Pro labužníky rozhodně ten nejlahodnější parfém pro jazyk. Až přijde čas, u kořenů naočkovaných dřevin vykouknou voňavé kopečky. Majitel firmy Český lanýž RichardBeneš toto specifické aroma natolik zbožňuje, že se rozhodl zhmotnit svůj sen, mít vlastní lanýžárnu. „Tehdy jsem ale ještě netušil, že pro jeho naplnění bude potřeba založit dvě specializované firmy a asociaci pěstitelů lanýžů. Že budu mít tu čest mít za společníka jednoho z nejlepších vědců na lanýže v celosvětovém měřítku, že spolu založíme laboratoř specializovanou na jejich výzkum a podaří se nám vyvinout tři inovace, ve kterých máme světové prvenství. A že budeme muset v Česku změnit legislativu,“ říká v rozhovoru.
Nedaleko za Prahou teď vyrůstá první novodobý lanýžový dům u nás. Sloužit má jako zázemí pro tuto pochoutku. Jak vás vůbec napadlo založit v Čechách lanýžárnu?
Přiznám se, že jsem ještě před deseti lety netušil, že v Českér epublice rostou lanýže. Byl to vlastně sled „osudových“ náhod. S manželkou jsme tehdy pracovali jako vrcholoví manažeři ve finanční sféře. Čas nás postavil před rozhodnutí, zda budeme dál budovat kariéru, nebo z byznysu odejdeme a založíme rodinu. Oboje dohromady nešlo. Reálně jsme v práci byli šest dní v týdnu a sedmý jsme si o ní povídali. To bylo skvělé pro růst firmy, nikoli pro rodinu. Rozhodli jsme se pro rodinu a z byznysu odešli. Další zásadní „osudovou“ náhodou bylo, že jsem ve spisku ze začátku minulého století narazil na památnou větu, že se u nás na lísce obecné tradičně pěstují lanýže. To nás s manželkou velmi zaujalo a začali jsme pátrat v archivech, zda je tato informace pravdivá. S překvapením jsme zjistili, že záznamů o lanýžích v tuzemsku je celá řada. Na přelomu 19. a 20. stol. se pěstování a lovu lanýžů věnovala především šlechta a továrníci. Jsou záznamy, že se lanýže prodávaly i v Praze na trzích.
To bylo impulzem pro založení vlastní lanýžárny?
Ano, s manželkou lanýže milujeme a představa vlastní lanýžárny, kde si budeme užívat pohodu a pochutnávat si na vlastních lanýžích, byla pro nás velmi přitažlivá. Psal se rok 2016. Tehdy jsem ještě netušil, že pro naplnění tohoto snu bude potřeba založit dvě specializované firmy, založit asociaci pěstitelů lanýžů, budu mít tu čest, že se mým společníkem stane jeden z nejlepších vědců na lanýže v celosvětovém měřítku, že založíme laboratoř specializovanou na výzkum lanýžů a podaří se nám vyvinout tři inovace, v kterých máme světové prvenství, a že budeme muset v ČR změnit legislativu… Tehdy jsme s manželkou předpokládali, že náš sen vlastní lanýžárny, je blízko. Využili jsme naplno časové volnosti, kterou nám dal odchod z byznysu, ponořili jsme se do zkoumání dostupných informací o lanýžích, abychom takto vybaveni sedli do auta a odjeli na cestu po Evropě za praktickými zkušenostmi.
Praha má své další velké tajemství. Je totiž asi jediné hlavní město na světě, kde lanýže přirozeně rostou.
S čím jste se na cestách potkali?
S překvapením jsme například zjistili, že pěstování lanýžů se nevěnují pouze zemědělci, ale i lidé z byznysu. Pro ně je to velmi atraktivní forma investice, u které nemusí mít hluboké znalosti jako například ve vinařství, ani nemusí nakupovat velmi drahé technologie na zpracování hroznů. Relativní nenáročnost péče o lanýžové kultury nás samozřejmě velmi zaujala, protože jako lidé z kanceláře jsme zemědělskými dovednostmi zrovna neoplývali. Navíc naproti vinařství je u lanýžů minimální konkurenční boj. Je o ně obrovský zájem a vše je prakticky okamžitě vyprodáno. Když se lanýžárna povede, zisky jsou enormní a mohou se jim rovnat snad jen ty z nejprestižnějších světových vinařství. Asi nejpřekvapivější bylo, že se lanýži ve Francii i Itálii zabývá i několik rytířských řádů.
Narazili jste i na méně pozitivní zážitky?
Ano, vše okolo lanýžů je ve světě zahaleno tajemstvím. Dostat se například k tvrdým datům o úspěšnosti lanýžáren, jejich výnosech a rizicích pěstování, je velmi nesnadný úkol. I když z cest jsme si plánovali přivézt sazenice na založení naší lanýžárny, nedovezli jsme je. Setkali jsme se s „osudovým“ varováním kdy nám bylo řečeno, ať koupíme sazenice zhruba za milion, doma že to zapícháme do země a za pár let, že budeme bohatí. Na to, že to takto nefunguje nemusíte mít za sebou ani desítky let v byznysu. Došli jsme k názoru, že při nákupu sazenic je asi velmi jednoduché se napálit a budeme potřebovat autoritu, která nás nákupem provede.
Tím se stal zmiňovaný vědec?
Ano. S obrovským překvapením jsme zjistili, že v republice máme doc. RNDr. Milana Gryndlera, CSc. V tento okamžik je vlastně správně titul profesor, neboť shodou okolností před měsícem obdržel od prezidentarepubliky za svou skvělou práci tento vrcholný akademický titul. Už tehdy na začátku jsme se dozvěděli, že jde o špičkového vědce na lanýže, za kterým do Akademievěd jezdili o radu až z Francie. Dalším překvapivým zjištěním bylo, že vedl i grantový výzkum České republiky na téma ekologie lanýžů v tuzemsku.
Jak se vám podařilo navázat spolupráci?
Zkusili jsme ho kontaktovat, zda by nám poradil. Ukázalo se, že je velmi laskavý člověk. Navíc ho zaujalo, že v tuzemsku je někdo, kdo se lanýžům věnuje v tomto rozsahu. Vysvětlili jsme mu, že váháme s nákupem sazenic, naše zážitky z cesty i to, že u pěstitelů v tradičních lanýžových zemí jsme se setkali opakovaně s pochybami o kvalitě očkování sazenic lanýžem. Potvrdil nám, že očkování sazenic lanýžem je velmi obtížná disciplína a skutečně se zdaleka vždy nemusí podařit. Domluvili jsme se tedy, že opět objedeme lanýžové země a přivezeme vzorky sazenic, které nám on v laboratoři genetikou otestuje, zda se očkování podařilo.
Jak to dopadlo?
Špatně. Naše opatrnost byla namístě. Genetika prokázala, že celá řada sazenic nemá s lanýžem nic společného. Ne že by to byl od pěstitelů sazenic podvod, ale jak bylo řečeno, očkování je velmi náročná záležitost. Často se nepovede a mimo genetiku v současnosti pravděpodobně neexistuje jiná 100% spolehlivá metoda testování sazenic, která by špatné sazenice vyřadila.
Proč se tedy sazenice genetikou běžně netestují?
Testování genetickými metodami, které mají laboratoře v současnosti k dispozici, je velmi drahé. Při jejich použití by tak jedna sazenice stála okolo tří, čtyř tisíc korun. Přitom na hektar potřebujeme zhruba tisíc kusů sazenic, a to by byla už obrovská suma. Vlastní výzkum tak byla jediná možnost. Když to zkrátím, podařilo se nám vyvinout specializovaný genetický test přímo pro lanýžové sazenice. V současné době dle dostupných informací jako jediní na světě geneticky testujeme každou jednotlivou sazenici a naši klienti tak, rovněž jako jediní, mají jistotu, že do půdy sází skutečně jen špičkové kusy, na kterých se skamarádilo lanýžové podhoubí s kořeny sazenice. Navíc se nám podařilo, že sazenice očkovaná lanýžem burgundským, včetně genetického testu, se pohybuje okolo tisícikoruny.
V současné době podle dostupných informací jako jediní na světě geneticky testujeme každou jednotlivou sazenici a naši klienti tak, rovněž jako jediní, mají jistotu, že do půdy sází skutečně jen špičkové kusy.
Jaká jsou další rizika spojená s pěstováním lanýžů?
Těch je samozřejmě velké množství, i proto jsou lanýže tolik ceněny. Například při dalším výzkumu jsme zjistili, že genetický test Českého lanýže chrání pěstitele i před dalším velmi závažným rizikem, které se ve světě vůbec neřeší, a to proti nechtěnému zavlečení agresivních hub do lanýžárny. To zřejmě může být příčinou velkých problémů nejedné světové lanýžárny. Ačkoli sazenice odebíráme od nejprestižnějších evropských producentů, na těch, které náš genetický test vyřadil jako nekvalitní, jsme si všimli, že i když tam není lanýž, nějaké druhy podhoubí se na kořenech vyskytují. Ty jsme v laboratoři rozpěstovali a zjistili jsme, že se často jedná o velmi agresivní houby vůči lanýži. Evropští producenti sazenice pěstují dokonce ve speciálním prostředí, které má poskytovat maximální výhodu lanýži, a přesto jsou některé houby i do tohoto prostředí schopné proniknout a dokonce tam lanýže v sadbovači eliminovat. A nyní si představte, že sazenice, které náš genetický test vyřadí z prodeje naší firmy, se jinak po celém světě běžně dostanou ke koncovému zákazníkovi a jsou vysazeny do lanýžárny. Asi každého napadne, že tyto houby pak v ní dělají to, co umí již ze sadbovače, rozrůstají se a obrazně jdou lanýži po krku.
Zmiňoval jste tři inovace. Čeho se týká ta druhá?
Ve všech případech je to stejné. Objevíme riziko spojené s pěstováním lanýžů, které nechceme podstupovat. V případě, že nikde na světě nenalezneme použitelné řešení, zkusíme ho sami vyvinout. Tak vznikl i půdní test před výsadbou lanýžárny, prověřující zda půda neobsahuje pro růst lanýže nějaké škodliviny. Před výsadbou sazenic jsme zjistili, že absolutně nevíme, jaké všechny „dárečky“ může půda obsahovat. Pro představu, udává se, že se u nás v zemědělství používá okolo 60 antimykotických látek a většina z nich má schopnost lanýže přibrzdit, nebo i zabít. Souhrnný test na škodliviny v půdě pro lanýže neexistoval a neobjevili jsme ho ani v zahraničí. Když jsme se dopočítali, že za jeden pozemek bychom za částečný test v zahraničí dali přes 300 tisíc, rozhodli jsme se test vyvinout. A podařilo se. Půdu u nás testuje ten nejpovolanější – sám lanýž. Půdní vzorek vysterilizujeme gama zářením a následně rozpěstujeme kulturu lanýže. Ten nám pak svým růstem sám prozradí, zda v půdě jsou nějaké škodlivé látky. Zhruba 25 % půdy v tuzemsku, v testech vychází jako pro lanýže nevhodná, na které by z důvodů obsažených škodlivin hrozila ztráta investice. Tento test už stihl zájemcům o pěstování ušetřit hodně milionů.
A ta třetí?
Ta je v oblasti mikrobiologie půdy. Ta se nedá úplně testovat, protože se může měnit centimetr po centimetru lanýžárny. Při našem výzkumu jsme však v půdě narazili na bakterie, které se k lanýžovému podhoubí chovají velmi agresivně. V případě, že by sazenice po výsadbě byla obklopena těmito bakteriemi, podhoubí lanýže by nemělo velkou šanci. Proto jsme začali hledat, zda někde po světě nemají mikrobiologický preparát, který by do půdy lanýži přidal naopak přátelské bakterie. Nenašli jsme ho, tak jsme se opět pustili do vlastního výzkumu. Výsledkem je objev tří kmenů bakterií, které lanýže v přírodě víceméně vzácně doprovázejí a které v laboratorních podmínkách jsou schopné urychlit růst mycelia o 500 %. Efekt v přírodě bude samozřejmě menší, nicméně i v méně příznivém prostředí dávají lanýži šanci se aklimatizovat. Je to pro české lanýžárenství velký úspěch a příležitost, dle dostupných informací všechny tři zmiňované inovace umíme stále jako jediní na světě.
Vaší Asociaci Českého lanýže se podařilo prosadit legislativní změnu. Co to konkrétně znamená?
Po více než šestiletém úsilí se nám podařil obrovský úspěch. Prosadili jsme úpravu legislativy a 1. března 2023 nastal historický okamžik, kdy se lanýž stal oficiální zemědělskou plodinou Českérepubliky. Tím se nám fakticky podařilo založit novodobé lanýžárenství v Českérepublice. Každý jejich milovník si je tak od loňského března může sám zkusit vypěstovat a na kulturně pěstovaných sazenicích má možnost je i „sklidit“. Lanýž burgundský, kterému se především věnujeme, je totiž ve volné přírodě přísně chráněn a v přírodě ho nesmíte pod pokutou okolo 50 tisíc korun sebrat. V minulosti zákon na pěstování lanýžů z pochopitelných důvodů nemyslel. Při velkoplošném pěstování na zemědělské půdě se tak mohl vysázet jen velmi omezený počet stromů, jinak dokonce hrozilo vykácení nadbytečného množství. Naočkované sazenice stromů jsou však pro pěstování lanýžů nezbytné v počtu zhruba tisíc kusů na hektar, což by v případě vykácení dle regulí tehdejší legislativy hodně bolelo. Rovněž trvalé kultury v zákoně byly definovány na maximálně 30 let, lanýže však potřebují 50 let. To vše aktuální zákon již řeší a začínají se realizovat i velké projekty lanýžáren.
Takže v České republice už novodobé lanýžárny jsou?
Asi nejstarší jsou naše výzkumné plochy z roku 2018. Genetikou máme zjištěno, že se nám na nich úspěšně rozrůstá mycelium lanýže, takže v nejbližších třech sezonách se již může objevit první lanýž. Pro veřejnost jsme pak naše služby zpřístupnili v roce 2021, když jsme zjistili, že světová poptávka po lanýžích je obrovská a lanýžáři si prakticky nekonkurují. Hned se nám například ozvali vinaři. Rozhodli se na změnu zákona nečekat a ještě v témže roce začali s výsadbou prvních lanýžáren. Ono je to přirozené, kombinace vinařství a lanýžárnictví má i ve Francii velkou tradici. Rozkládají se tak velmi účinně rizika spojená s oběma obory. Jak jsem již říkal pěstování lanýžů je totiž několikanásobně ziskovější než vinařství. V případě, že se lanýžárna povede, je reálný výnos na hektar kolem 1 750 000 Kč za rok. Nicméně riziko toho, že se nemusí naopak vůbec podařit, je zase na druhou stranu podstatně vyšší, než je tomu u vinné révy. V současné době poskytujeme naše služby jak zahrádkářům s požadavkem i jen na několik sazenic, tak zemědělcům a investorům, kde se standardem stávají lanýžárny mezi 1 a 5 hektary plochy.
Dala by se lanýžová kultura použít i v agrofotovoltaikách?
Ano dá. Dokonce se spojení pěstování lanýžů a vyrábění elektřiny jeví jako velmi perspektivní. Velmi zjednodušeně, v současné době je v EU trend obnovitelnéenergie, v rámci kterého se přišlo s nápadem, že by se mohly solární elektrárny umisťovat na vyšší sloupky nad zemědělskou plochu tak, aby dole dál probíhala zemědělská produkce a nahoře se vyráběla elektřina. Má to však háček, zemědělským plodinám zpravidla stín vrhaný solárními panely vadí. Kulturám lanýže burgundského, asi jako jediné zemědělské plodině stín nevadí, naopak stín je velmi žádoucí.
Dnes se řeší i větrná a vodní eroze zemědělské půdy, mohly by lanýžárny prospět i z hlediska ekologie?
Velmi příznivé působení lanýžáren v krajině, je v současnosti velké téma. Tím, že se lanýž stal zemědělskou plodinou vznikla možnost, aby se stromy dostaly na pozemky, kam se dříve nikdy neměly šanci dostat. Navíc jsou to stromy přirozené pro naši krajinu: duby, habry, lísky a lípy. Představme si tedy, že se nyní začnou v nekonečných lánech objevovat třeba i jen několikahektarové ostrůvky, složené z uvedených dřevin. Lanýže nestojí o jakékoli postřiky či chemické hnojení. Tyto ostrůvky tak budou doslova požehnáním pro krajinu a budou poskytovat útočiště mnoha živočichům. Prakticky jediný, kdo není zvaný je černá a vysoká zvěř, kteří jsou rovněž milovníky lanýžů. ¨
A eroze?
Kdo víc by mohl zadržovat vodu v krajině, než právě porost stromů, na jehož kořenech je navíc rozrostlé podhoubí? Koruny stromů rovněž účinně omezují větrnou erozi, zpomalují proudění vzduchu a zachytávají cennou ornou půdu, která v letních měsících často formou prachu putuje krajinou. Vzhledem k těmto velmi příznivým efektům bychom rádi prosadili, aby si zemědělci lanýžárny mohli započítávat do neprodukčních ploch, které jsou pro zemědělce povinné.
Mají lanýžárny v krajině ještě další kladný efekt?
Je toho hodně, například k pěstování lanýžů jde s výhodou využít i méně úrodná půda. Má rád organiku v půdě, takže je v zájmu pěstitele, aby spadané listí a větve zůstávaly na místě, nebo je přímo zapravoval do půdy. Dochází tak k účinné regeneraci a tvorbě nové ornice. Absence postřiků pak umožní opětovné obnovení mikrobiologického života i na původně značně poškozené půdě. Dává nám to možnost, že alespoň půdy lanýžáren budeme vracet budoucím generacím v lepším stavu, než jsme je převzali. Představte si, kolik by na stejné ploše v konvenčním zemědělství za 50 let bylo použito hnojiv a pesticidů. Připočtěme k tomu další palčivou otázku dnešních dní, množství CO2 uvolněné při výrobě těchto chemikálií v továrnách, při jejich dopravě a aplikaci na pole. Naopak, stromy lanýžáren jsou schopné vázat obrovská množství CO2. Po porovnání tak zjistíte, že efekt i malé lanýžárny pro ekologii je až neuvěřitelně veliký.
Zhruba 25 % půdy v tuzemsku, v testech vychází jako pro lanýže nevhodná, na které by z důvodů obsažených škodlivin hrozila ztráta investice.
Podle různých prognóz bude pěstování plodin ohrožovat oteplování klima. Jak si s tím poradí lanýž?
Co se týká lanýžů, Česká republika si asi může blahopřát. Před časem vyšla moc pěkně udělaná studie, zaměřená právě na klimatickou změnu a pěstování lanýžů v ČR. Z této studie, ale i z dalších pramenů vyplývá, že s dalším oteplováním se budou u nás ještě více zlepšovat podmínky pro lanýže burgundského a v budoucnu by se mohly objevit i podmínky pro pěstování teplomilného lanýže černovýtrusého. Naopak v tradičních lanýžových zemích bude již na lanýže příliš teplo. Problémy tam jsou už teď a budou se pravděpodobně stále zhoršovat. Dva a půl měsíce jsme loni natáčeli dokumentární film po francouzských i španělských lanýžárnách a změnuklimatu jsme tak viděli přímo v praxi. Španělé to například dočasně řeší tak, že pěstují teplomilného lanýže černovýtrusého v nadmořských výškách kolem 800 m n. m., a tím si ho pravděpodobně chladí. Velmi zajímavé bylo, že již 280 km od tohoto místa, měli experimentální plochy lanýže pouštního, který se vyskytuje například v Kuvajtu.
Chystáte filmový dokument o lanýžích. Jak to vzniklo?
V češtině o lanýžích prakticky nejsou žádné informace a zájem o ně je mezi lidmi obrovský. Snažíme se s nimi o informace, které jsme získali výzkumem naší laboratoře, rozdělit na webových stránkách Českého lanýže, nicméně stále je to evidentně málo. Rozhodli jsme se tedy, že se o informace, které jsme velmi pracně získávali několik let, podělíme v dokumentárním filmu. Potkali jsme se s Viliamem Poltikovičem, výborným režisérem, který natočil přes 170 dokumentů, například pro Cestomanii, nebo například s Dalajlamou. Téma lanýžů ho velmi zaujalo a bylo zřejmé, že je to ten správný člověk. Vloni jsme natáčeli první část v zahraničí, kdy jsme po lanýžové Evropě najeli téměř deset tisíc kilometrů. Teď musíme zahraniční část dotočit ve Francii. Po návratu nás čeká i tuzemská část dokumentu, která bude až překvapivě rozsáhlá. Od současnosti, přes pěstování lanýžů šlechtou a v téměř až detektivním pátrání nás lanýže povedou historií až ke KarluIV. A kde možná překvapivě zjistíme, že středověká historie lanýže burgundského má blíže k nám než k Francouzům. V tomto pátrání nám od loňského roku začal pomáhat i Historický ústav Akademie věd.
Lanýže se na zemědělské ploše začaly pěstovat ve Francii?
Přesně tak. Zemědělské pěstování skutečně začalo ve Francii až v 19. století. To je i důvod, proč, když jsme hledali historickou spojitost lanýžů a architektury, dovedlo nás to do Francie, kde jsou v některých jejích částech velmi těsně svázány s vinohrady a jejich Chateau, tedy zámky na vinohradech. Jako hold francouzskému začátku zemědělského pěstování lanýžů jsme proto i do naší stavby zázemí lanýžárny přijali několik prvků z Francie. Nicméně jsme zvolili současnou formu architektury, která se bude hlásit k lanýžům a okolním lanýžovým plochám, ale zároveň skvěle zapadne do české krajiny.
Myslíte do zmíněné stavby lanýžového domu, která začala nedaleko Prahy?
Ano, jde o výstavbu vůbec prvního lanýžového domu v tuzemsku, který má plnit funkci zázemí lanýžárny. A to dokonce té první novodobé v Čechách. A prioritou pro vnitřní uspořádání je poskytnutí soudobých standardů bydlení i dostatečného prostoru pro náš stále se rozšiřující výzkum. Ing. arch. Petr Suske a jeho Skupina ekologické architektury nás tímto nelehkým úkolem provedli a v listopadu byl položen základní kámen. Jak rychle stavba bude pokračovat, a kdy budeme moci ukázat finální výsledek, však záleží, kolik času nám na stavbu v letošním roce zbude. Už teď je zřejmé, že to bude velmi rušný rok.
Jaké jsou vaše plány?
Na podzim chystáme velký projekt „Praha lanýžová“. Paradoxně nás to s manželkou napadlo při natáčení filmu v Paříži. Tam se jednou jedinkrát objevil lanýž na střešní zahradě a psali o tom po celém světě. Tam nás také napadlo, že Praha má své další velké tajemství. Je totiž asi jediné hlavní město na světě, kde lanýže přirozeně rostou. Praha si proto zaslouží i další ke svým mnoha přízviskům – „Praha lanýžová“. Bylo by hezké, kdyby až za pár let naskočí produkce lanýžů českým pěstitelům, se opět začaly prodávat domácí lanýže na pražských trzích. Tento rok by měl být úvodním ročníkem akce. V Národním zemědělském muzeu budeme mít od října výstavu o současnosti lanýžů v České republice. S Muzeem hl. města Prahy se zase bavíme o možnosti prezentovat historické kořeny lanýžů, které u nás vedou možná až ke KarluIV.
Zároveň máme v plánu s prestižním kulinářským časopisem v Praze vytipovat několik kvalitních restaurací v různé cenové hladině, kde by měli návštěvníci možnost ochutnat lanýžovou gastronomii. Pro ty, kteří by se je chtěli naučit sami připravovat, je plánován v Národním zemědělském muzeu kulinářský kurz pod vedením špičkového šéfkuchaře. Velké podpory projektu se nám dostává od ministerstva zemědělství. Pomoc nám přislíbila i agentura pražského magistrátu Prague City Turism.
Zároveň děláme vše pro to, abychom stihli na Prahu lanýžovou i premiéru natáčeného filmu o lanýžích. Je to celé časově i finančně velmi náročný projekt. Dvě třetiny potřebných financí už máme přislíbené. Jestli se podaří pro projekt získat i poslední část financí, budeme se těšit od 1. října do konce roku na setkání v Praze lanýžové.