky. Na rozdíl od jeho raných objektů jsou ty nynější mnohem prostorově rozvinutější, odkrývají svá vnitřní zákoutí, otvírají se průhledy nebo stoupají stupňovitě vzhůru, aby zachytily mnohoznačnost a různorodost myšlenek křižujících mentální krajinu autorovy mysli.
