Mezi napětím a křehkou stabilitou
Lounská galerie Benedikta Rejta představuje až do 9. dubna 2023 vrcholná díla mezinárodního uměleckého směru 60. let minulého století známého jako konstruktivní tendence. Výstavou se galerie vrací k výraznému fenoménu v umění 60. let 20. století. Díla dvaceti českých a zahraničních tvůrců ze sbírek lounské galerie představují to nejlepší z vrcholného období konstruktivně orientované tvorby, tedy období vymezené přibližně roky 1964–1973.
Text: Redakce
Foto: Matyáš Polcar, archiv GBR
Mezi zastoupenými umělci nechybí Zdeněk Sýkora, Karel Malich, Hugo Demartini, Jiří Kolář, Stanislav Kolíbal, Vladislav Mirvald nebo Milan Dobeš. Zahraniční tvorbu zastupují mimo jiné Bridget Rileyová, Victor Vasarely, Getulio Alviani nebo François Morellet. V tomto rozsahu a ucelenosti prezentuje galerie hlavní těžiště své sbírky veřejnosti vůbec poprvé.
Prostřednictvím výtvarných děl a archivních materiálů přibližují autoři výstavy význam lounského kulturního prostředí 60. let 20. století, mapují mezinárodní propojení mnoha osobností a poukazují na prozíravou sbírkotvornou činnost prvního ředitele Jana Sekery, který dokázal pro nově založenou instituci získat špičková díla a vybudovat sbírkový soubor, který svou kvalitou předčí i mnohem větší a významnější galerie .
Cesta ke konstruktivní tendenci
Galerie Benedikta Rejta (GBR) se na konstruktivní tendence zaměřila ještě před svým oficiálním založením v roce 1966. Orientaci na rodící se výtvarný směr umožnila zejména spolupráce několika lounských osobností, které stály u jejího vzniku a podílely se na její činnosti – mimo jiné šlo o Josefa Hlaváčka, Josefa Šimůnka, Jana Sekeru, Zdeňka Sýkoru nebo Vladislava Mirvalda.
Iniciační výstavou, která se v roce 1964 konala ještě pod hlavičkou Okresního vlastivědného muzea v nově zrekonstruované výstavní síni, byla výstava koláží Jiřího Koláře. Ten nově vznikající instituci daroval několik svých děl, a uspíšil tak její vznik. Následující rok se v muzeu osamostatnilo galerijní oddělení, vznikl statut a koncepce sbírkové činnosti a ředitelem budoucí galerie byl jmenován Jan Sekera.
Nejdůležitější výstavou první dekády existence nově založené GBR se stala výstava Konstruktivní tendence, kterou pro ni v roce 1967 (a pro roudnickou galerii o rok dříve) připravil Jiří Padrta. S jasným a po několika letech tvorby již vyhraněným výtvarným názorem se na ní představili čeští umělci hlásící se k takzvaným objektivním tendencím. Ještě téhož roku a téměř ve stejném složení tyto osobnosti reprezentovaly české umění na výstavě Konstruktive Tendenzen aus der Tschechoslowakei ve Frankfurtu nad Mohanem.
Kánon konstruktivně orientovaného umění
Diváci výstavy budou mít jedinečnou možnost spatřit vedle sebe důležitá díla, která byla v 60. letech součástí těchto výstav a dnes již patří do kánonu konstruktivně orientovaného umění u nás. Kromě Šedé struktury a prvních kombinatorických struktur Zdeňka Sýkory také jeden z prvních Pulzujících rytmů Milana Dobeše nebo rané reliéfy Karla Malicha či objekty Huga Demartiniho.
GBR vydává k výstavě katalog s reprodukcemi děl ze svých sbírek. V rámci výstavy Konstruktivní tendence bude probíhat doprovodný program, který mimo jiné přiblíží přípravu přehlídky argentinské grafiky v roce 1971. Tehdy vystavená díla byla nalezena během bádání jen několik týdnů před vernisáží současné výstavy.
Louny na mapě uměleckého dění
„Je obdivuhodné sledovat příběh malé regionální galerie, která se díky úsilí pár lidí, kterým v té době bylo kolem třiceti let, dokázala během krátké doby stát součástí mezinárodního hnutí a dostat Louny na mapu uměleckého dění. Patří zároveň k malým zázrakům, že o této skutečnosti podává sbírka Galerie Benedikta Rejta dodnes tak cenné a trvalé svědectví,“ říká k výstavě její kurátor Pavel Kappel.
Sbírkotvorná činnost nové instituce kopírovala její progresivní výstavní program, na kterém se například již v roce 1965 objevila výstava skupiny Dviženije, převzatá z pražské Galerie na Karlově náměstí. Louny se tak po Praze staly druhým zahraničním městem, kde se tvorba moskevských kinetistů představila.
Do roku 1973, kdy byla na delší čas uzavřena, uspořádala galerie řadu samostatných výstav významných českých autorů – Karla Malicha, Huga Demartiniho, Jana Kubíčka, Vladislava Mirvalda, Kamila Linharta, Radoslava Kratiny a připravila nebo převzala několik důležitých skupinových výstav. Mezinárodní dění představovala například samostatnou výstavou Victora Vasarelyho (1967), skupinovou výstavou Dodekaedr v roce 1968, výstavou přírůstků ze svých sbírek (1969) nebo výstavou argentinských konstruktivistů v roce 1971.
Bližší informace o akcích doprovázejících výstavu na www.gbr.cz nebo na https://www.facebook.com/GalerieBenediktaRejta.
***
Galerie Benedikta Rejta
Galerie Benedikta Rejta se od 60. let specializuje na současné umění, zejména konstruktivního zaměření. Sídlí v budově bývalého pivovaru, mezi lety 1995–1998 rekonstruované podle návrhu architektů Emila Přikryla, Tomáše Bezpalce a Tomáše Novotného, kteří byli za rekonstrukci v roce 2004 nominováni na Evropskou cenu za architekturu – Mies van der Rohe Award EU. Od září 2020 je ředitelkou GBR Kateřina Melenová, hlavní kurátorkou Lucie Šiklová. Lounská galerie začala psát další kapitolu své existence ve znamení spolupráce, otevřenosti a respektu k zakladatelům.