Studentka Fakulty architektury ČVUT v Praze Johana Reinosová z ateliéru Sitta postoupila se svým návrhem meditační kabiny do užšího výběru, mezi tzv. shortlisted projekty, v mezinárodní soutěži Tiny Kiwi Meditation Cabin pořádané na Novém Zélandu. Zadáním soutěže bylo navrhnout malý meditační prostor v přírodě, který je dostupný pouze pěšky. Stavbu pro pět meditujících by mělo být reálné postavit svépomocí a z lokálních zdrojů.
Přestože Johana Reinosová nevyhrála, lze postup mezi finalisty považovat za ohromný úspěch. „Je to důkaz, že se naši studenti ve světě neztrácejí,“ řekl k ocenění vedoucí ateliéru Vladimír Sitta. Podle poroty je její návrh konstrukčně promyšlený a bez obtíží realizovatelný. Svým vzhledem připomíná jurtu. „Připouštíme, že [přirovnání této kabiny k jurtě] jde o povrchní podobnost, kterou evokuje venkovní silueta z některých pohledů. Dalo by se říct, že jde o archetypální formu pavilonu, která se v různých inkarnacích objevuje v různých zemích i světadílech,“ zaznělo v hodnocení poroty.
Podle autorky charakterizují meditační kabinu tři slova: relaxace, propojení a meditace. Jde o místo, kde je možné uvolnit své přetížené tělo, svaly, unavenou mysl. Místo k relaxaci po náročném dni, týdnu, měsíci. Místo, kde se zbavíte stresu a všech starostí. Místo k meditaci, která pomůže se zklidnit a soustředit na sebe. Na nic nemyslet. Místo, kde člověk a příroda tvoří jeden celek. Propojení, protože nejde o dva světy stojící proti sobě, ale patřící k sobě.
Johana Reinosová navrhla meditační kabinu jako svůj ateliérový projekt v letním semestru 2021. Domek umožňuje návštěvníkům, aby byli ve spojení s přírodou a zároveň ukryti před nepřízní počasí. Mohou všemi smysly vnímat použité materiály vycházející z okolní krajiny. Objekt citlivě doplňuje okolí a stává se nenápadným pozorovatelem.
Kabina je jako cibule, má několik vrstev, které lze postupně objevovat a prostor zatemnit, rozdělit nebo naopak propojit s okolím. Meditující člověk se nejprve setká s první vrstvou – horizontálně orientovanými žaluziemi, které mohou propouštět světlo dle libosti, případně lze žaluzie vytáhnout a získat tak výhled do krajiny. Druhou vrstvou jsou vertikální žaluzie, které tvoří prstenec centrálního prostoru. Když jsou otevřené, prostor komunikuje s okolím, když jsou zatažené, vzniká soukromí pro meditaci. Hlavním použitým materiálem je dřevo, nosná konstrukce a opláštění jsou dřevěné. Podlahu tvoří dřevěné latě, drcené kamenivo a jemný písek v centrálním prostoru. Světlo dopadá do středu kabiny světlíkem.