„Mám rád věci, které reagují na lokální měřítka, ne všechno může být švýcarský minimalismus,“ říká v našem rozhovoru Michal Froněk, spoluzakladatel uznávaného studia Olgoj Chorchoj. Zeptali jsme se ho nejenom na to, co ho přivedlo k designu a architektuře, ale představil nám i aktuální projekty nebo i své pracovní či osobní sny.
Text: Jana Chuchvalcová, Michaela Výtisková
Foto: Michael Tomeš, Jan Malý, BOHEMATIC, archiv Olgoj Chorchoj
Olgoj Chorchoj je české uznávané designové a architektonické studio založené v roce 1990 Michalem Froňkem a Janem Němečkem. Realizují návrhy v oblasti architektury, designu, nábytku a doplňků. Studio a jeho díla jsou držitelem velké řady ocenění. Před pár dny byla oceněna třeba jejich práce na hodinkách pro značku BOHEMATIC v rámci Czech Grand Design.
Chtěl jste být vždycky designérem? Co vás k oboru přivedlo?
Vždycky jsem měl vztah k hmotným objektům, líbily se mi. Od raného dětství jsem měl určitý vztah k estetice, bavilo mne brát předměty do ruky, zkoumal jsem, jak jsou vyrobené, rozebíral jsem je. Možná je v tom až kousek fetišismu… Ale to neznamená, že věci musí být naleštěné.
Kde se nejvíce necháváte inspirovat a kde se berou vaše nápady? Je to v ateliéru, nebo venku, když jedete na kole?
Když má někdo štěstí, že dělá to, co ho baví, jako my s Honzou, tak je to součást každodenního života. Je to až deformace. Když něco beru do ruky, tak zjišťuji, jestli je obal dost měkký, zda se mi líbí grafika, dívám se na podlahu, jestli neklouže…
Zkoumám věci okolo sebe, je to každý záběr. Je to vlastně permanentní výzkum života, neustálé sbírání zkušeností, dat a informací, jejich třídění – a pak třeba i využití. Vlastně nejlepší škola je to, když něco uděláte špatně.
Jak se rodí vaše spolupráce se značkami, třeba teď se značkou BOHEMATIC? Je to spontánní?
Takto bych to nepopsal. Musí to být opřené o nějakou zkušenost, má to přesnou strukturu. Vzniká to na základě kontaktů, přesného zadání a ještě větších omezení. Lékem na to udělat dobrou věc jsou vlastně omezení.
Hodinky mi poslední tři roky berou docela hodně času. Je to takový mikrokosmos, vrcholné řemeslo. Vybudovali jsme tým, který umí hodinky navrhnout, vyprojektovat, sehnat všechny komponenty, materiály, dodavatele. Žádná firma nemá vše své. To neumí ani Rolex. Ale velkou část si děláme sami včetně montáže.
Vymýšlíme i strukturu a nové modely, za nimiž jsou většinou příběhy, někdy i ty, které sami žijeme. Třeba model pojmenovaný po závodním autě Aero Minor Sport, které vyhrálo v roce 1949 Le Mans ve své kategorii. To auto vlastníme s kolegy a letos s ním jedeme po 72 letech opět tento legendární závod.
Váš design je známý a oceňovaný, architektonické realizace už trochu méně. Na jakém projektu pracujete v současné době?
Aktuálně je těsně před výstavbou bytový komplex v Praze, jde o tři bytové domy s garážemi. Druhý projekt je na stejném místě, nedaleko toho prvního. Takže dva podobné projekty.
Jsou to domy střízlivých forem, na kterých pracujeme s našimi kolegy ze studia, architekty Martinem Klanicou a Honzou Šrámkem, který je mimochodem vnukem nedávno zesnulé profesorky Aleny Šrámkové, jedné z největších ikon české moderní architektury. Vychovala několik generací skvělých architektů.
A na čem pracujete v oblasti designu?
Právě mi stole leží krásný projekt, který vychází i z mých osobních zájmů. Je to série nábytku a komod, takové skříňky pro desky a hi-fi sestavu audiofila. Je to pro firmu Zeitgeist Limited našeho bývalého studenta Jakuba Pollága, děláme na tom společně. Dalším partnerem projektu je Voix.
Jakub dělá limitované série podobných předmětů, od skla, lamp, až po nábytek. Za poslední roky se velmi etabloval. Není to podbízivé a není to pro každého, ale o to je to silnější, a proto mě to baví.
Když zmiňujete spolupráci a kolegy z ateliéru, jak tvoříte? Každý sám, nebo i na něčem společně?
Jsme desetičlenný tým a nikdy jsme nebyli větší a ani do budoucna nechceme. Na něčem dělá každý sám, na něčem společně. Chceme o projektech s Honzou vědět, baví nás do nich vstupovat. To, co děláme sami, jsou spíše průmyslové věci, svítidla, hodinky. Ale i u těchto projektů nás zajímá názor kolegů. Je zdravé, když něco vzniká při společné debatě.
Ovlivňujeme se napříč generacemi i styly, každý z nás je jiná osobnost, a v tom je síla. Lidé v ateliéru si vedou své projekty, dáváme jim co největší svobodu, i když za vše ručíme. Je to taková přátelská dohoda. V tom jsme možná trochu zvláštní firma.
Co si vlastně myslíte o současné architektuře? Co se vám líbí v Česku nebo i v zahraničí?
Mám rád stavby Olgiatiho ve Švýcarsku. Líbí se mi, že to jsou docela obyčejné věci, velmi často dělané na zakázku státu či lokálních municipalit. Jsou to galerie nebo školy. Myslím, že to hodně ovlivňuje i mladou generaci architektů.
Mám rád modernismus ve všech jeho směrech. Mám rád experiment. Trošku napříč styly i historií. Líbí se mi třeba, když někdo umí správně zrekonstruovat historický dům, používá správné materiály a umí to doplnit něčím současným. Blízké jsou mi i různé konverze industriálních staveb. Baví mne také diskuse okolo projektů, včetně kritických názorů.
Mám rád věci, které reagují na lokální měřítka či pravidla hry, ne všechno může být švýcarský minimalismus, jak by se mi esteticky líbilo.
Ze starší generace se mi líbí David Chipperfield. Mám rád klid jeho architektury. Forma je velmi klasická, ale jeho projekty zapadnou do starší uliční zástavby, i když jsou z 21. století. Je v tom pokora i velkorysost forem a materiálů.
Miluji cesty do Basileje a návštěvy skvělé galerie Beyerler Foundation od Renzo Piana. Bývají tam fenomenální výstavy, teď třeba Goya, nebo jsem tam viděl Basquiata. Tohle spojení architektury s uměním a místem je úžasné. Mimochodem, jeden z mých nejsilnějších zážitků v téhle oblasti byl právě z výstavy o Renzo Pianovi v Šanghaji.
A co vaše vlastní bydlení, jak vypadá byt Michala Froňka?
Máme doma spoustu knih, které vytvářejí část interiéru. Mám pěkný gramofon, zesilovač, velké bedny. Máme sbírku umění, líbí se mi Bolf, Kintera a mnoho dalších. Je radost se ráno probudit a vidět okolo sebe něco inspirativního.
Nedávno nám třeba přibyly židle od Jeana Prouvého, což je design z 50. let, jehož produkce byla obnovena. Z toho mám velkou radost. Je to esteticky i materiálově skvěle vyrobené. Setkání s takovým geniálním objektem člověka obohatí.
Jaký je váš sen, ať už profesní či osobní?
Mám jeden, který to spojuje, a už se dokonce začíná plnit. Máme chalupu na pomezí jižních Čech a Vysočiny, často odtamtud jezdíme na kole i do Slavonic. A jezdili jsme tam tak dlouho, až z toho vyšla koupě domu na náměstí. Je dost rozpadlý, ale má krásnou historii, znám dobře majitele. Základy jsou někdy ze 14. století. A tomu bych se chtěl teď věnovat.
Často pracujeme na rekonstrukcích, konverzích, novostavbách, kde používáme beton, sklo, moderní postupy, fasádní systémy, ekologické topení, recyklaci, stěrky. Absolutně moderní postupy v designu a architektuře. A tohle je opak, absolutně historický dům; chceme, aby tak i zůstal.
Rádi bychom to udělali absolutně analogové. Víc jako muzeum stylů a architektury, ne žádná chalupa nebo dům na pronájem. Najdete tam vše, od středověku, přes renesanci, až po klasicismus, jsou tam zásahy z 20. let minulého století, všechny vrstvy až po současnost. Ta ale bude potlačená a hodně neviditelná. Bude to takový muzejní experiment v rekonstrukci.
Na tomhle projektu pracuje ale především moje manželka Tereza, která je architektka.
Co je podle vás důvodem vašeho společného úspěchu?
Úspěch je z mého pohledu to, že dělám, co chci dělat a co mne baví. Svoboda je úspěch. Zisk nám dává svobodu. A také je to investice, mohu si koupit dům, věci, které se mi líbí, je to takový koloběh. Součástí jsou i naši studenti a škola, která mne vychovala.
Zaujal vás v poslední době někdo z vašich studentů?
Pracujeme ve škole nyní pro zajímavý projekt Krásná práce, který vychází z tradičních řemeslných projektů z 20. let 19. století, jako byla třeba Krásná jizba nebo Družstevní práce, které měly velký význam pro československý i evropský design.
A nyní pracujeme pro reinkarnaci tohoto spolku, který sdružuje různá řemesla a malosériové výrobce, kteří využívají tradiční postupy. Nyní pracujeme na vizích, jak by mohlo řemeslo přežít i v 21. století, aby to nebyl jen skanzen a zachovaly se techniky.
Jak nejraději odpočíváte?
Jako bývalý sportovec mám své rituály, každý den si aspoň trochu zacvičím. Když je sezona, rád vyrazím na lyže, mám rád brusle nebo jezdím často na kole. Pracujeme pro značku Festka, takže mám jejich skvělé kolo. Ale je toho mnohem víc.
V neposlední řadě je to hudba, její poslech osvěžuje mozek. Jsem v tomto ohledu dost vybíravý, mám rád ale různé žánry. Miluji vinyly a jsem rád, že se lidé tomuto trendu věnují. Je to něco úplně jiného než streamovaná hudba, hraje to úplně jinak, má to svoji hloubku. Musíte tomu věnovat čas, jít si koupit desku, můžete o tom diskutovat s kamarády. Součástí je i grafika a obal desky. A nemusíte mít to nejdražší vybavení, stačí něco z bazaru. Mám rád jazz z 50. let, ale poslouchám i nejnovější hudbu jako hip hop.
***
Příběh Olgoj Chorchoj
Studio Olgoj Chorchoj sídlí v Praze na Libeňském ostrově v památkově chráněném ateliéru postaveném v roce 1930 původně pro sochaře Jana Laudu.
Bylo založeno roku 1990 Michalem Froňkem a Janem Němečkem, ještě v době jejich studia na VŠUP. Zabývá se tvorbou od skla, svítidel, šperku, průmyslového designu přes design nábytku a městského mobiliáře až po interiér, architekturu a urbanismus. V průběhu let bylo oceněno řadou domácích i zahraničních vyznamenání.
Jeho práce jsou zastoupeny v soukromých sbírkách i významných muzeích, jako například Národní galerie, UPM v Praze, Moravská galerie v Brně, Metropolitní Muzeum v New Yorku, Corning Museum of Glass aj., jeho práce jsou publikovány v tuzemských i zahraničních odborných časopisech i speciálních publikacích.
V architektuře se aktivity soustředí především na novostavby a rekonstrukce rodinných vil, revitalizaci historických objektů a návrhy interiérů a výstavních expozic. V průběhu let studio spolupracovalo s mnoha architekty, jako Daniel Paterko, Ondřej Kopečný, Jan Rosický, Štěpán Abt, Juraj Smoleň, Tereza Kenížová, Jan Šrámek, Kateřina Hroncová, Martin Klanica, Jan Krejčí, Mariana Hanková, Lucie Engelová, The Hong Nhung a další.
Michal Froněk a Jan Němeček vedou od roku 2000 ateliér Produktového designu na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové.
