Chceme se zaměřit na společnosti, které ví, že to má smysl, ale potřebují poradit jak začít
Zavedení konceptu ESG do českých firem není zrovna novinkou. Stále však není dostatečně zakořeněný či srozumitelný u většiny české populace, v menších firmách do 50 zaměstnanců, nebo u živnostníků. Pojďme se do tématu ponořit trochu více v rozhovoru se Steffenem Walviusem, který je vedoucím služeb udržitelného rozvoje pro JLL ve střední a východní Evropě se sídlem v Praze a který pomáhá klientům budovat jejich vlastní firemní udržitelnost, strategii dekarbonizace portfolia a změnu pozice budov.
Podle průzkumu agentury Ipsos pro Asociaci společenské odpovědnosti z letošního května zná pojem ESG jen necelá pětina Čechů. U firem je skóre lepší a pohybuje se na třech čtvrtinách. Co tedy zkratka ESG vlastně znamená?
ESG (Environmental, Social, Governance) je jen korporátní forma, jak říci udržitelnost. Je to způsob, jak rozdělit široký pojem „udržitelnost“ do tří pilířů: životní prostředí, sociální oblast a správa. V každém pilíři je několik témat jako změna klimatu, ztráta biologické rozmanitosti, zdraví a bezpečnost, úplatkářství a korupce, správa dat a mnoho dalších.
Polovina firem podle průzkumu označila ESG za důležité téma. Myslíte si, že je to hodně? Proč jsou podle vás témata jako udržitelnost nebo společenská odpovědnost důležitá?
Ne, není to moc, protože ESG je relativně nový pojem a mnozí mu nerozumí. Chápu, proč si společnosti myslí, že to není důležité. Nemovitosti jsou v podstatě jedním z nejvíce znečišťujících odvětví a EU se zavázala dosáhnout Pařížské dohody, udržení se pod 1,5° C oteplení. Všechny regulace a finanční toky směřují k dosažení tohoto cíle, a proto je pro společnosti velmi riskantní domnívat se, že mohou toto hnutí ignorovat.
Dva sektory, které předcházely sektoru nemovitostí, jsou energetický a automobilový sektor. Oba jsou také velmi znečišťující. Transformace pro hráče na těchto trzích byla velmi disruptivní.
Můžeme očekávat něco velmi podobného i v našem sektoru, protože jsme další na řadě. To vše se musí odehrát do roku 2030. Pokud si myslíte, že ESG není něco, co byste měli řešit, budete v pohodě ještě dva nebo tři roky, ale nakonec ti, kteří se ESG zabývají aktivně, předběhnou ty, kteří na něj pasivně reagují. Zavedení odpovědných obchodních postupů trvá několik let a společnosti, které zaváhaly, zažijí nákladný a bolestivý přechod.
Stále mám pocit, že firmy o tomto tématu nemají mnoho informací nebo neví, jak se tomu začít aktivně věnovat. Dokážete v JLL svým klientům pomoct s prvním krokem?
Ano, mnoho společností neví, jak začít s ESG, ale přesně v tom jim v JLL pomáháme. Máme specializovaný produkt, jehož hlavním účelem je nastartovat tuto cestu udržitelnosti – od základní linie, benchmarkingu, až po stanovení ambicí a založení praktického plánu, jak se tam dostat. Tak jsem vlastně v České republice začal.
Pocházím z Nizozemska, kde integrace témat ESG začala mnohem dříve. Chtěl jsem najít realitní společnost, kde bych mohl zahájit proces od úplného začátku. Integrace ESG do jejich standardních obchodních praktik. Nyní mám několik dalších klientů, se kterými pracuji. Od velkých, na burze listovaných, po malé nekótované společnosti. Je to velmi naplňující práce.
Nejvíce mě baví s klienty, kteří nejsou v současné době povinni ESG řešit, ale uvědomují si důležitost těchto témat, a také výhod, které jim z toho ve srovnání s ostatními – nebo v jejich dodavatelském řetězci – mohou vyplynout. Tito klienti jsou motivováni pozitivně, protože tlak pochází zevnitř organizace, nikoli zvenčí.
V České republice najdete firmy napříč celým spektrem. Od malých, až po velké s aktivním nebo pasivním přístupem k ESG. Jsem velmi zvědavý, jak rychle společnost s aktivním přístupem, například Mint Investments, předběhne kolegy, kteří jsou zpátečničtí a nepovažují ESG za tak důležité.
Je to konkrétní segment ekonomiky, nebo může na tuto zelenou cestu skutečně naskočit jakákoli společnost?
Musí to udělat každá společnost, protože všechny jsou součástí dodavatelského řetězce – a spadají tam i nemovitosti. Myslím tím, že kupujeme beton, ocel, sklo, tkaniny, dokonce i rostliny – a všechno, co je součástí budovy patří realitní společnosti. Lidé v realitní společnosti působí ve všech zdrojových firmách, jako jsou obchody, služby, v podstatě cokoli.
Představte si, že jsem vlastníkem budovy nebo nějakého velkého střediska, kde v podstatě musíte nahlásit, kolik vás celkově stojí emise. Pokud zjistíte, že je nějaká velká společnost nebo firma vedená jako velmi znečišťující, můžete si mezi nájemníky vybrat. A vy si vyberete, protože je to výhodnější z hlediska hodnoty. Jeden z nájemců bude znečišťovat méně než ten druhý. Takže má o něco vyšší šanci takovou budovu získat.
Abych ale odpověděl na vaši otázku, myslím si, že je to každá společnost. Pokud to není kvůli regulaci, je to kvůli vašemu účtu za energie.
Můžete nám říci, co je základem Pařížské dohody, kterou EU a všechny její členské státy podepsaly? Jak jsou firmy díky ní ke změnám tzv. nuceny, a zároveň do kdy bychom se měli stát klimaticky neutrální společností s tzv. nízkouhlíkovou ekonomikou na základě této dohody?
Jde o Pařížskou dohodu, která v roce 2015 rozhodla, že musíme emise uhlíku ještě trochu snížit. Toto rozhodnutí bylo podepsáno již v roce 1997 v Kjótském protokolu a jedná se o Zelenou dohodu pro Evropu. EU sleduje hlavně uhlíkové mise, o kterých pojednává Pařížská dohoda. Také si ale uvědomuje, že další témata udržitelnosti jsou například města zjizvená vodou či vichřicemi, biodiverzita, ochrana vodních zdrojů a další, která je třeba řešit.
Zelená dohoda Evropské unie je v podstatě balík ambicí, kterých chtějí dosáhnout a bude převedena do aktivních regulací. Ty jsou následně zemím nebo společnostem přímo vnuceny. Vidíme to nyní s Ukrajinou a cenami energií. A i když veškerou snahu pomoct dáme nyní se vší úctou stranou, právě teď opravdu potřebujeme snížit účty za energie.
Společnosti, které již byly na udržitelnost dříve zaměřeny, mají velmi optimální provoz, takže si opravdu nestěžují. Být reaktivní je jen dlouhodobý přístup vzhledem k tomu, že musíte rychle jednat. Tyto společnosti na to byly opravdu brzy a dobře připraveny a dokázaly to lépe zjistit také tím, že si našli svou vlastní správnou cestu. Před nedávnem byla například dokládána návratnost fotovoltaických solárních panelů 15 let a nyní je počáteční investice zpět během pěti až sedmi let, takže je to šíleně rychlé.
Na trh nám ale nastupuje nová mladší generace, která už nechce pracovat pro uhelnou elektrárnu, chtěla by radši pracovat pro udržitelnou společnost. To je trend dnešní doby. Myslím to tak, že stále najdete jedince, kteří budou pracovat i pro ne-zeleně smýšlející společnost, ale je pravděpodobnější, že najdete nástupce pro zelenou společnost.
Jaké byste doporučil firmám první kroky, které by měly udělat pro jejich udržitelnost?
Rád bych firmy nechal, aby na to přišly samy. Řekl bych jim ať se podívají, co dělá jejich konkurence, protože by se měly podrobně zaměřit na to, zda jsou dlouhodobě udržitelné. Dále bych se jich zeptal, proč si myslí, že to dělají? Pokud nejsou udržitelné, možná by mohly být prvním tahounem, protože ať se vám to líbí nebo ne, musíme snížit přímé emise. Pokud to nyní nebudou dělat aktivně, budou k tomu donuceny. Být v souladu s Pařížskou dohodou je něco, co můžete měřit, a to je a bude v určitém okamžiku cílem kohokoli, i když vynuceným. Kontrola, odkud pochází moje energie, nebo zda moje kancelář recykluje, upcykluje a používá všechny tyto procesy.
Důležité je, abych věděl jak si stojím, nebo k čemu mně vlastně bude Pařížská dohoda nutit. Jaké aktivní kroky mohu začít dělat sám u sebe. Podívejme se například na Čínu, která je jednou z nejvíce znečištěných míst na světě. Proč tomu tak je? Protože my chceme všechny produkty od nich. My je tady nevyrábíme, takže náš prostor neznečišťujeme, ale oni svůj ano, protože vyrábějí pro nás.
Chceme cílit na firmy, které nemají opravdu žádné zkušenosti s udržitelností a pomoci jim. Protože zkrátka není jiná cesta. Musíte se pohybovat s trhem a musíte vidět, jak se pohybuje trh. Takže věřte, nebo ne, je to cesta, kterou teď půjdeme. A pokud si myslíte, že je to hloupost, přeji vám hodně štěstí, je to právo každého majitele.
***
Zajímavost na závěr: Podle průzkumu Ipsos upřednostní tři čtvrtiny běžných spotřebitelů nákup jakéhokoli produktu u firem, které se zajímají o jejich udržitelnost.
