Rony Plesl představuje v Museu Kampa až do 2. července 2023 nejen úspěšný benátský projekt Stromy rostou z nebe, ale také svoji nejnovější tvorbu nejen v médiu skla. Výstava je pomyslně rozdělena do dvou celků. Prvním z nich je benátská instalace, druhá část odhaluje nejaktuálnější polohu Pleslovy tvorby.
Text: Redakce
Foto: Anna Pleslová, Martin Polák, Petr Krejčí, Martin Šimral
Výstava Stromy rostou z nebe v Museu Kampa prezentuje stejnojmennou instalaci skleněných plastik Ronyho Plesla, která byla v loňském roce uvedena na 59. Mezinárodním bienále umění v Benátkách v rámci sekce Collateral Events. Vedle této expozice je představena nejnovější podoba umělcovy tvorby doplněná o kresby, jež jsou vystaveny úplně poprvé. Kurátorkou benátského projektu i pražské výstavy je Lucie Drdová.
Imaginární cesta za podstatou lidské existence
Výstava je pomyslně rozdělena do dvou celků. Prvním z nich je benátská instalace, kterou v rámci sedmiměsíčního trvání Biennale Arte 2022 zhlédlo v kostele Santa Maria della Visitazione téměř sto padesát tisíc návštěvníků. Architektura tohoto raně renesančního kostela na nábřeží benátské čtvrti Dorsoduro, jeho světelné kvality i vodní element spoludefinovaly podobu uměleckého díla, které nyní hostí Praha.
Rony Plesl v něm vytvořil krajinný výjev, jakousi imaginární cestu, na níž vyvstávají otázky podstaty lidské existence a hledání cesty v současném světě. Monumentální křišťálové kmeny jsou pravým otiskem živých stromů, kůra horizontálního uranového kmene je nahrazena reliéfem těl Ježíše Krista. Celá instalace navozuje čistý moment ticha, který je v současném světě stále složitější nalézt.
Druhá část výstavy odhaluje nejaktuálnější polohu Pleslovy tvorby. Vizuálně nápadná skladba objektů intimnějšího charakteru v tvarosloví divokých růží, ostrých trnů nebo řemeslných nástrojů je transformována do smyslných, subverzivních až zneklidňujících obrazů. Cyklus bizarních křišťálových květin a dřevin vytváří spolu s monumentálními kresbami jakýsi surrealistický herbář.
Atmosféra poetiky a surreálnosti
Přízemí muzea je zasvěceno čistě křišťálovým objektům, kterým dominují nadživotní květy, plané růže a dlouhé stonky s ostrými trny. Ty nesou explicitní erotické konotace a jsou vyjádřením věčného cyklu zrodu (ženské) krásy, jejího postupného chřadnutí a destrukce. Plesl si všímá ikonografie květů a ženského těla a současně pracuje s tvarem, nepatrně tak posouvá významy detailů a pracuje s asociacemi, které jsou svůdné a hrozivé zároveň. V tomto bizarně elegantním duchu působí rovněž zářivá růže z uranového skla na terase muzea.
V prvním patře se nachází soubor nářadí. Scenérie sekyr zaťatých do šestihranných špalků společně s kladivy na poličkách a ve vitrínách jsou naopak vyjádřením pomíjivosti, respektive zásahu člověka do přírody a snahy si ji podmanit. Kresby na perforovaném papíře jsou podobně jako nástroje vybledlým záznamem stopy člověka. Akcent rumělkové červeně u některých z nich je imaginární linkou mezi oběma soubory děl, jež spojuje témata a atmosféru poetiky a surreálnosti Pleslovy současné polohy. Podoba instalace, již vytvořil Zbyněk Baladrán, nepřipouští romantickou dikci a je striktním výrazem současného uvažování o daném médiu.
Rony Plesl
Český umělec, designér a pedagog. Zkoumá možnosti skleněné plastiky a záměrně k ní přistupuje jako k osobitému médiu, čímž navazuje na dílo svých předchůdců – profesora Libenského a dalších, kteří tuto relativně novou disciplínu v České republice založili. Inspiraci čerpá v hluboké znalosti dějin umění a obdivu ke starým mistrům. Vždy ho fascinovala geometrie a intimita italské renesance i architektonická opulence baroka. Na začátku své profesní dráhy strávil čtyři roky v Benátkách, kde se učil u italských sklářských mistrů. Toto životní období mělo na jeho dílo zcela zásadní vliv.
Monumentalitu jeho díla podtrhuje sochařská technika tavení skla Vitrum Vivum, která je světově jedinečná a umožňuje docílit prakticky jakéhokoli tvaru. V rámci tohoto unikátního procesu se sklo odlévá podobně jako bronz a Plesl je první profesionální umělec, který tuto techniku uplatňuje ve velkém měřítku. Technologie mu dává volnou ruku – tvůrčí proces začíná modely z papíru, sádry či dokonce přírodnin, které se nakonec samy stávají artefakty.
Uranové sklo je jedním z ústředních prvků Pleslova díla. Pracuje s ním jak ve volném umění, tak v originálním produktovém designu. Uran reaguje na ultrafialové záření a sochy v tmavých prostorech doslova září, čímž vzniká téměř magický efekt. Uranové sklo se v Čechách vyrábělo již v baroku, kvůli náročnosti výrobního procesu se s ním ale pracuje zřídka. Barokní spojení je pro autorův způsob uvažování a kontext jeho práce zásadní.
Od roku 2008 vede Ateliér skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V roce 2017 zde byl jmenován profesorem designu a architektury. Za svou práci v oblasti designu obdržel celou řadu ocenění a jeho umělecká díla jsou zastoupena ve veřejných a soukromých sbírkách v České republice i v zahraničí.