Nejdřív jsme moc nevěřili, že se bude realizovat
Renomované architektonické studio Schindler Seko architekti, které se může pochlubit díly, jako je Kunsthalle Praha, administrativní budova PPF Gate, bytové soubory Sacre Coeur a Triangle, administrativní budovy Telehouse a Mayhouse nebo Dům u Sv. Michala, je rovněž autorem mimořádného projektu ostravské Organiky. Také o ní jsme si povídali s architektem a jednatelem studia Ludvíkem Sekem a s architektkou Ladislavou Hadačovou.
Text: Martin Zika
Foto: Michael Tomeš, archiv Schindler Seko Architekti, EXX, Contera
Jak jste projekt Organiky od začátku vnímali? Údajně jste moc nevěděli, do čeho jdete…
Ludvík Seko: Pravda je, že jsme společnost Contera do té doby neznali. Začalo to tak, že nám jednoho dne do kanceláře přišel email s nabídkou, jestli nechceme vytvořit koncept nějaké administračky kamsi do Ostravy. Tak jsem požádal kolegu, aby udělal prvotní skicu. A řekl jsem mu, ať se nebojí a klidně přijde s něčím odvážným. On pak připravil návrh v podobě jakési křivky a mně se to líbilo. Tak jsme se jeho výtvoru chvíli věnovali, pohráli jsme si s tím jako s nějakým organickým domem a pak to celé odeslali. Upřímně říkám, že jsme tomu moc nevěnovali pozornost, protože jsme nečekali, že by se to realizovalo. Uplynul nějaký čas a nic se nedělo. A pak najednou z Contery odpověděli, že se jim to docela líbí a jestli bychom nechtěli pokračovat. Což nás dost překvapilo. Začali jsme tedy pracovat na projektové studii, a to už jsem si říkal, že to začíná být vážné. Ale pořád jsem nevěděl, jestli se bude stavět.
Jak vlastně pracujete na těch úplně prvních rysech či aspektech návrhu, které jsou pak základem pro to, čím je projekt originální, čím se odlišuje?
LS: Obvykle o tom začínáme přemýšlet v kontextu daného prostředí a okolí, kde má budova stát. Jenomže tady byla prakticky volná plocha, rovina, poblíž bylo jen obchodní centrum Karolína a my se neměli k čemu vztáhnout, čeho se chytit. Pozemek byl více méně čtverec a my se do něj snažili vytvořit nějaký koncept, který by se tvářil na všechny strany stejně. Tedy že by se otevíral do širokého okolí. Takže jsme vyprojektovali symetrickou budovu s centrálním atriem, které uprostřed volné plochy vytváří klidovou zónu. A jednotlivé prsty se jakoby natáčejí do všech čtyř světových stran, takže budovu pak vnímáte ze všech úhlů více méně stejně.
Předpokládám, že při práci na každém projektu přemýšlíte, čím by mohl být zajímavější než ostatní.
LS: Samozřejmě, vždycky se o to snažíme. Většinou je to týmová práce, ta mi vyhovuje, každý přijde s nějakým nápadem a my pak s Jankem Schindlerem vybereme, co nám připadá nejvhodnější. V případě Organiky jsme se snažili udělat organickou fasádu, ale současně jsme chtěli, aby nebyla hladká, ale zalamovaná. Jedna stěna je tedy skleněná, je to pevné sklo, a krátká část pak je otvíratelná ventilační klapka. Tahle zubovitá fasáda vlastně objíždí celou budovu po obvodu. Je to podle mě hodně výjimečný princip. Řekl bych, že v Česku nic podobného na žádné administrativní budově není.
To, že podobně řešená administrativní budova zatím v Česku ani Evropě neexistuje jste už uvedl v jednom z rozhovorů. Je to dané právě tímto typem fasády nebo ještě něčím jiným?
LS: Myslím, že kromě ní k tomu přispívá i zmíněná organická forma s centrálním atriem, protože tvar budovy, který takto vznikl, je také dost mimořádný, dále množství světla a zároveň subtilní kancelářské prostory. Běžná kancelářská budova má na šířku třeba dvacet dva metrů, je tam centrální trakt a pak hluboké kancelářské prostory. Ale v našem půdorysu, jak se budova zeštíhluje a pak zase nabírá šířku v rozích, kde jsou umístěná vertikální jádra, má kancelářský trakt šířku dvanáct metrů. A je to osvětlené zleva i zprava. Je to tedy štíhlá kancelářská budova, kde vnímáte světlo z obou stran a můžete se koukat skrz průzory. Takže i v tomto, domnívám se, je Organica dost výjimečná.
Důležitým aspektem Organiky bylo, a vy jste to už zmínili, že jste architektonickým návrhem nemuseli výrazněji reagovat na okolní zástavbu. Je taková situace pro vás výhodou nebo spíš naopak?
LS: Možná je to spíš nevýhoda. Musíme pak totiž vymyslet úplně nové téma, jak k tomu přistoupit, čeho se chytit.
Ladislava Hadačová: Zároveň ale díky tomu, že na místě není nic vymezujícího, pak může vzniknout takto zajímavý solitér. V opačném případě by totiž byl tvar budovy v podstatě jasně daný. Díky tomu, že tady byl svým způsobem omezující jenom tvar pozemku, mohl vzniknout takto organický tvar budovy.
LS: Proto jsme to taky označili jako vesmírný modul, který přistál v Ostravě a zakotvil se do té přistávací plochy.
To, že půdorys Organiky připomíná čtyřlistou vrtuli nebo vesmírný modul, který na ploše přistál a roztáhl se do všech stran, píšete na svém webu. Vznikla tahle charakteristika jako součást nápadu nebo až později, když už byl návrh na světě?
LS: Musím přiznat, že vznikl až později.
LH: Úplně první skica totiž vypadala jako nepravidelná organická hmota, byl to takový čtyřnohý „patvar”. Atrium snad v tomhle návrhu ani nebylo kulaté. A když jsme si pak k tomu všichni sedli, postupně jsme se návrh snažili zracionalizovat. Tak aby všechny prsty byly stejné, aby žádná čtvrtina nebyla jiná. Hodně jsme se zaměřili na to, abychom vytvořili symetrii. A pak vzniklo jedno dokonalé kulaté jádro a později špička, nebo kvadrant, který se pak třikrát otočili kolem středu a vznikl z toho tenhle dům. Takže z úplně nepravidelného čtyřnohého tvaru vznikla vlastně symetrická hvězdice.
LS: A pak mi to připomnělo tu vrtuli, jak jsem už říkal.
Také jste napsali, že obvyklé kancelářské budovy jsou ortogonálního půdorysu a využívají členění prostoru do pravých úhlů tak, aby každý zaměstnanec dostal konkrétní počet metrů na práci. Zatímco vy jste při práci na Organice takto svázáni nebyli, díky kruhovým tvarům jste tedy mohli pracovat s vnitřním prostorem volněji. Co to znamená?
LS: Bylo to pro nás více méně nové téma. Většinou máte přesně dané moduly, příčky, chodbu atd. Ale tady, protože prostor je hodně otevřený, jsou to open spacy, jsme ani moc nemuseli řešit třeba příčky k fasádě. Z hlediska toho, jak pojmout patra, jsme prakticky nebyli omezeni ničím, byla tam spousta relaxačních a shromažďovacích prostorů atd. Bylo to prostě dost volné téma, jak už jsem říkal, mohli jsme si s tím hodně vyhrát.
LH: Od začátku jsme se snažili minimalizovat části budovy, jakou jsou schodiště, záchody nebo výtahy, tedy pevné jádro, které musí být vždycky. A to tak, že jsme je situovali do nejtmavších částí, abychom si naopak ta pěkná, světlá místa zachovali jako volné a mohli v nich udělat prosklené jednací místnosti nebo třeba kuchyňky, což považuju za velké plus. Často bývají v administrativních budovách jednací místnosti i kuchyňky tmavé, bez oken. Nám se tady naopak povedlo, že například vidíte z jednací místnosti do kuchyňky a ještě třeba i do další jednací místnosti. Je tu velký průhled skrz celou budovu. Takže tím, že jsme toalety dostali do těch tmavých míst, tak byť nejsou optimální z hlediska čtverečních metrů, půdorys je teď hodně flexibilní a dá se tam dělat prakticky cokoli.
Jak se vám při tom spolupracovalo s Conterou?
LS: Vyvíjelo se to. V projekční fázi to pro nás byl standardní postup. Když ale začala realizace, bylo to docela obtížné, protože Contera jede podle systému, ve kterém není generální dodavatel, tedy stavební firma. Funguje to tak, že pověřený tým má na starosti zajišťování subdodávek, a takhle se staví. Což bylo velmi náročné z hlediska autorského dozoru, protože tam jednoduše nejednáte s jedním stavbyvedoucím. Musíte koordinovat jednotlivé subdodávky, aby na sebe všechno navazovalo. Nakonec jsme to dotáhli až do konce, ale chvilku nám trvalo, než jsme si zvykli.
Opravdu to nebylo snadné, znamenalo to prakticky devět hodin denně neustále něco řešit. Například i když jsme samozřejmě měli prováděcí projekt, stejně se pak prakticky všechno za pochodu měnilo, řešilo se, jaké materiály na jednotlivá vybavení použít, stále se počítalo, kolik to bude stá. I proto, že to bylo v době, kdy šly ceny prakticky všeho skokově nahoru.
Jak spolupráce fungovala z hlediska komunikace?
LS: To bylo naprosto v pořádku, interakce s nimi byla neustálá. Bylo nutné reagovat rychle, někdy samozřejmě i o víkendu, aby všechno běželo. Contera měla deadline podle svého prvního nájemce, společnosti Tieto, takže bylo striktně dané, kdy musí být stavba dokončena.
Tohle je celkem vtipné, pánové z Contery nám říkali, že jste nejdřív naplánovaný termín dokončení nebrali moc vážně.
LS: Nebrali, to je pravda. V Praze jsme totiž zvyklí, že postavit administrativní budovu trvá se vším všudy osm let. A tady nám pánové z Contery řekli, že to má být hotové za tři roky. Nic jsem na to neříkal a myslel si své. Jenže ono se to nakonec prakticky stihlo.
LH: Je potřeba si uvědomit, že v období realizace nejprve přišla pandemie covidu, pak vypukla válka na Ukrajině, vznikla energetická krize, ceny a náklady neskutečně stouply, nebyl dostatek pracovních sil. Negativních aspektů bylo opravdu spousta. Takže my jsme třeba měli v jednu chvíli dvouměsíční zpoždění kvůli tomu, že na stavbě nebyli lidé, kteří by potřebnou práci udělali. Ale opravdu se nakonec všechno, byť s lehkým posunem, stihlo. I díky tomu, že jsme si stavbu rozdělili na několik dílčích částí. Například jsme stavěli výkopovou jámu a pažení a během té doby jsme získali stavební povolení na budovu a tak dále.
Je možné obecně říct, co by určitě mělo být součástí administrativní budovy, aby ji bylo možné označit za úspěšnou či kvalitní?
LS: Podle mého názoru by v první řadě měla efektivně fungovat, tedy mít dobře vyvážený poměr pracovních a nepracovních míst. Naprosto stěžejní je řešení společných prostor, jako jsou komunikační části, lobby nebo recepce. Hodně důležité je taky to, jak se vymyslí zeleň. Té jsme se do projektu Organiky snažili dostat opravdu hodně. A současně musí být budova architektonicky zajímavá, něčím odlišná. Jenomže co to vlastně znamená?
LH: Asi můžeme tvrdit, že když je stavba zajímavá, s velkou pravděpodobností přiláká klienty, tedy nájemce. Současně si myslím, že je velkou výhodou prostorová variabilita. Protože pokud je půdorys relativně volný, tak tam v zásadě nemusí být ani kancelář, můžete tam udělat de facto cokoli. K tomu přispívá třeba i to, že v Organice máme trochu naddimenzované šachty, takže jimi můžete bez problémů protáhnout mimo jiné velkou část vzduchotechniky.
Co ještě dělá budovu výjimečnou, jsou místa s určitou přidanou hodnotou. Třeba terasa na střeše, kam si můžete sednout a dívat se na město. Nebo máme v Organice jednací místnost, ze které je vidět na Lysou horu, popřípadě předzahrádku, která ústí do atria s kavárnou. Jsou to skvělá místa pro relax.
A jak se v posledních letech mění požadavky klientů?
Neustále roste tlak na plochu, tedy na efektivitu administrativních budov. Což zrovna pro Organiku neplatí, protože Contera už měla nájemce od startu projektu. Když ale stavíte spekulativní administrativních budovy, ten tlak je skutečně čím dál větší. Kancelářská plocha musí být maximální, ostatní provozy naopak minimální. To se významně změnilo v posledních deseti letech. Ovšem platí to nejen pro kancelářské budovy, stejné je to i s bytovými projekty. Byty se staví čím dál menší, všechno musí sedět téměř na milimetry.
Kancelář Schindler Seko architekti existuje už třináct let, máte za sebou spoustu pozoruhodných a úspěšných projektů, například vloni byla dokončena „vaše” Kunsthalle Praha. Jakým způsobem pracujete?
LS: V principu platí, že prvotní nápady přinášíme my dva s Janem Schindlerem. Pak zapojíme kolegy, kteří mají na projektu pracovat. Když vidíme, že jsou kreativní, mají dobré nápady a nám dvěma se to líbí, necháváme jim volnost. Pokud výsledky nejsou optimální, požádáme o pomoc další kolegy a pak to společně dáme dohromady. Sedíme všichni pohromadě v jedné velké místnosti, takže mezi námi prakticky neustále probíhá interakce, máme to hodně otevřené.
Váš tým je hodně různorodý, máte v něm kolegy z řady světových zemí. Je to záměr nebo možná i nutnost?
LS: Nutnost určitě ne, vzniklo to jaksi přirozeně, spíš to byl trochu záměr.
Jak důležité to pro vás je, co vám to přináší?
LS: Je to pro naši kancelář velké osvěžení. Mluví se u nás různými jazyky a kolegové z jiných zemí často nahlížejí na architekturu odlišně, je to prostě inspirativní prostředí.
Co dalšího zajímavého připravujete?
LS: Pro velký úspěch chystáme další projekt v Ostravě. Je to v části Ostrava Poruba, a děláme to pro společnost Sekyra Group a Ridera. Jde o velký projekt, obytný soubor deseti budov o rozloze 50 tisíc metrů čtverečních. Zrovna jsme dokončili studii a začínáme zpracovávat dokumentaci pro územní rozhodnutí (rozhovor se uskutečnil začátkem srpna – pozn. red.). Zajímavé je, že každou z oněch deseti budov připravoval jiný náš architekt.
Z dalších projektů bych rád zmínil dokončování velkého Hotelu Hybernská pro společnost Penta, jehož nájemce bude mezinárodní síť hotelů Motel One, má být hotový za tři čtvrtě roku. Pak stavíme v centru Brna pro firmu CPI Clarion congress hotel, je hotová hrubá stavba a instalují se technologie. Je to pěkná, taky organická budova. A nesmím zapomenout na hotelový dům u železničního mostu na pražském Smíchově, který je přímo nasunutý do Vltavy, jeho obyvatelé budou moct do apartmánů jezdit na lodích. Stavba by se měla rozjet příští rok, aktuálně se se řeší stavební povolení.
***
Schindler Seko Architekti
Pražské architektonické studio, které podle své vlastní charakteristiky od roku 2010 působí v kontextu střední Evropy. Ateliér vedený německo-českým architektonickým tandemem, tedy Janem Schindlerem a Ludvíkem Sekem, tvoří mezinárodní tým dvaceti architektů. „Pro každou zakázku hledáme charakteristickou a unikátní odpověď, která vždy vychází ze silného architektonického konceptu poháněného racionálním a kontextuálním přístupem,” dočtete se na webu studia.