Stroje času a Zlaté tele

Winternitzova vila zahájila podzimní výstavní sezonu Art&Architecture, kterou už podruhé připravila dvojice kurátorů Kristýna Jirátová a Adam Štěch.

Text: Kristina Cysařová

Foto: Adam Štěch

Historik architektury a cestovatel Adam Štěch zve do Paříže 20. století, výkladní skříně moderního umění. Podzimní zahradu vily zabydlela bezhlavá torza, organická stvoření a totemické objekty sochařky Pavlíny Kvity.

Winternitzova vila zahájila podzimní výstavní sezonu Art&Architecture, kterou už podruhé připravila dvojice kurátorů Kristýna Jirátová a Adam Štěch. V původní Loosově vile se tak znovu propojijí téma prvotřídní architektury a sochařského umění. Historik architektury a cestovatel Adam Štěch zve do Paříže 20. století, výkladní skříně moderního umění, které dodnes v evropské metropoli žije prostřednictvím slavných uměleckých sbírek. Přijďte s námi objevit autenticky zachovalé umělecké ateliéry a studia, kde vznikalo umění, které ve své době zásadně ovlivnilo mezinárodní výtvarnou a architektonickou scénu.

Podzimní zahradu Winternitzovy vily zabydlela bezhlavá torza, organická stvoření a totemické objekty sochařky Pavlíny Kvity, jejíž umělecký projev je kombinací osobní mytologie, zvířecího i lidského světa a nehybných architektonických tvarů.

Stroje na umění

„Druhá výstava letošního kurátorského cyklu pojednávajícího o propojení výtvarného umění a architektury představuje fotografický soubor zobrazující rozmanité umělecké ateliéry, které si v Paříži a jejím okolí nechali během 20. století postavit někteří slavní, ale často i zcela zapomenutí umělci. Výstava tak poodhaluje jedinečná místa, ve kterých během minulého století vznikalo výjimečné umění,“ vysvětluje přední historik a teoretik architektury a publicista Adam Štěch, s jehož kurátorskými projekty se vedle vídeňského Muzea užitého umění mohou milovníci umění a světové architektury pravidelně setkávat také ve Winternitzově vile.

Jeho nová výstava Stroje na umění z cyklu Art&Architecture je zaměřena na exteriéry i interiéry vybraných pařížských uměleckých ateliérů a často zároveň i obydlí, kdysi prosycených kreativní energií výtvarných experimentů a vizí.

Architektura pařížských uměleckých ateliérů 20. století

Většina ateliérů, které Štěch do své série zahrnul, a ve Winternitzově vile je poprvé prezentuje, pochází z první poloviny 20. století, respektive z 30. a 30. let. V těchto stavbách dominuje tehdy nastupující modernismus a art deco. Mezi jejich autory patří přední představitelé meziválečné francouzské architektury, jako byli Auguste Perret, Le Corbusier, Pierre Patout, Robert Mallet-Stevens, Theo van Doesburg a další. Kolekci pak doplňují méně známé objekty ateliérů a domů pro poválečné výtvarníky, jejichž design vytvořili umělci sami anebo nástupci meziválečné avantgardy jako André Wogenscky nebo Georges Johannet.

Prostřednictvím originální instalace autorských fotografií se tak návštěvníci mohou seznámit s ne vždy přístupnými uměleckými ateliéry a studii: Ateliérem Simon, Ateliérem Goerge a Gromaire, Ateliérem Lurçat, Domem a ateliérem Arp, Domem a ateliérem Doesburg, Ateliérem Orloff, Domem a ateliérem Martel, Domem a ateliérem Wogenscky/Pan, Domem Hajdú, Domem a ateliérem Philolaos, Domem a ateliérem Ozenfant a Domem a ateliérem Quillivic.

Ateliér A Dům Wogenscky, Foto Adam Štěch

Zlaté tele

Umělecký projev sochařky Pavlíny Kvity, absolventky sochařského ateliéru Lukáše Rittsteina na pražské Akademii výtvarných umění je kombinací osobní mytologie, zvířecího i lidského světa a nehybných architektonických tvarů. „V sochách, které zrcadlí autorčin obdiv ke starým kulturám a mýtům, jako by se pradávné setkávalo s naprosto současným. Zároveň se zde odráží přítomnost čtyř základních elementů – ohně, vody, země a vzduchu, stejně jako citlivá práce s dualitou zrození a naděje, zániku a smrti. Na pozadí osobních zkušeností se jedná o neustálé hledání stability v životě, o jisté vnitřní zkoumání věcí a archetypů, které zde byly, jsou a budou,“ vysvětluje historička umění Kristýna Jirátová, která výstavu Pavlíny Kvity pro exteriéry Winternitzovy vily připravila.

Dlouhodobě sledovaným motivem a společným námětem soch z posledních let autorčiny tvorby je archetyp vnitřního bojovníka. Cílem jeho cesty je život v harmonii, v rovnováze se svým okolím i se svou vlastní vnitřní povahou. Objekty připomínající pohanské modly představují v tomto smyslu předobrazy hrůz, kterým sochařka statečně pohlíží přímo do tváře.

Výstava Zlaté tele prezentuje výběr z autorčiny tvorby posledních šesti let, kdy se její dílo stylově i tematicky ukotvilo. Zároveň zde stále existuje dostatečný prostor pro experiment, o čemž svědčí nejnovější vystavená socha, která dala celé výstavě název.