Stavebnictví dnes čelí mnoha výzvám, především tématům spojeným s ESG, a to nejen z pohledu udržitelnosti, ale také společenské odpovědnosti a řízení podniku. Rudolf Kristian, vedoucí advokát společnosti AegisLaw, v rozhovoru pro Estate & Business říká, že řada firem začala přijímat opatření k udržitelnosti už dávno předtím, než začalo být ESG povinností.
Text: Jana Chuchvalcová
Foto: Daniel Hromada, Shutterstock
Stejně tak jsou některé stavební firmy a developeři již připraveni na ESG reporting – a ty menší k tomu donutí tlak obchodních partnerů či financujících bank. Stavebnictví se však bude týkat i další evropská regulace, a to nařízení o odlesňování EUDR, které je pro mnoho firem zatím velkou neznámou.
Stavebnictví čelí mnoha výzvám, mimo jiné tématům spojeným s ESG, a to nejen z pohledu udržitelnosti, ale také společenské odpovědnosti a řízení podniku. Jak na to reagují stavební firmy a developeři?
Reakce jednotlivých firem se pochopitelně liší především podle jejich velikosti. Velké stavební firmy s mateřskými společnostmi v zahraničí mají dostatek zdrojů a know-how, aby mohly efektivně implementovat komplexní ESG strategie. Tyto firmy se již delší dobu zaměřují na snižování uhlíkové stopy svých projektů, zavádění inovativních ekologických technologií a používání udržitelných materiálů. V oblasti sociální odpovědnosti zlepšují pracovní podmínky zaměstnanců a bezpečnost na pracovištích. Z hlediska governance mají tyto společnosti přísná pravidla pro transparentní řízení a etiku a vyžadují dodržování těchto zásad i od svých dodavatelů.
Menší stavební firmy často reagují až na tlak ze strany větších obchodních partnerů nebo bank. Sbírají a analyzují pouze data, která jsou od nich explicitně požadována, a zavazují se k dodržování zásad formulovaných jejich většími partnery. I to se počítá. Často si pak totiž uvědomí, že určitá připravenost v oblasti ESG jim přinese konkurenční výhodu a začnou se o problematiku samy zajímat.
Ojediněle se ještě setkáváme i s tím, že některé firmy působící na lokální úrovni nemají o ESG vůbec žádné povědomí.
A jaké dopady to má na samotné projekty a jejich financování?
Z pohledu bankovního financování jsou udržitelné projekty jednoznačně ve výhodě. Mají přístup k tzv. zeleným úvěrům, které jsou určeny na financování environmentálně šetrných projektů, například pro výstavbu energeticky úsporných budov nebo na zlepšení energetické efektivity stávajících budov. Úvěry jsou často spojené s nižšími úrokovými sazbami, pokud úvěrovaný splní předem stanovené environmentální cíle. Firmy také mohou využít financování projektů skrze emise zelených dluhopisů, které se v loňském roce dočkaly nové evropské regulace. Dále se nabízí tzv. sustainability-linked loans, které jsou vázány na splnění předem stanovených cílů v oblasti udržitelnosti. Jejich výhodou je větší flexibilita v použití prostředků.
Banky a další finanční instituce stále více zohledňují ESG faktory při hodnocení rizikovosti projektů. Od letošního roku navíc musí banky reportovat tzv. Green Asset Ratio, tj. podíl aktiv v projektech souladných s taxonomií Evropské unie. To samozřejmě zvyšuje tlak na kvalitu a udržitelnost jednotlivých projektů, tak i na způsob shromažďování a vyhodnocování dat, které banky požadují. Opět se tak dostáváme k tomu, že ESG reporting v nějaké formě už nyní dohání firmy, které zatím samy o sobě reportovat nemusí.
Projekty, které jsou v souladu s principy udržitelnosti, mají zpravidla vyšší počáteční investiční náklady, a to zejména kvůli používání ekologičtějších materiálů a technologií. Nicméně v dlouhodobém horizontu se tyto investice vyplatí, ať už ve formě nižších provozních nákladů, lepší energetické účinnosti nebo vyšší hodnoty samotných nemovitostí. V neposlední řadě je potřeba zmínit, že udržitelné projekty poskytují investorům mnohem větší jistotu úspěšného exitu v budoucnu.
Připravují se také stavební firmy a developeři na budoucí povinný ESG reporting? Co všechno musí v této souvislosti udělat? Anebo už jsou na tuto povinnost připravené?
Ty největší stavební a developerské firmy, kterých se reporting bude týkat od roku 2026, jsou již připraveny. Mají více či méně početné interní týmy, které se problematikou ESG zabývají, čerpají know-how svých mateřských společností, které mají často sídla v zemích, kde jsou s udržitelností napřed, mají efektivně nastaveny systémy sběru dat napříč firmou a jejich zpracování. Často reporty zpracovávají už nyní.
Menší firmy, jak už jsem zmínil, jsou do tajů ESG chtě nechtě zasvěcovány většími obchodními partnery v rámci kontroly dodavatelského řetězce nebo bankami, které jejich projekty financují. Některé to chápou jako nutné zlo, jiné jako příležitost získat určitou konkurenční výhodu. Ve výsledku pak zjistí, že velké množství relevantních dat již mají k dispozici, jen se s nimi musí naučit pracovat.
Pro přípravu je tedy nezbytné uvědomit si dopady fungování firmy na životní prostředí a na společnost, stanovit rozsah relevantních dat a nastavit efektivní systém jejich sběru v rámci firmy i dodavatelských řetězců, nastavit systém jejich zpracování a vyhodnocení.
V našem minulém rozhovoru jste uvedl, že řada firem přijímala různá opatření směřující k udržitelnosti svých ekonomických aktivit dávno před současnou regulací. Můžete uvést nějaké konkrétní příklady?
Ano, řada firem začala přijímat opatření k udržitelnosti už dávno předtím, než ESG začalo být povinností. Příkladem mohou být realizace zelených střech, solárních panelů nebo systémů pro recyklaci dešťové vody. Některé stavební firmy se zaměřily na optimalizaci spotřeby energie a minimalizaci odpadu už v době výstavby, například používáním prefabrikovaných materiálů.
Developeři investují do energeticky úsporných budov s certifikacemi jako LEED nebo BREEAM, což jsou mezinárodně uznávané standardy pro udržitelné budovy. Tyto certifikace nejen zvyšují hodnotu budovy, ale také přispívají k celkové reputaci firmy.
Reaguje na výzvy ESG i nový stavební zákon?
Pouze velmi okrajově. Co se týká udržitelnosti budov, nový stavební zákon stanoví požadavek na použití recyklovaných materiálů či materiálů šetrných k životnímu prostředí. Nemyslím si však, že by to mělo potenciál zásadně změnit rozhodování stavebních úřadů. Zásadnější je legislativa stanovující například požadavky na energetickou náročnost budov aj.
Jakým dalším výzvám v oblasti legislativy čelí aktuálně stavebnictví a development?
Zmínil jsem legislativu týkající se energetické náročnosti budov. V květnu letošního roku začala platit evropská Směrnice o energetické náročnosti budov, která bude muset být implementována do českého právního řádu. Cílem směrnice není pouze snížení energetické náročnosti budov, ale rovněž redukce emisí uhlíku. Podle odborníků bude docházet například k ještě většímu zapojení obnovitelných zdrojů energie nebo většímu použití dřeva jako stavebního materiálu – bude se totiž sledovat i vliv použitých stavebních materiálů na emise skleníkových plynů.
To ale naráží na jinou evropskou regulaci, která se sice sektoru stavebnictví týká jen částečně, ale dotčeným subjektům již nyní nedává spát. Jde o nařízení o odlesňování (EUDR), které zjednodušeně řečeno stanoví povinnosti obchodníků s některými komoditami (mezi nimiž je i dřevo) nebo výrobky z nich prokázat, že jejich produkty nepřispívají k odlesňování planety. Velké a střední podniky mají plnit své povinnosti z nařízení již koncem letošního roku, malé pak od poloviny toho příštího.
Řada dotčených subjektů však o této regulaci stále nemá ani tušení. Jde přitom o administrativně velmi náročnou agendu, na kterou je potřeba se včas připravit. Kolem regulace panuje řada zásadních výkladových nejasností a doposud například nefunguje ani informační systém, do kterého budou povinné subjekty muset data zadávat. Za neplnění povinností přitom hrozí i značné finanční postihy či zákaz uvádět na trh dotčené komodity či produkty.
***
Rudolf Kristian, vedoucí advokát AegisLaw
Specializuje se na právní poradenství v oblasti práva nemovitostí, zejména na nemovitostní transakce, developerské projekty, komerční nájmy a pozemkové právo. Ve své praxi se podílel na strukturování transakcí, přípravě a vyjednávání smluvní dokumentace pro divestice a investice do projektů pro retail, výrobu, logistiku a office, vyjednávání dlouhodobých nájemních vztahů a zastupování klientů ve správních řízeních a soudních sporech, včetně sporů ze smluvních podmínek FIDIC.