Dva stožáry, které po desetiletí šířily rozhlasový signál až za hranice Evropy, s největší pravděpodobností během několika dnů zmizí. České radiokomunikace pro ně hledaly nové využití, bez partnera ochotného zajistit nákladné opravy ale považují demolici za jediné možné řešení. Místní a občanská iniciativa se marně pokoušela najít cestu, jak technickou dominantu Českobrodska zachovat.
Montéři už podle dostupných informací odstranili ze stožáru osvětlení a následující den má přijít na řadu samotná demolice vysílačů v Liblicích u Českého Brodu. Oba měří 355 metrů a patří k nejvýraznějším stavbám v Česku. Jejich osud však nezávisí jen na tom, zda se najde někdo, kdo ocení jejich technickou a historickou hodnotu. Pro bezpečný provoz je nutné vyměnit také kotevní lana, jejichž životnost se blíží ke konci.
Opravy za vysokou cenu
Zakladatel iniciativy Zachraňme vysílače Český Brod Dušan Hozák říká, že existují lidé ochotní investovat do zachování ikonických vysílacích konstrukcí na další století. Podle jeho odhadu by taková investice mohla dosáhnout až dvou set milionů korun. Nejde přitom jen o samotné stožáry a technické zázemí. Jejich stabilita závisí na kotevních lanech, která je třeba pravidelně měnit.
České radiokomunikace zdůrazňují, že náklady na údržbu jsou pro soukromého vlastníka mimořádně vysoké. Na začátku roku 2027 by při tom měly stožáry čekat rozsáhlé povinné práce včetně výměny lan. Jejich cenu společnost odhaduje přibližně na 170 milionů korun.
„Dlouhodobě a opakovaně jsme oslovovali řadu institucí, úřadů i státních složek – od ministerstev průmyslu a obchodu, vnitra a obrany až po Hasičský záchranný sbor. Hledali jsme subjekt, který by o stožáry mohl mít zájem jako o technickou památku, součást kritické infrastruktury nebo záložní komunikační zdroj pro krizové situace,“ uvedla mluvčí ČRA Anna Tůmová.
Podle společnosti není cílem na stožárech komerčně vydělat. Ráda by je předala subjektu, který pro ně najde využití a zajistí bezpečný provoz. Pokud se takový partner na poslední chvíli nenajde, bude podle mluvčí demolice jediným řešením. Bez nákladných oprav by totiž stožáry mohly představovat bezpečnostní riziko pro okolí.
Místní marně hledají naději
Obavy o budoucnost vysílačů provázejí Liblice i Český Brod už několik let. Spolek přátel obce Liblice v roce 2022 inicioval petici za zachování stavby a obrátil se na několik ministerstev a úřadů. Ministerstva kultury a vnitra, do jejichž působnosti téma spadá, však zaujala zamítavá stanoviska.
Vysílače mají pro místní také osobní význam. Za jasného počasí jsou vidět desítky kilometrů daleko a pro lidi vracející se domů bývaly orientačním bodem. „Vždycky, když jsme se odněkud vraceli a uviděli večer zdálky svítit vysílače, věděli jsme, že už jsme skoro doma,“ vzpomínala na Facebooku jedna z rodaček.
Ještě před létem se do snahy o záchranu zapojil českobrodský občan Dušan Hozák. Podle jeho vyjádření mu České radiokomunikace potvrdily, že si uvědomují historický a technický význam vysílačů. Zároveň uvedly, že v minulosti prověřovaly možnosti jejich zachování, ale odhadované náklady na opravy a bezpečný provoz by přesáhly několik desítek milionů korun.
Zájem veřejnosti ukázal také den otevřených dveří, který se v areálu konal před dvěma lety z iniciativy místních. Část prostor tehdy navštívilo mimořádné množství lidí. „Vysílače jsou pro nás důležitou technickou zajímavostí v regionu. Stojíme o to, aby se pro ně do budoucna našlo smysluplné využití, ale poslední slovo je samozřejmě na vlastníkovi,“ uvedl tehdy ČTK starosta Českého Brodu Tomáš Klinecký.
Vysílaly do dálky
Liblický vysílač proslul jako zdroj středovlnného signálu druhého programu Českého rozhlasu, stanice Praha. Veřejnoprávní rozhlas jej přestal využívat v roce 2021 po přechodu na plně digitální vysílání. V letech 2023 až 2025 odtud šířilo středovlnný signál ještě soukromé Country Radio. Od té doby stožáry k původnímu účelu neslouží.
Možnosti jejich dalšího využití v roli vysílače se týkají především státu. Už v roce 2022 se jejich zachováním pro krizové situace zabýval senátní výbor pro obranu a bezpečnost. Podle jeho závěrů by Liblice dokázaly pokrýt signálem celou republiku i při výpadku elektřiny. Jednání s ministerstvy vnitra a obrany ani se Středočeským krajem však k dohodě nevedla a přerušila se kvůli očekávaným personálním změnám na úřadech.
Neuskutečnil se ani návrh využít některý ze stožárů jako rozhlednu. Výtah a ochozy jsou konstruovány pouze pro servisní účely; zpřístupnění návštěvníkům by vyžadovalo jejich kompletní rekonstrukci.
Památka s mimořádnou historií
Liblické stožáry převyšují Eiffelovu věž včetně antény o 25 metrů. Jejich výtahy dosahují výšky 350 metrů, což je podle podkladů nejvýše v Česku. První vysílač v Liblicích začal vysílat už v roce 1931 na frekvenci 617 kilohertzů a tehdy patřil k nejvýkonnějším v Evropě. Síla signálu byla taková, že jej podle archivu Českých radiokomunikací zachytili i v Japonsku.
Současná, třetí generace vysílače, známá jako Liblice B, vznikla v roce 1976. Její výkon činil 1 500 kilowattů a po setmění dokázal signál středních vln dosáhnout až do severní Afriky nebo Skandinávie. Vysílač sloužil také k šíření časového signálu OMA. Ten byl řízen z Ústavu radiotechniky a elektroniky ČSAV v Praze, kde se nacházejí cesiové atomové hodiny, z nichž se odvozuje česká časová stupnice ve vztahu ke koordinovanému světovému času UTC.
V příběhu liblických stožárů se nabízí paralela s Eiffelovou věží. I ta měla původně stát jen do roku 1909. Zachránila ji mimo jiné užitečnost pro rozhlasové vysílání. Liblické vysílače bohužel nepřečkaly přechod na digitální vysílání, který se jim stal osudným.
Jana Šulcová