Neuskutečněná novostavba polyfunkční budovy na konci pražské Revoluční třídy od DAM architekti
Důstojné zakončení pražské Revoluční třídy na její novoměstské straně u Vltavy je dlouholetým tématem. Za posledních 70 let vznikla na toto místo dlouhá řada projektů. V roce 2011 jsme zvítězili ve vyzvané soutěži, kterou si organizoval vlastník stávajícího objektu na nároží Revoluční/Lannova. Projekt následně nazvaný Novomlýnská brána prošel poměrně vášnivou veřejnou diskusí. Nicméně nový majoritní vlastník se nakonec rozhodl vykročit jiným směrem s jiným týmem. Od té chvíle nám nezbývá než držet Praze palce.
Text a vizualizace: DAM architekti
Koncept námi navržené novostavby se zakládá na dvou klíčových principech.
Prvním z nich je doplnění celého čela bloku domů v Revoluční ulici zklidňující hmotou schopnou sjednotit pohledově dosud velmi neuspořádanou volumetrickou situaci. Druhým principem je naprostý respekt k původnímu objektu č.p.1244 v tom smyslu, že existence tohoto domku a způsob, jakým se novostavba vypořádává se zachováváním a zdůrazněním této památky je tak významný, že se stává de facto středobodem nově komponované budovy. Ta mu vytváří cosi na způsob klidného, nerušivého pozadí či ochraňujícího pouzdra.
Vyplňující hmota – „těsto města“ je nejprve „vylita“ na celý půdorys čela bloku, tedy včetně prostoru, na kterém se nachází chráněný barokní domek. Její ohraničení je jednoduché: ze západní strany uliční čarou Revoluční, ze severu okrajem pozemku, z východu koncem slepého štítu doplňovaného bloku a z vrchu úrovní střechy paláce Merkur. Hmota je poté odlehčena a prosvětlena rozřezáním na sestavu vertikálních plátů. Směr řezu je kromě jiného směrem kopírujícím směr hranice starého a nového města, která je totožná s osou Revoluční ul.
Následně nastává nejdůležitější fáze tvarování: hmota je ořezávána tak, aby výsledný tvar budovy vyšel vstříc všem požadavkům nejbližšího okolí. Především je z ní odebrán takový objem, který nechává důstojný prostor baroknímu domu č.p.1244 a zároveň ponechává volný pruh dvora podél jeho jižní strany, přestože se pak nad tento dvůr hmota vyklání. Dále je čelo hmoty do Lannovy ulice, které je zde vyloženo až nad prostor chodníku, mírně zalomeno směrem do prostoru Revoluční ulice. V tomto místě je hmota rovněž odebrána na úrovni parteru – je to především kvůli zachování (či zlepšení oproti dnešnímu stavu) přehlednosti a viditelnosti v křižovatce Revoluční/Lannova. Ovšem nezůstává pouze u odkrajování masy domu po obvodu, budova je protnuta skrznaskrz ve směru kolmém na její žebrování.
Vzniká tak pasáž propojující Revoluční ulici s dvorem a ulicí Nové Mlýny. Z této pasáže jsou přístupny jak kanceláře, tak obchodní plochy v parteru a to v obou výškových úrovních: jak v rovině bulváru, tak – po překonání výškového rozdílu schodištěm – i v úrovni dvora za původním barokním domem.
Východní i západní strany žeber jsou opláštěny perforovaným plechem (nejspíše tahokovem) v barvě mědi, zatímco jejich severojižní čela jsou kapotována plechem hladkým. Perforovaný plech na bocích budovy je ve druhém plánu doplněn otevíravou prosklenou fasádou, která umožňuje přes lehký „závoj“ tvořený perforovaným plechem dostatečné prosvětlení vnitřních prostor a zároveň výhled z nich směrem ven.
Náš záměr je pracovat s odkazem na původní stav místa před demolicí domu č.p.1502. Abstraktní perforovaný předsazený plášť dává možnost stát se nosičem obrazu svého předchůdce. Přestože je dům nahrazen novostavbou, letmá vzpomínka na jeho vzhled v místě zůstává.
Neoklasicistní plášť do Revoluční je jedinou historicky cennější částí bouraného domu. Transformovaný obraz původního průčelí může být do pláště „vytetován“ gravírováním, natištěním nebo perforováním a to v takové podobě a grafické zkratce, která by byla čitelná nikoli z bezprostřední vzdálenosti, ale až z určitého odstupu – např. z protější strany ulice. Vnesený obraz si kolemjdoucí uvědomí možná až na „druhý pohled“. Nanesená grafika tak neoslabuje primární koncept abstraktní sochařské práce s hmotou a není ústředním tématem domu, ale je tu v druhém plánu použita spíše jako zasunutá vzpomínka pro zasvěcené.
