Říká o architektuře Břetislav Lukeš, architekt studia Dimenze11. Povídala jsem si s ním nejen o úzké spolupráci s Atlantis Development, ale rovněž o významu veřejného prostoru, který pokládá za důležitější než domy samotné. Hovořili jsme také o současné architektuře. Ta podle jeho slov sampluje vše kolem sebe, sampluje styly, formální prostředky, příběhy.
Text: Jana Chuchvalcová
Foto: Jan Branč
Vizualizace: Atlantis Development
Co vás přivedlo k architektuře?
Své dětství jsem strávil s tužkou v ruce, stále jsem něco kreslil. O co méně jsem toho naběhal venku, o to více jsem toho nakreslil. A když jsem zrovna neměl tužku v ruce, byl jsem ponořen do světa Eduarda Štorcha.
Takže architekt nebo archeolog…Můj otec pracoval ve stavební firmě, takže jsem se okolo stavebnictví motal od dětství. Asi proto převážila právě architektura.
Když jsem však na gymnáziu řekl výchovné poradkyni, že chci jít na architekturu, tak mi řekla, že se tam nikdy nemůžu dostat, ať jdu na stavařinu, což jsem nakonec udělal. Nicméně hned v prvním ročníku jsem se seznámil se studenty architektury a ti mi poradili, ať zkusím udělat zkoušky a přestoupit. To se nakonec povedlo.
Co vás na tom nejvíc baví? Architektura je přece velmi komplexní obor…
Když o té otázce hlouběji přemýšlím, tak lepší vyjádření pro mne je, že nejvíce mne baví vyprávět pomocí staveb příběh. Jsem z podstaty dost upovídaný a hledání příběhů v architektuře mne asi nejvíce naplňuje.
Profesor Emil Přikryl kdysi řekl, že nejdůležitější v architektuře je na začátku správná otázka. Myslím, že to hledám pokaždé, když začínám nový projekt.
Který ze svých projektů považujete za nejlepší?
Nemám žádný takový. Většinou je to ten, na kterém právě pracuji, nebo přesněji řešeno, na který právě dělám studii.
Když jsem udělal svůj první projekt, myslel jsem si, že už všechno vím. A při dalším projektu jsem zjistil, že nevím vlastně nic, protože byl ten další byl úplně jiný. A tak to šlo neustále dokola. Takže jsem po letech zjistil, že nejlepší projekty nesouvisí s tím, co vím a jak jsem co navrhl, ale především pro koho jsem to udělal.
Kvalita projektu je přímo spjatá se vztahem, který s klientem dokážu navázat. Nejlepší jsou prostě ty projekty, které mají nejlepšího klienta. Takový, kde vztah klienta a architekta nahradí spíše vztah osobního přátelství.
Je takovým klientem společnost Atlantis Development?
Bezesporu ano, je to úžasný klient až snového charakteru. Dává mi ve svých projektech prostor pro originální řešení a „něco navíc“. Setkání s panem Marutianem pro mne mnoho znamená a vlastně to pro mne představuje i zlom v mém životě. Myslím, že náš vztah už dávno není pouze pracovního charakteru. Také už máme něco za sebou, spolupracujeme již devět let.
Jaké projekty jste společně realizovali?
Bohužel jich není zase tak mnoho, protože díky naší legislativě jsou povolovací procesy příliš dlouhé. Realizované nebo připravené jsou tři velké projekty, a to bytové domy Žižkovské pavlače, Ctěnický háj a Via Sancta ve Vinoři, ty jsou zásadní.
Nemám velké studio, pracuji individuálně, jen s kolegyní, takže ani nemám kapacitu na velké množství projektů. I proto si tolik cením setkání s Aramem Marutianem a naší společné práce.
Prozraďte mi o vašich společných projektech něco víc…
Žižkovské pavlače a Ctěnický háj jsou již dokončené projekty. Via Sancta Vinoř se teprve projektuje.
Žižkovské pavlače jsou obytné domy na pěti parcelách v Koněvově ulici na Žižkově. Snažil jsme se do projektu přinést nějaký nový pohled, což se asi povedlo, protože tím se naše společná spolupráce s Atlantisem definitivně rozjela.
Koncept návrhu hledal svůj příběh právě v ulici Koněvova. Tato část Prahy vznikala ve své době jako jeden z prvních developerských projektů v Praze vůbec. Stavitelé na základě jednotného zastavovacího plánu stavěli jednotlivé domy s jedním hlavním záměrem – vytvořit pro rozvíjející se Prahu nové obytné čtvrti a samozřejmě také patřičný zisk z tohoto podnikání. Domy nevynikaly architektonicky, více či méně naplňovaly tehdejší potřeby bydlení.
Ani já jsme se nesnažil přinést na Koněvovou ulici něco nevídaného. Proporce jednotlivých domů, členění fasád, materiálová i tvarová jednoduchost, to byla hlavní vodítka pro tvorbu návrhu. Vytvoření krajiny dvorů, pavlačí a splývajících fasád domů byl hlavní záměr. Jestli vás dům při projíždění ulicí nijak netrkne, pak se práce povedla.
Ctěnický háj je pro mne důležitý, protože v místě jeho realizace sám bydlím. Jde o soubor rodinných domů na kraji Prahy. Na tomto projektu jsem chtěl ukázat, že lze udělat developerský projekt tak, aby neměl jen ulice a domy, ale také dostatek zeleně a veřejného prostoru, kde budou lidé rádi žít. A věřím, že se nám povedlo vnést do projektu nějakou přidanou hodnotu.
Ctěnický háj
Znamená to, že ve svých projektech dbáte i na veřejný prostor?
Ano, především na něj. Podle mne je to na projektu developerského charakteru to nejpodstatnější. Dokonce si myslím, že až tolik nezáleží na tom, jak domy vypadají, lidé je mnohdy ani nevnímají. Důležité jsou především dvě věci – jak vypadá svět bezprostředně kolem domů, jak se zapojil do okolního prostředí a jaký životní prostor nabízí jednotlivé byty.
Když se bavíme o veřejném prostoru, proč podle vás lidi o něj příliš nedbají?
Tvorba veřejného prostoru je velmi důležitou součástí mé současné práce. Problém spočívá v tom, že na něj nestačí jen architekt. K tomuto boji potřebujete dvě strany. Veřejný prostor nemůže žít bez zapojení veřejnosti. Začne fungovat a žít teprve tehdy, když do něj veřejnost začne vkládat svou energii. Nestačí jej jen postavit či vymezit. Musí se v něm opravdu žít.
Má zkušenost však říká, že lidé očekávají, že kromě samozřejmosti toho, že takový prostor vznikne, se o něj „někdo“ začne starat a začne v něm „někdo“ dělat veřejný život, že se vše odehraje „pro mne beze mne“ A v tom je podle mne ten problém, v sobeckosti lidí… Společnost se posunula od extrémního „my“ k extrémnímu „já“.
Ještě se vraťme k Via Sancta Vinoř, tam bude také prostor pro tento pohled?
Projekt Via Sancta pojednává velký urbanistický celek. To hlavní v něm je právě vytvoření veřejného prostoru, prostoru s příběhem, reagování na energii místa, zapojení historických odkazů a to celé spojené s architekturou pro vznik nového místa k životu.
Když jsem prezentoval studii na veřejné prezentaci na městském úřadě, celá dvouhodinová prezentace byla v podstatě jen o tom, co bude venku. Vlastní architektura domů je z hlediska projektu již jen jakýsi doplněk.
Při tvorbě návrhu jsem se snažili o dodržení několika hlavních hledisek. Velmi důležitý byl například ekologický dopad. Navrhnout ulice a veřejná prostranství tak, aby se nepřehřívala, aby využívala a pracovala s vodou v prostředí. Dalším vodítkem návrhu bylo vytvoření velmi zeleného místa s alejemi stromů, parky a zelenými domy, s maximální prostupností územím formou parkových cestiček a volně přístupných ploch. V neposlední řadě to pak bylo vytvoření místa, ve kterém žijí především lidé a ne zaparkovaná auta.
Vlastní místo návrhu je z historického hlediska velmi cenné. Váže se k němu historie prvních Polabanů a prehistorická stavba rondelu. Územím prochází historická cesta zvaná Via Sancta, která dala celému projektu i jméno. To vše se v projektu promítá formou míst k zastavení a informativních bodů v území a přináší do projektu vlastní osobitý příběh.
Via Sancta Vinoř
Podílíte se i na interiérech domů, které projektujete?
Většinou ne, lidé si totiž – a nevím z jakého důvodu – málokdy nechají vybavit interiér od architekta, který jejich dům navrhl. Chápou návrh interiéru jako nějakou samostatnou disciplínu. Podle mne tomu tak ale není. Architektura domu a jeho interiér by měly být jedna a tatáž věc, nejsou to rozdílné disciplíny.
A jak bydlíte vy sám? Má váš dům také nějaký příběh?
Doufám, že ano. Dům jsme navrhoval pro svou ženu, která miluje zahradu. Ta se v domě v mnoha místech odráží, Je to takový kříž, jehož rameny zahrada protéká. Věřím, že má žena v domě tento příběh vidí.
Ještě mne zajímá váš pohled na současnou zdejší architekturu? Zaujalo vás poslední dobou něco?
Musím se přiznat, že se tím příliš nezabývám. Hodně cestuji po světě. Podle toho, co vídám na svých cestách vzniká v Česku hodně kvalitní, mírně nadprůměrné architektury – dobře myšleno.
V mnoha případech stavíme pěkné domy a vytváříme zajímavý urbanistický prostor. Jak developeři, tak lidé pochopili, že je dobré chtít něco navíc. Developerské projekty se často snaží toto reflektovat a zvou ke spolupráci výborné české architekty, což je skvělé. Možná tady nevznikají z hlediska světového měřítka architektury ty nejvýše ceněné stavby, ale česká architektura má velmi dobrý základ.
Při čem odpočíváte, když nepracujete?
Jak už jsem zmínil, při cestování. Jsem vášnivý motorkář, takže nejlépe na dvou kolech na cestě kolem světa.