Gourmet pizzeria Amunì otevřela na pražském Smetanově nábřeží svou druhou pobočku, jejíž elegantní interiér navrhli designéři z ateliéru dvoutakt.
Text: Soňa Hanušová
Foto: Vojta Tesárek
Inspirovali se přitom samotnou Sicílií, a tak si hosté mohou vychutnat pizzu z pomalu kynutého těsta u stolů z dubového dřeva obklopených olivovníky. Nepřehlédnutelnou dominantou podniku je pak zakřivený bar s více než 3500 luxfery.
Svou první pobočku otevřelo Amunì v roce 2017, letos k ní přibyla druhá na Smetanově nábřeží přímo naproti Novotného lávce. Majitelé podniku při té příležitosti oslovili mladé designérské duo Maxe Koreise a Romana Mareše tvořící pod značkou ateliér dvoutakt. V Amunì zaujal především jejich ojedinělý přístup, navíc jim díky jejich předchozímu projektu (interiér Lucerna Café Baru) nebylo gastronomické prostředí cizí.
„Rozhodující bylo naše odlišné pojetí designu a jeho propojení s řemeslem. Do každého návrhu se snažíme vnést autorský prvek, který do té doby neexistoval, a zakomponovat jej do prostoru. Sami přitom hledáme cesty, jak daný prvek vyrobit. Do realizace tak nevstupujeme jen coby autoři návrhu, ale aktivně se zapojujeme i do samotné stavby,“ shodují se Max Koreis a Roman Mareš. Praktické dovednosti jsou podle nich navíc důležité i při komunikaci s řemeslníky: „Abychom je přesvědčili, že něco jde vyrobit nebo udělat, musíme to nejprve sami umět.“
Mramor? Cihly!
Úkolem ateliéru dvoutakt bylo vdechnout novému podniku konkrétní tvář. Designéři se snažili co nejvíce přiblížit atmosféru Sicílie, odkud pochází zakladatel konceptu Massimo Giuliana. Proto zvolili cihlovou podlahu, jež se ukázala být první výzvou jejich ideje.
„Předtím zde byly dlaždice imitující mramor, které se k naší vizi ani podniku jako takovému vůbec nehodily. Přesvědčili jsme proto majitele o nutnosti výměny. Místo původních dlaždic jsme zvolili cihly upcyklované ze staveb, které jsme nařezali a položili právě tou řeznou stranou nahoru,“ popisuje Roman Mareš. Tak jednoduché to ovšem nebylo, designéři kromě materiálu museli přijít i s principem, jak podlahu čítající 6000 těchto cihel položit a vyspárovat.
Také další materiály volili designéři čistě přírodní. Dubové stoly doplňují vyplétané židle značky TON v barvě vytvořené podniku na míru. Sicilskou atmosféru umocňuje několik olivovníků rozmístěných do prostoru.
3500 luxferů
Při vytváření návrhu vycházeli Max Koreis a Roman Mareš také z toho, co je pro obě restaurace Amunì typické – pizza z pšeničného kvásku podle vlastní receptury a pomalu kynutého těsta. Dominantu podniku tak tvoří zakřivený bar s luxfery, stejného ohraničení se dočkal i prostor kolem pece na pizzu.
„Naše představa byla navázat na kvásek, který tvoří bubliny, a přenést tento motiv na bar. Z různých důvodů ale nebylo možné tento původní plán realizovat. Nakonec jsme se tedy rozhodli pro luxfery doplněné o světelné LED pásky,“ vysvětluje Max Koreis. Podobně jako u předchozího projektu i zde ateliér dvoutakt spolupracoval se studiem Spectoda. Díky jejich mobilní aplikaci lze atmosféru v podniku jednoduše měnit ve spektru od chladně modré po hřejivou sytě oranžovou.
Na samotnou restauraci navazuje tavola calda inspirovaná pouličními krámky v Palermu. Jedná se v podstatě o snack bar s nabídkou rychlých jídel do ruky pro ty, kdo nemají času nazbyt. Tento prostor měl být od restaurace zcela oddělený, designéři se však rozhodli spojení mezi oběma podniky přiznat a opticky je propojit. Stěnu mezi nimi tak vybourali a nahradili obří deskou z čirého skla, která hostům obou provozoven umožňuje nahlédnout do sousedního prostoru.
***
O ateliéru dvoutakt
Max Koreis a Roman Mareš se poznali během studia na UMPRUM, v Ateliéru designu nábytku a interiéru. Spojila je láska ke švédskému designu a starým autům. Právě tato záliba nakonec dala název jejich společné značce – ateliér dvoutakt. Odkazují tím ale i ke svým povahovým vlastnostem, které se vzájemně doplňují. Jak s nadsázkou uvádějí, Max Koreis je digitál a Roman Mareš Analog. V praxi to znamená, že první pracuje na vizualizacích a výkresech, zatímco druhý v dílně vytváří prototypy. Jejich společným větším projektem byl tiny house pro soukromého majitele, následovala proměna Lucerna Cafe Baru a vytvoření interiéru pro pizzerii Amunì.