Developeři dnes staví nejen budovy, která jsou někdy samy o sobě uměleckými díly, ale snaží se své projekty maximálně otevřít umění jako celku. Utváření kvalitního veřejného prostoru je totiž to nejcennější, co mohou městu a veřejnosti nabídnout. Navazují tak na dědictví předků, kteří byli zvyklí propojovat všechny významné stavby s uměním. A umění do veřejného prostoru patří. Je to jedna z věcí, díky níž se lidé cítí ve své lokalitě jako doma. Umělecká díla vnáší do projektů i jejich okolí pocity klidu a radosti.

Spisovatel Guy de Maupassant, velikán francouzské literatury a jedna z předních osobností realismu, rád obědval v restauraci v Eiffelově věži. Nikoliv však pro to, že by podnik byl vyhlášen svojí kuchyní či vínem. Důvod byl prostší. Bylo to jediné místo, odkud se na ni nemusel dívat. Dnes přitom patří „Eiffelovka“ mezi ikonické stavby světa. Z tohoto krátkého příběhu si můžeme mnohé odnést i my, uvažujeme-li o zasazení uměleckých děl do veřejného prostoru.