Nízká dostupnost bydlení v České republice zvyšuje zájem o takzvané participativní bydlení, tedy o formu, kdy vzájemně spolupracují obyvatelé na výstavbě, rekonstrukci a správě bydlení. Hlavními důvody zájmu je snížení nákladů na bydlení, možnost vybrat si sousedy nebo vést komunitní život. Vyplývá to z průzkumu Sociologického ústavu Akademie věd ČR, Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a několika dalších vysokoškolských fakult a ústavů.
Participativní bydlení znamená, že na přípravě projektu, na investici nebo na správě bydlení vzájemně finančně a pracovně spolupracuje více domácností. Spolupráce může mít podobu svépomocné výstavby několika rodinných domů i velkých bytových souborů, které obyvatelé realizují s obcemi, státem a dalšími aktéry. Participativní bydlení také nabízí možnost sdílení věcí, které lidé užívají občasně, nebo možnost sdílení nákladných věcí, jako jsou například kola či automobily, uvádí projekt.
Respondenti by byli v 91 procentech ochotní společně užívat vnitřní nebo vnější prostor domu, 82 procent lidí by se podílelo na technicko-administrativní správě domů. Tři čtvrtiny by organizovaly výstavbu či rekonstrukci nemovitosti či sdíleli vybavení a věci. Zároveň si ale respondenti podle průzkumu uvědomovali složitost procesu a pro realizování tohoto způsobu bydlení by potřebovali podporu obcí.
Výhody: variabilita, finanční úspory a výběr souseda
Hlavními přínosy participativního bydlení jsou podle řešitelů průzkumu variabilita řešení, finanční úspory, kvalitní sousedství a vytváření společenských sítí i šetrnost k prostředí. Nevýhodou může naopak být náročnost na kapacity lidí, obcí a státu, a to hlavně co se financování týče. Problematické by ale mohlo také být to, že jde o nové řešení bydlení, které je zatím ve svém zárodku.
V Česku zatím neexistují postupy jak k participativnímu bydlení přistupovat a podle hlavního řešitele tohoto projektu Jana Malého Blažka je ČR zatím v počáteční fázi vzniku projektů participativního bydlení. „Koncept a příklady participativního bydlení ukazují, že lze vymyslet konkrétní projekt bydlení na konkrétní situaci v dané obci. Jsme ve fázi, kdy je na obcích a obyvatelích, jak situace využijí,“ uvedl. V Německu a Rakousku jsou podle hlavního řešitele modelové příklady již ozkoušené a v Evropě je podobných projektů 12. Zároveň dodal, že v Česku mírně braní zavedení participativního bydlení také nedůvěra mezi jednotlivými aktéry. Lidé často nedůvěřují obcím a obce nedůvěřují lidem, stejně tak pak obce nedůvěřují státu a stát nedůvěřuje obcím.
Podle Sociologického ústavu Akademie věd ČR, Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, Fakulty architektury ČVUT a Arniky a Fakulty architektury Technické univerzity v Liberci, které za vznikem průzkum stály, je hlavním klíčem k rozvoji myšlenky informovanost. Obce by měly začít zvyšovat své finanční a informační kapacity na jejich rozvoj, zjišťovat od obyvatel preference v možném participativním bydlení, vytvořit projektový management a zlepšit důvěru mezi jednotlivými aktéry. Vzniknout by pak měly různé workshopy, koordinační tituly a dotační programy.
Průzkumu se zúčastnilo 1012 respondentů ve veřejném šetření a 178 lidí v rámci vzdělávacích workshopů. Vzorek podle řešitelů průzkumu však není reprezentativní, neboť se ho zúčastnili převážně lidi se zájmem o tento způsob bydlení.
(Zdroj: ČTK)