V Praze je nejméně dostupné bydlení v Evropě, podle nedávné analýzy serveru Politico bylo v české metropoli na koupi bytu o rozloze 75 metrů čtverečních v roce 2022 potřeba více než 25 čistých průměrných ročních mezd. Analýza neziskových organizací zabývajících se problematikou bydlení k tomu uvádí, že samotné zvýšení soukromé výstavby na tom nic nezmění, nutná jsou i politická opatření. Situace se podle nich i přes pražským magistrátem přijatá opatření v posledních letech dále výrazně zhoršila. Řešením je podle nich například větší obecní výstavba, regulace nájmů nebo progresivní zdanění investičních bytů.
Na studii se podílely organizace Arnika, Re-set, Platforma pro sociální bydlení, Iniciativa nájemníků a nájemnic a Snesitelné bydlení v centru Prahy. Navazuje na podobnou analýzu z roku 2018 a poukazuje na to, že navzdory zavedeným politikám se krize bydlení prohloubila, a to zásadně. proti stavu před několika lety se jedná o razantní prohloubení bezprecedentní krize bydlení. Jak se v aktuální studii uvádí, perspektiva mladší generace zajistit si vlastní bydlení dostává v kontextu cen bydlení, inflace a poměrově nízkého růstu příjmů, stále znatelnější limity. Podobně u chudších skupin starší generace, jimž se vyhnula privatizační vlna, nebo z jiných důvodů nejsou vlastníky bydlení, hrozí, že rostoucí nájmy povedou k dalšímu chudnutí a ohrožení ztrátou bydlení.
„Praha je dnes městem s nejvíce nedostupným bydlením v Evropě,“ řekl editor publikace Václav Orcígr z Arniky. Podle spoluautorky dokumentu, analytičky Niny Fabšíkové, za posledních pět let cena bytů narostla o 50 procent a nájmy o 30 procent, zatímco nominální mzda se zvedla o 21 procent a reálné mzdy zohledňující inflaci dokonce o 15 procent klesly.
Až čtvrtina pražských domácností podle dokumentu dává na bydlení víc než 40 procent příjmů, což se opírá o výzkum Českého rozhlasu a PAQ Research Život k nezaplacení. Pro porovnání, v evropských městech musí dát na bydlení více než 40 % příjmů v průměru každá desátá domácnost. „Za poslední dva roky pozorujeme značné zhoršení. Pražské domácnosti v současnosti vynakládají na bydlení v průměru o 9 procentních bodů více než na podzim 2021,“ konstatuje studie s tím, že nepříznivý vývoj se netýká pouze Prahy. „Podobné trendy lze pozorovat v celé České republice, ale situace v hlavním městě patří mezi nejhorší, a to i přes nejvyšší platy v zemi,“ píše se v ní.
Nejvíce podle ředitelky Platformy pro sociální bydlení Barbory Bírové krize dopadá na nejzranitelnější skupiny. V Praze je podle ní 160 tisíc lidí ohrožených ztrátou bydlení. „Děti samotné představují téměř 40 procent ze všech osob v bytové nouzi v Praze,“ řekla. Dodala, že další velmi ohroženou skupinou jsou seniorské domácnosti.
Krize bydlení však neznamená jen statistiky průměrných cen nemovitostí. Má kon- krétní dopady na statisíce lidí v České republice. V bytové nouzi se nachází 35 až 62 tisíc českých domácností a dalších 130 až 190 tisíc je ohroženo ztrátou bydlení. To představuje až 150 tisíc dětí, kterých se bytová krize přímo dotýká. Nestabilní bydlení je velkou součástí destabilizující chudoby, která významně souvisí se vzdělávacími neúspěchy dětí.
„Na jeden obecní byt
v Praze připadá zhruba šestkrát více obyvatel,
než je tomu v evropských městech s nejvyšším podílem obecního bydlení.“
Dalších 300 až 350 tisíc domácností trpí nadměrnými náklady na bydlení, tedy více než zmíněných 40 % příjmů vydávají na bydlení. Celkově je tak v Česku problémy s nedostupným bydlením přímo ohroženo více než milion lidí.
Jen uvolnění výstavby problém nevyřeší, říká studie
Podle autorů analýzy nestačí ke zlepšení dostupnosti bydlení v české metropoli jen zlepšit podmínky pro soukromou výstavbu, jak většinou zdůrazňují developeři ve prospěch zjednodušení povolovacích procesů. „Praxe již ukázala, že navýšení počtu bytů v kontextu neregulovaného trhu dominovaného soukromým sektorem krizi zdaleka nevyřeší. V dobách největšího růstu cen obvykle také rostla i bytová výstavba a zkušenosti posledních let dokonce ukazují, že v okamžiku nasycení trhu bez dostatečné kupní síly není problém ani tak v nedostatku stavebních povolení, ale spíše v neochotě developerů prodávat byty levněji,“ vysvětlují.
Ekonomická krize ve spojení s drahými hypotékami podle nich způsobila, že pořízení vlastního bydlení přestalo být dostupné i pro střední třídu. Developeři si v roce 2023 po delší době přestali stěžovat v takové míře na dlouhé povolování, ale spíše na rostoucí náklady výstavby a drahé hypotéky. „Jinými slovy, od dominantních aktérů budou příčiny krize bydlení vždy ležet tam, kde se jim jejich odstranění nejvíce vyplatí. Bez účinných politik, které budou stát na odpovídajících analytických základech, a které zároveň dokáží prolomit diskursivní tlak soukromých společností, které na krizi profitují, se v řešení nedostaneme příliš daleko,“ dodávají autoři studie.
„Od roku 1991, kdy měla Praha ve vlastnictví zhruba 194 tisíc bytů, došlo k celkové redukci městských bytů o 84 %.“
Studie tak obsahuje i doporučení pro politiky, jakým způsobem s krizí bydlení bojovat. Zahrnují například rozšíření městského bytového fondu, který nyní v metropoli s asi 31 tisíci byty tvoří zhruba pět procent bytů. Dále by město mělo být podle autorů ambicióznější při řešení takzvaných kontribucí, tedy příspěvků developerů samosprávám na budování infrastruktury. Ty mohou mít podle Orcígra i tu formu, že část bytů připadne městu.
Z dalších možných nástrojů studie zmiňuje například prověření možnosti regulace růstu cen nájemného, u které je možné se inspirovat v zahraničí. S ohledem na vliv spekulací na růst cen nemovitostí autoři navrhli zavést progresivní zdanění velkých vlastníků, zahraničních investorů a prázdných bytů.