Domy s duší a atmosférou
Koncem září se veřejnosti po obsáhlé rekonstrukci trvající čtyři roky otevřel Clam-Gallasův palác. Na ní se podílel coby hlavní architekt Petr Malinský se svojí kanceláří Arpema. Povídali jsme si s ním přímo v prostorách paláce o rekonstrukci, jaká překvapení ho během ní čekala, proč se často podílí právě na obnově historických památek a proč má rád staré domy s duší a atmosférou.
Text: Jana Chuchvalcová, Michaela Výtisková
Foto: Daniel Hromada, Martin Frouz, archiv kanceláře Arpema
Jak jste spokojen s výsledkem a co bylo pro vás na rekonstrukci Clam-Gallasova paláce nejobtížnější?
Nejobtížnější bylo přijít na to, jakým způsobem vymyslet u rekonstrukce paláce na pražském Starém Městě, uprostřed památkové rezervace UNESCO, náplň, aby vyhovovala všem současným předpisům a normám, byla divácky a návštěvnicky atraktivní a vše vyhovovalo budoucímu výstavnímu provozu. Prostě aby to byl životaschopný celek, který bude dokonale sloužit svému účelu. To bylo asi nejtěžší.
Jde o velký komplex, který má asi 300 místností. Bylo proto nutné najít ty správné provozní celky a funkční uspořádání, včetně zázemí pro návštěvníky i personál a také včetně doplňkových funkcí, jako je kavárna, restaurace a nějaké obchody. Aby vznikl ekonomicky samostatný, pokud možno vydělávající subjekt v samém centru Prahy.
Co by mělo být největším ekonomickým přínosem tak velké stavby?
Především příjem z budoucího provozu barokního muzea, které zde má být umístěno. To by mělo návštěvníky lákat. Navíc jde o jediný ze 130 šlechtických paláců v Praze, který bude přístupný veřejnosti. V Česku je spousta hradů a zámků, které jsou během sezóny hojně navštěvovány, což znamená pro vlastníky či správce poměrně zajímavý ekonomický přínos. V Praze ale není z té spousty paláců přístupný ani jeden.
Tento palác tak bude první a na dlouhou dobu asi také jediný – s tím, že v něm má být do budoucna expozice zámeckého typu, své místo však zde najde i velká barokní sbírka artefaktů, které vlastní Muzeum města Prahy a které se vážou k Praze. Doufám, že v těchto prostorách vznikne atraktivní prezentace středoevropského baroka. Sbírky muzea z tohoto období jsou obrovské a podle mého názoru na evropské úrovni. Věřím, že zde uvidíme skvělou expozici, která bude navazovat na zdejší prostor, což by se mohlo také ekonomicky velmi dobře zúročit.
Prozraďte nějaké podrobnosti a zajímavosti z průběhu rekonstrukce. Co vás během práce překvapilo?
Nejvíce nás překvapily nálezy v suterénech a podzemí paláce, s nimiž jsme vůbec nepočítali. Při instalaci kanalizace a dalších inženýrských sítí se zjistilo, že v podzemí jsou dodnes neznámé gotické sklepy. Ty byly v průběhu stavby barokního paláce zasypány. Podařilo se nám dva z nich obnovit, jeden částečně, takže budou dál sloužit pro potřeby objektu v rámci restaurace.
Zajímavé také je, že se podařilo obnovit zakrytou malířskou freskovou výzdobu na hlavním schodišti. Já jsem s ní samozřejmě počítal, protože mám rentgenové oči, ale při prvních sondách byli památkáři velmi skeptičtí. Dlouho se nic nenacházelo. Až teprve při instalaci elektrického vedení fresky objevili elektrikáři – byly totiž velmi hluboko pod omítkou. Naštěstí se je podařilo zcela obnovit.
Projekt byl oceněn ve dvou kategoriích prestižní soutěže Stavba roku 2022. Bylo to pro vás překvapení?
Rozhodně ano, to jsme nikdo v naší kanceláři Arpema nečekali. Byli jsme v projektu tak ponořeni, že nás to ani nenapadlo. Proto nás ocenění opravdu velmi potěšilo a máme z obou cen radost. Jak z té od hlasujících, tak i od odborné poroty, která ocenila úroveň rekonstrukce paláce i jeho připravenost na návštěvnický provoz.
Specializujete se mimo jiné na architektonické návrhy a projektování památkových objektů, historických areálů a staveb, objekty chráněné UNESCO a Národní kulturní památky. Proč jste se pro toto zaměření rozhodl?
Děláme samozřejmě i moderní domy, ale od malička – vůbec netuším, proč to tak je – inklinuji k historickým objektům. Jdou to domy s duší a atmosférou. Když jsem jezdil s rodiči a později s kamarády na výlety, tak cílem musel být kromě přírody i nějaký hrad, zámek či klášter, který vše korunoval. To mne naplňovalo. Také jsem vždy sbíral a dodnes sbírám staré výtvarné umění.
Takže šlo o přirozený vývoj, který způsobil, že se většinu svého profesního života zabývám historickými stavbami. Samotné stavby mne však úplně neuspokojují, takže do nich při rekonstrukcích vkládáme s mými kolegy další vrstvy. To znamená moderní architektonické doplňky, přístavby nebo trakty. Vycházíme totiž ze stejné premisy jako naši předchůdci před staletími, kteří stavěli ve své době také moderně.
Když třeba Petr Parléř tvořil Katedrálu svatého Víta, stavěl gotickou novostavbu, poslední výkřik a high-tech své doby. A při tom boural starou románskou baziliku 200 let starou, což by dnes památkáři nepovolili a Petr Parléř by svoji katedrálu nemohl postavit.
Totéž Kilián Ignác Dientzenhofer, když stavěl svatého Mikuláše na Malé Straně. Opět stavěl naprosto současný, moderní dům podle poslední módy. A stavěl ho do tehdejšího gotického a renesančního města tak, jak bylo potřeba – obrovský, hodně převýšený, dalo by se říci až arogantní, nekontextuální. Těmito slovy by byl dnes jakýkoli podobný projekt naprosto pohřben, takže by se nikdy nerealizoval. Ale tehdy, díky genialitě Dientzenhofera a světovému rozhledu jeho zadavatelů, se to podařilo.
Naši předchůdci tedy stavěli moderně – a stejně stavíme i my. Samozřejmě, rekonstruujeme vzácnou substanci, třeba právě Clam-Gallasův palác, ale i tady najdete nové intervence z 21. století.
Více se dočtete v aktuálním vydání magazínu E&B, který si můžete předplatit zde: E&B – Předplatné A 11 (mojecasopisy.cz). Online verzi vydání lze zakoupit na tomto odkazu: E-magazín E&B 6/2022 — Digiport.
