Skoro každý den, každá stavba, každý projekt nebo každá chalupa, kterou postavíme, je takovým střípkem snu, říká v rozhovoru Libor Vlasák, zakladatel holdingové společnosti H2O Group. Ta se už více než tři desítky let zabývá realitami, finančním poradenstvím, investiční výstavbou, projektovým managementem a poslední dva roky také developmentem. Firma tak podle něho roste, stejně jako lidé, kteří v ní pracují a každý den stojí před ní nové výzvy, kterým se společně staví. Tak, abychom spolu vytvořili další zajímavou a krásnou stavbu, která pro někoho bude třeba znamenat jeho vlastní splněný sen, přiblížil.
Máte za sebou nespočet staveb, kam spadají nejen byty, domy, ale třeba i stadion, bazén nebo výrobní závod, jak v Česku tak třeba i ve vzdálené Saúdské Arábii, za miliardy korun. Co dál, jaký je váš další sen?
Myslím si, že si sny plním. Skoro každý den, každá stavba, každý projekt nebo každá chalupa, kterou postavíme je takovým střípkem mého snu. Firma roste, stejně jako lidé, kteří tady pracují a každý den před námi stojí nové výzvy, kterým se společně stavíme. V životě jsem se naučil jednu věc, a to, že k vítězství se dostáváte po drobných krůčcích. A to jsou právě ty drobné výzvy a sny, které si tady plníme. Samozřejmě že za 30 let v oboru máme hodně referencí, jak na české, tak zahraniční scéně a dělali jsme, aspoň si myslím, většinou zajímavé a krásné stavby. Ale asi bych řekl, že teď jsou to projekty v zahraničí, kam se díváme dál a o kterých já osobně sním.
Konkrétně?
Chorvatsko. Nedaleko Splitu v Podstraně máme nádherný bytový projekt, Heritage Split. A samozřejmě hledáme i další příležitosti. Aktuálně mě třeba zajímá Istrie. Dnes se už snažím dělat projekty, které baví, které představují výzvy, anebo jsou zajímavé pro lidi, kteří tady pracují, protože jsou jiné a různorodé. Tady nejde o pět set bytů někde na Jižním Městě, ale o hezké stavby, které se dají použít jako reference. Nerad bych někoho urazil, ale u nás se počítá kvalita nikoli kvantita. Všechny naše projekty spojuje zajímavá architektura s odkazem na dané místo, důraz na technologicky inovativní řešení a také se snažíme, aby šlo o zajímavé investiční příležitosti.
Teď jsou to projekty v zahraničí, kam se díváme dál a o kterých já osobně sním.
Pokud byste si měl vybrat stát, kde byste chtěl teď stavět, bude to tedy Chorvatsko?
Ano, to nás teď opravdu hodně baví a důvodů je hned několik. My Češi k této zemi budeme mít nejspíše vždy blízko, ale Chorvatsko, které teď vidím já, je zcela jiné, než jak ho známe. Tato země šla za posledních pár let neskutečně nahoru. Mění se infrastruktura, občanská vybavenost a kvalita služeb. To vše dohromady se stále ještě neobjeveným prostředím tak přináší všem připraveným příležitosti, a my připraveni jsme. Chorvatský realitní trh zažívá období výrazného růstu a má velký potenciál dalšího rozvoje. Investice do bytu tady představuje vynikající příležitost, výnos z pronájmu nemovitostí přesahuje ty v České republice, což vede k rychlejší návratnosti investice.
Zmíněný komplex v Podstraně, kousek od Splitu, ten je určený pro bydlení, nebo na investici?
Jedná se o rezidenční bydlení na Jadranu. Místo má jedinečnou atmosféru a snoubí moderní architekturu s historií. Jde o exkluzivní komplex šesti rezidenčních trojdomů v atraktivní lokalitě s obrovským potenciálem rozvoje. Z jedné strany má výhled na moře, z druhé na hory. A mezitím, uprostřed vnitrobloku, pak vlastní oázu klidu – vnitřní zahradu s množstvím zeleně, kde obyvatelé budou moct vnímat příjemnou zemitou atmosféru místa. Tady se dá v jeden moment odpočívat, čerpat energii, být stranou od velkých turistických měst, ale zároveň mít i veškerou občanskou vybavenost po ruce. Klid je tady něco, na co jsme se opravdu zaměřili. Mám totiž pocit, že ho v dnešní době je zkrátka nedostatek. Pocit souznění s přírodou je pro mne velice důležitý a zde opravdu ucítíte, jak její uklidňující síla pluje z kopců dolů směrem k moři. Kámen a hory vždy dodávají klid a pohodu. V tom je pro mě tento projekt zcela unikátní. To místo musí člověk ale zažít na vlastní kůži, pak pochopí.
Očekáváte zájem spíše cizinců, nebo místních?
Domov v něm může najít kdokoli, kdo miluje skvělý výhled na západ slunce nad mořskou hladinou nebo kopce hor. Věřím, že projekt skutečně zaujme i cizince, ale i místní, protože se jedná se o plnokrevné byty pro každodenní život a ke každému jsou tak k dispozici například i praktická garážová stání a sklepy. Nabízí se navíc různá provedení, celkově 54 jedinečných bytů, 18 penthousů a stejný počet ateliérů. Někdo si tady tak najde třeba svůj víkendový byt, jiný menší studio, nebo třeba i velkorysý penthouse. Nejde ale jen o architekturu, celé místo má své kouzlo, navíc je velmi dobře dostupné. Nachází se 30 minut od mezinárodního letiště ve Splitu. A už teď máme rezervace od českých klientů, kterým jsme projekt v létě představili, z čehož mám velkou radost.
V jaké fázi je teď?
Budeme žádat o stavební povolení a začátkem února se projekt začne nabízet přes dvě chorvatské realitní kanceláře. Letos na jaře pak chceme začít stavět a koncem léta 2026 bych rád předával klíče novým majitelům. ¨
Uvedl jste, že pro vás projekt musí být především výzvou. V čem je tento výjimečný?
Komplex vyroste v Podstraně, je to vlastně první městečko pod Splitem, směrem na Omiš. Náš projekt se nachází v luxusní rezidenční čtvrti, kde si staví i místní obyvatelé krásné vily a kde se projekty rozprostírají směrem vzhůru do kopců nad pobřežím. Chorvaté si totiž nikdy nepostaví dům dole u pláže, ale vždy ho chtějí mít nahoře. Moc dobře totiž ví, že od moře domy trpí a navíc, zásadní je pro ně i výhled. Pod naším projektem se nachází pětihvězdičkový hotel Le Méridien, v budoucnu budeme využívat i jeho servis. Jsme tak v opravdu dobré společnosti. Výhodou místa je i to, že do Splitu je to taxíkem 15 minut, takže můžu být za chvíli v obchodě nebo třeba u Diokleciánova paláce, na dobré večeři a zmrzlině a na noc se vrátím do klidu domova, kde mám z okna výhled na ostrov Brač a krásné moře. A taky je tam skvělé spojení, protože jak už jsem zmínil, letiště Split je 30 minut jízdy a let z Prahy trvá jen hodinu a půl.
Takže dostupnost a krása, to tvoří výjimečnost vašich projektů.
Musí se snoubit genius loci, krása a architektura s funkčností. Myslím, že je vždy zajímavé, když do „hry“ vstoupí někdo nový. Nikdy nevíte, koho budete inspirovat, a to platí i naopak. Mám pocit, že se od jiných odlišujeme jak z hlediska architektury, tak i funkčnosti. Jak už jsem řekl, byty jsou uživatelné pro běžné bydlení, příjemné, z části bytu bude výhled na moře, z jiné na hory, a to vše je v naprosto klidné zóně.
O rekreačních projektech v oblasti neuvažujete?
Ano. Ale také tak trochu jinak. Rádi bychom udělali projekt pro někoho, kdo chce mít svůj dům snů na ostrově, kde bude pobývat přes léto a na zimu ho zazimuje.
Chorvatsko pro vás tedy znamená posun z Česka dál. Jak moc byl pro vás tento krok složitý, stavět mimo domácí teritorium?
Musím říci, že jsme tam šli s obrovskou pokorou. A to je opravdu nutné, když chcete pochopit tamní trh a lidi. Vlastně musíte být „víc“ Chorvat, než jsou oni sami. A druhá podstatná věc byla to, že jsme si vytvořili hned od začátku silné zázemí přímo na místě. Takže jsme tam založili společnost, máme tam i vlastní účetní firmu a dvě právní kanceláře. Pracují pro nás přímo Chorvaté, což je myslím velmi důležité. Ale na druhou stranu, nikomu jsme nechtěli brát práci, právě naopak. Proto využíváme tamní technické a stavební zázemí, připravují a procházejí tam s námi záležitosti ohledně inženýringu i stavebních povolení. Máme tam i chorvatskou projekční kancelář, která teď dodělává potřebnou projektovou dokumentaci. A dodávám, že projekt je dílem architektonické kanceláře QARTA Architektura Jiřího Řezáka a Davida Wittaska a je na něm vidět, že oni mají Chorvatsko rádi. Byli jsme společně na místě mnohokrát, jen loni asi osmkrát a na projektu se to hezky podepsalo. Ano, obrovská. A vznikla tak, že jsme pro jednu investiční skupinu připravovali studii k projektu v Gruzii, s názvem Green resort, ve spolupráci s ateliérem Ondřeje Chybíka a Michala Krištofa z Brna. Šlo o investiční projekt asi za 37 miliard. Tam jsme se Romanem Vývodou potkali a řekli si, že bychom mohli udělat nějaké projekty spolu. Stali se z nás partneři a funguje nám to dobře.
Neobáváte se potíží při stavbě? Přece jen nejste „doma“. Nebo právě naopak, protože stavět v Česku nebývá mnohdy lehké.
To nevím, ještě jsme nezačali stavět, takže přesněji to dokážu říci tak za pět, šest měsíců, jestli třeba stavební povolení proběhlo rychle nebo zda nastaly problémy. Stavební firmy se ale zatím chovají velice profesionálně a jsou hodně erudované. Například umí pracovat s betonem, protože je nutné brát v potaz i to, že leží na stejné tektonické desce, jako je Turecko, takže jde o silně seizmickou oblast. Většina z nás má z Balkánu zároveň pocit, že je vše udělané tak trochu napůl, tak to ale není. Jak jsem už zmínil, oblast ušla obrovský kus vpřed a já jsem optimista a věřím ve velmi dobrý výsledek. Samozřejmě budeme na stavbu ale také dohlížet přímo na místě.
Pomocí vlastních lidí?
Půjdeme cestou generálního dodavatele. Vždy je to lepší, protože místní znají proces a mají prošlapané cesty směrem k úřadům. Samozřejmě si ponecháme možnost nominovat firmy, ale troufnu si říct, že s třicetiletou zkušeností ve stavařině si dokážeme jednotlivé položky i profese pohlídat. A zároveň platí, že pokud si budeme chtít dovézt nějakého konkrétního řemeslníka, třeba obkladače z Čech, tak to taky nebude problém a ve výsledku to bude zajímavé pro obě strany. A to je přesně to, o čem se bavíme, že to je výzva. A už teď nás dialog v novém prostředí posouvá dál a otevírá nám další obzory.
Chorvatsko je pro vás tedy perspektivní směr.
Ano je to trh, který je vstřícný, otevřený a má velký potenciál dalšího rozvoje. Má opravdu řadu nej, ať je to krásné moře nebo dostupnost, můžu tam jet autem i letět. A musím zmínit i zlepšující se servis. Ten se postupně dostal na 80 až 90 % ve srovnání se Španělskem či Itálií, takže i náročnější klientela se nemá čeho bát. Navíc tam fungují evropské zákony, je tam velmi rozvinuté zdravotnictví, takže nic vás v tomto ohledu nelimituje. A ještě jsme podobné nátury a vzájemně si rozumíme. Kdežto ve Španělsku, kde si samozřejmě hodně lidí kupuje nemovitosti kvůli golfu, jsou lokality často už příliš přeplněné a mentalita je zcela odlišná. Ale samozřejmě je i klientela, která upřednostňuje Španělsko, každý si ale najde to své.
Zajímavá země je podle mnohých ale třeba i Albánie.
Ano, ale málokdo si uvědomuje, že v Albánii už vyrostla řada luxusních hotelových resortů a projektů. Není to tak úplně něco nového. A znova říkám, že mě projekt musí bavit, a to zatím u této země nevnímám. Navíc se tam letí o hodinu déle. A dále neznám ani tamní prostředí, a to je pro mě moc důležité, zvláště pro všechny zahraniční projekty. Musíte ho znát, musíte se tam orientovat, musíte si tam udělat přátele a musíte navnímat mentalitu těch lidí. A ne, že vystupujete jako cizinec na jejich území, to nikdy nebude fungovat, jsou to velice hrdé národy. Znalost prostředí pomáhá už v přípravné fázi, protože vy si něco vymyslíte, ale architekt vám pak řekne, že to nejde, protože jsou tam třeba nějak jinak přípojky, jako voda, plyn, kanalizace, elektřina. Velmi tady pomáhá znalost zákonů a tamních procesů. V první řadě je nutné získat stavební povolení. Také musíte velice dobře odhadnout trh, abyste nepostavili něco pro vás zcela úžasného, ale pro místní ne. Takže se musíte dostat do fáze, kdy vnitřně cítíte, že to je tak správně a zároveň to máte i něčím podložené. A to se nám, myslím, s projektem Heritage Split podařilo. Vím, že bude vyhovovat jak chorvatské rodině, tak někomu kdo bude byt užívat pouze rekreačně a nebude chtít nic řešit.
Jak velký rozdíl vnímáte mezi místy, kde stavíte? Jestli Praha, Zlín či Pardubice? Hraje to podstatnou roli?
Ano, je to rozdíl. Projekt v Praze a ve Zlíně, je každý jiný. Dříve jsme připravovali projekty v Ostravě, a tam to je zase vše jinak. Jiná klientela, jiná kupní síla, jiné vztahy z hlediska radnice, stavebního úřadu a podobně. Například já pocházím původně z Hradce Králové, znám perfektně Krkonoše, a tak si dovedu představit, že bych připravil nějaký zajímavý projekt tam, třeba v Peci pod Sněžkou, rozhodně by si to zasloužila. Ale třeba v Rokytnici byly zajímavé pozemky, byl jsem se na ně i podívat, dokonce několikrát, ale nedokázal jsem přijít na to, jak to celé uchopit. Prostě jsem to necítil. To však neznamená, že někomu jinému to nesepne hned jak na místo přijde. Prostě si to sedne a jde do toho. A zmínila jste Pardubice, tam jsem mimochodem bydlel 20 let a stavěli jsme tam zimní stadion. A je krásné stavět něco, co slouží všem ještě dlouhá léta.
V Ostravě jste stavěl bytové projekty.
Ano, dělali jsme projektového manažera pro jednoho investora, pro developera. Ale Ostrava je specifická. Bohužel jsme projekt ani nedokončili, rozešli jsme se. Prostě tamní trh na to není.
Do developmentu jste se partnerem pustil teprve před dvěma lety, ale zdá se, že je to teď podstatná část vaší práce.
Je to tak půl na půl. Stále si dále držíme i pozici projektového manažera, protože pořád děláme velké, krásné věci, a baví nás to. Před pěti lety jsme třeba strávili 2,5 roku na projektu v Saúdské Arábii.
Co to bylo? A tato země není už výzvou?
Výrobní závod za devět set milionů korun. A ano, když to dobře dopadne, tak bychom měli v arabském světě pokračovat. Za toho 2,5 roku jsme z velké části pochopili arabskou problematiku a vnímáme to jako výhodu. Pro český i světový management je to totiž velice specifická oblast, kde je nutné našlapovat velmi opatrně.
To je široký záběr, byty, vily, výrobní závody, stadion. Co energetické projekty, když jsou dnes tak populární?
Ne, do energetiky určitě ne. Ale v rámci řízení jednoho projektu pracujeme v oblasti vodárenství. Už jsme se zabývali i školstvím, stavěli jsme univerzity, například v Olomouci, což byl projekt asi za miliardu korun, kde jsme řídili celý projekt od samotného začátku. Nebo jsou to koupaliště, domovy důchodců. Různorodost je velká, a to je to, co nás baví, což je i message pro všechny, kdo chtějí u nás nebo s námi pracovat. Náš tým je velmi rozmanitý a myslím si, že právě široký záběr je to, co nás jako společnost dělá zajímavou. Nebojíme se výzev a věříme, že vše se dá naučit, já sám se třeba učím s každým dalším projektem. A ti, kteří k nám přijdou jako nepopsaný papír, mohou být díky našemu záběru velice rychle zkušenými manažery. Ale na druhou stranu, nepouštíme se do věcí, které bychom neuměli. Výrobní závod, výrobní hala není zas tak nic složitého, ale třeba nemocnice, tam už je to trošku technologicky složitější.
Který projekt byl tedy pro vás dosud největší výzvou?
Zajimavý byl rok 2001, doba, kdy v New Yorku spadla Dvojčata (Twin Towers). A my jsme 1. května začali společně s Metrostavem dělat generálního dodavatele na rekonstrukci zimního stadionu v Pardubicích, což byla vlastně první multifunkční aréna tady v České republice. A 1. prosince, tedy za půl roku, tam už začínalo mistrovství světa v hokeji. Na začátku bylo vše vybourané až na skelet a dát to dohromady mě stálo sedm kilo váhy, aby to bylo za pár měsíců hotové. Byla to obrovská výzva, a zároveň taková „brána“ do stavebních „nebes“, která se mi tím otevřela. Protože od té chvíle už začaly chodit větší projekty. Z hlediska profesního růstu to byl asi zlomový moment mé kariéry.
A teď se vám tedy zase otevírá brána v Chorvatsku.
Máte pravdu, je to další brána, která se otevírá s tím, že jsme se před těmi dvěma lety pustili do developmentu. A když říkám pustili, tak tím myslím svého partnera a společníka Romana Vývodu.
Vaše setkání byla přitom náhoda.
Ano, obrovská. A vznikla tak, že jsme pro jednu investiční skupinu připravovali studii k projektu v Gruzii, s názvem Green resort, ve spolupráci s ateliérem Ondřeje Chybíka a Michala Krištofa z Brna. Šlo o investiční projekt asi za 37 miliard. Tam jsme se Romanem Vývodou potkali a řekli si, že bychom mohli udělat nějaké projekty spolu. Stali se z nás partneři a funguje nám to dobře.
Jsou to tedy dva společné roky. Ano, a věřím, že ty dva roky jsou taková pouhá předehra dlouhotrvající spolupráce. Pokrok je samozřejmě obrovský. Myslím, že se nám za dva roky podařilo najít společnou vizi a mám radost, že na stole máme hned několik projektů, ať už tady u nás nebo v zahraničí. Jsem rád, že k sobě mám někoho, kdo se stejně jako já nebojí jít za horizont.
DESET OTÁZEK PRO LIBORA VLASÁKA:
Jak nejlépe trávíte volný čas? S rodinou.
Když tvar, tak kulatý nebo hranatý? Hranatý.
Největší přání? Zdraví.
Co vás nejvíc naštvalo? Lidská blbost.
A nejvíc pobavilo? Asi můj syn.
Co byste vyškrtl z pozemského života? Závist.
Nejlepší jídlo? Rajská s kolínky.
Kdybyste nemusel 24 hodin spát, co byste dělal? Byl bych u moře.
Který sport je ten váš? Motorismus.
Nejhezčí město v Česku? Praha je super.