Scény z kaváren, zachycení radosti, ale i odvrácené strany života ve městě i na venkově. Ženská emancipace, národnostní menšiny, móda a technologie. To vše ukazuje prostřednictvím malby, soch, fotografií, filmu i reklam výstava Nové realismy v prostorách Městské knihovny v Galerii hlavního města Prahy. Expozice přináší nový pohled na zažité vnímání výtvarné kultury a umění v letech 1918 až 1945 ve 313 uměleckých dílech.
Text: Redakce
Foto: Jan Kolský, archiv Galerie hlavního města Prahy
Návštěvníci zde mohou vidět fotografie Karla Čapka a Josefa Sudka, malby Jana Zrzavého a Milady Marešové, sochy Otty Gutfreunda, ale také díla opomíjených malířů, jako byl liberecký Erwin Müller, Gejza Schiller z Košic či kosmopolitní Středoevropanka Ilona Singer. Výstavu Nové realismy lze v druhém patře Městské knihovny v Praze navštívit až do 25. srpna 2024. Od října 2024 bude projekt uveden v modifikované verzi na dvojvýstavě ve Východoslovenské galerii v Košicích a v Liptovské galerii Petra Michala Bohúňa v Liptovském Mikuláši.
Výstava otevírá nový pohled na výtvarnou kulturu někdejšího Československa. Společný projekt kurátorů Anny Habánové, Ivo Habána a Heleny Musilové navazuje na několikaletý výzkum týmu badatelů a klade vedle sebe jak díla etablovaných českých umělců a umělkyň jako Karel Čapek, Josef Sudek či Milada Marešová, tak tvorbu jejich v Praze méně známých, slovensky, německy či maďarsky hovořících současníků.
Moderní realistické přístupy na československé výtvarné scéně
Pod pojmem nové realismy rozumíme širší spektrum dobových realistických přístupů. Ty zahrnují oblasti tvorby tradičně označované jako neoklasicismus, verismus, nová věcnost, sociální umění, magický realismus a primitivismus. Ve fotografii jde zejména o nové vidění.
V rámci československého uměleckého provozu se projevy moderních realismů vyskytovaly spíše rozptýleně a nebyly dominantní. Nový realismus usiloval stát se v duchu idejí o novém člověku moderním interpretačním přístupem, který přiblíží umění lidem a zachytí jejich každodenní život.
Díla se nesnaží o mimetické zachycení současnosti, ale o sofistikovanou reflexi její podoby skrze nadsázku, redukci, popření perspektivy či zaměření na detail. K tomu využívají nové principy a média včetně nástrojů masové komunikace, tedy fotografie a filmu. Hranice mezi skutečností a manipulací reality se tak často stává velmi tenkou, jak jsme toho svědky i v současnosti.
Ženská emancipace, jazz i každodenní dřina
Umění skrze realistické přístupy citlivě reagovalo na aktuální podněty. V obsahové rovině se často jedná o zachycení moderního života a jeho proměn v souvislosti s rozvojem technologií, ženské emancipace, možností cestování, komunikace, zábavy. Vystavená díla z oblasti malby, grafiky, fotografie, ale také filmu, reagují jak na společenský úspěch nově se etablující střední třídy, tak na palčivé sociální problémy ekonomicky rozdělené společnosti. Žitá realita meziválečného období nebyla jen zábava, kavárny, jazz, kino, auta, bary a krásné ženy.
Druhou, neméně početnou skupinu, představují spíše sociálněkritická díla věrně reflektující realitu každodenního života běžné, většinové společnosti. Právě zachycení zdánlivě banální každodennosti a denní rutiny a její pozvednutí na námět uměleckého díla představuje jeden z momentů charakteristických pro moderní realistické přístupy. Rozmanitost této reality dokreslují díla z center i regionů.
Dášeňka: méně známý archiv Karla Čapka
Speciální pozornost je ve výstavě věnována filmu a fotografii, které jsou integrálně propojeny s díly malířskými, sochařskými, kresbami a grafikou. Vystaven je nejen soubor děl Josefa Sudka, ale i méně známý archiv Karla Čapka. Ten ve své Dášeňce zúročil znalost různých přístupů moderní fotografie, jako práci s ostrostí, nezvyklými úhly pohledu, s detailem, s pohybem nebo střídáním kontrastních ploch.
Praktické využití mnoha těchto aspektů velmi rychle přijala reklama a reklamní fotografie. Ostrost, novost pohledu, soustředění na předmět, na jeho jedinečné vlastnosti bylo (a dodnes je) pro propagaci výrobků nejrůznějšího druhu naprosto zásadní. K tomu přistupovala moderní typografie a výsledkem spojení s dobovým (často funkcionalistickým) designem byla reklama podílející se na vytváření určitého životního stylu.
Autorů, kteří se věnovali reklamní fotografii, bylo v Československu několik. Slavné jsou snímky nápojových servisů Ladislava Sutnara od Josefa Sudka, reklamě se věnovali i Jiří Lehovec, Jaroslav Rössler a další.
Novou optikou
V Městské knihovně bude vystaveno přes 300 děl, zapůjčených z institucí od Berlína po Košice. „Namísto tradičně frankofonně zaměřené interpretace vývoje dějin umění nabízíme alternativní pohled na multietnický prostor meziválečného Československa ovlivněný proudem moderních realistických přístupů z Německa, Itálie, Nizozemí nebo USA. Jedinečnost výstavy Nové realismy spočívá v představení česky, slovensky, německy a maďarsky hovořících umělců a umělkyň vedle sebe. Přestože je dělil jazyk a stovky kilometrů, jejich paralelní reagování na každodenní podněty bylo často podobné.” vysvětlují kurátoři výstavy Anna a Ivo Habánovi.