Text: Michaela Výtisková
Foto: Tomáš Jungvirt, archiv Morix
Nejen o jejich životním příběhu, hledání nových výzev a inspirace, o společných zájmech a projektech, na kterých se podíleli, nebo vzájemném porozumění s investorem či klientem, jsme si povídali s Jaromírem a Naďou Pizinger z ateliéru Morix.
Jak a kdy začala vaše spolupráce? A jaké je současné složení vašeho týmu?
Naďa: Na naše seznámení moc ráda vzpomínám, je to u nás už možná trochu klišé… Jaromíra jsem poznala vlastně úplně náhodou, na přijímacím pohovoru jako studentka druhého ročníku na vysoké škole.
Pro mě to vlastně tenkrát ani nebyla nijak zvlášť ambice pracovat zrovna v jeho ateliéru, spíše náhoda – kamarád měl kamaráda a jeho tatínek Jaromíra znal z jedné ze zakázek. Asi to všechno mohlo být úplně jinak a nechybělo k tomu hodně. Nicméně, kamarád měl kamaráda, a ten znal Jaromíra – a já se ocitla na schůzce s ním v jeho pracovně. A bohužel, alespoň na mojí straně přeskočila okamžitě obrovská jiskra, jeho charisma mě úplně dostalo.
Já udýchaná, celá červená, protože jsem dobíhala tramvaj, která mi nakonec stejně ujela a já přišla pozdě. No prostě všechno tak, jak to nemá být…, skvělý začátek.
No a co přišlo potom, byl samozřejmě očistec, srážka s realitou. Měla jsem v Jaromírovi skvělého, ale tvrdého učitele, který mi nic nedal zadarmo. Musela jsem toho strašně moc dohnat. Doháněla jsem za pochodu, protože škola nikdy nemůže předat to, co umí předat právě praxe.
Jaromír mě učil klást správně otázky, myslet jinak nad projekty, učil mě dívat se kolem sebe, vnímat detaily, které nás každodenně obklopují. Musela jsem přiznat, že ve srovnání s tím jsem byla do té doby „slepá“. Vnímáním detailů v každém prostoru, který vás obklopuje, se učíte pro svou praxi nejvíc, je to úplný základ. V tom mu nyní musím dát stoprocentně za pravdu. Ale bolelo to…, a dlouho.
Dodnes si pamatuji přesně, kdy a za co mě manžel v práci poprvé pochválil. Byly to schody v parteru jednoho z divadel, na kterých jsme pracovali. A bylo to asi po pěti letech spolupráce.
Jaromír: Tohle už květnatě rozepsala moje žena, vlastně k tomu už není co dodat. 🙂 Složení našeho týmu: Andrea, Vojta, Vlad, Adam, Lan, Irena, Jana, Michal. 🙂
Mohli byste prosím říci, jak nejčastěji vzniká a probíhá spolupráce s vašimi klienty?
Naďa: Máme asi to štěstí, že ve většině případů si nás klienti najdou, ať už na základě našich referencí na sociálních sítích nebo dříve na základě realizovaných projektů a doporučení našich klientů.
Na začátku spolupráce je určitě velmi důležité, možná i nejvíc, se s klientem osobně poznat, vnímat, jak přemýšlí, jaké má životní cíle, jak vnímá zadání svého projektu. Pokud se jedná o osobní interiér, to znamená rodinný dům nebo byt, je to o to důležitější… A potom samozřejmě společná návštěva místa, bez toho to nejde.
Na jaké projekty v minulosti jste nejvíce pyšní? Nebo na jaké projekty vzpomínáte nejraději?
Naďa: Nejraději vzpomínám na naši nedávnou spolupráci se Staropramenem na konceptu nových pivnic pro mladou generaci, kde jsme byli přizváni již na úplném začátku. Měli jsme možnost spolupodílet se na celém procesu tvorby tohoto konceptu, který je již nyní zrealizovaný ve své první verzi na Smíchově, v Lidické ulici – jedná se o Fortel.
I když příprava návrhů a všeho okolo, včetně přípravy realizace trvala několik let, což už na konci bylo samozřejmě velmi náročné, stejně na celou zakázku moc ráda vzpomínám. Možná i proto, že jsme měli absolutní volnost ve tvorbě, snažili jsme se překročit hranice, které jsme možná pro tu danou dobu v komerčních prostorech, respektive gastronomických zařízeních vnímali.
Chtěli jsme vytvořit nekonvenční prostor, kde se bude cítit dobře zároveň několik generací potenciálních zákazníků. Musím říci, že se mezi ně dodnes počítáme i my. Jsem moc ráda, že jsme se projektu mohli věnovat od samotného začátku, přes diskuse se zadavatelem, majitelem, s potenciálními partnery, až do samého konce, kdy jsme s realizačními firmami hledali vhodné řešení všech navržených detailů, kdy se vzorkovaly nevhodnější materiály, které vydrží danou zátěž.
Jaromír: Pro mě je to hotel Sax na Malé Straně, hotel President, Fortel na Smíchově a některé soukromé projekty. U mě hraje asi největší roli vzájemné porozumění s investorem.
Více se dočtete v aktuálním vydání magazínu E&B…