Na příležitosti nečekáme, tvoříme je!
Říkají to architekti a zároveň majitelé studia Semela Ateliers, Ladislav Maxmilián Semela, Monika Zvonková a Pavel Šánek. Náš rozhovor se uskutečnil v inspirativním prostředí showroomu Konsepti, s nímž také spolupracují. Zeptala jsem se jich na to, co mají společného Viktorem Jurčíkem z Explicit Invest, s nímž jsou na titulce časopisu, na jejich aktuální projekty nebo plány a vize pro budoucnost. A ty jejich jsou opravdu ambiciózní. Nabízí totiž „nový drajv“ a sexy spojení mladší i starší generace architektů.
Text: Jana Chuchvalcová
Foto: Michael Tomeš
Vizualizace: Semela Ateliers
Vy jste, Maxi, zakladatelem Semela Ateliers?
Maxmilián: Při založení ateliéru jsme byli před osmi lety všichni tři, ale zpočátku jsme dělali hlavně na projektech, u jejichž zrodu jsem byl já. Jsem z nás tří také nejstarší a největší světoběžník – máme totiž tři pobočky, jednu v Praze, druhou ve Zlíně a třetí ve španělském Alicante. A brzy k nim přibyde i čtvrtá v marocké Casblance. A já se mezi nimi neustále pohybuji, takže vše tady v Česku je na Monice a Pavlovi.
Který z dosud realizovaných projektů považujete za svůj nejlepší?
Pavel: Zřejmě to je ten aktuální, jde o La Villa Luhačovice. Je to apartmánový luxusní bytový dům v centru lázeňského města, navržený jako odkaz na slavnou budovatelskou éru Luhačovic a inspirovaný bílým funkcionalismem a modernou.
Projekt realizuje brněnský developer Mateo development, díky jehož přístupu se můžete těšit na výjimečný projekt, který splní i ty nejnáročnější požadavky. Už je téměř u konce, teď jen ladíme detaily, vybíráme materiály a zařízení asi do poloviny bytů, kdy nás oslovují také budoucí majitelé – a my pro ně zpracováváme individuální návrh interiérů. Prodej zajišťují DOMA makléři taktéž z Brna.
Své projekty tedy dotahujete do posledních detailů včetně interiérů?
Monika: Ano a je to podle mne naše výhoda, že se věnujeme jak architektuře včetně všeho okolo, tak povolování projektů – a samozřejmě i interiérovému designu. Umíme projekty zpracovat od začátku do konce. Jsme pro klienta jedním partnerem, na kterého se může po celou dobu jak projektu, tak výstavby spolehnout. I proto s námi klienti většinou spolupracují pak u dalších svých projektů.
Pavel: Podle mého názoru se tím odlišujeme od konkurence. Máme dnes už poměrně velký ateliér, který čítá okolo dvaceti lidí. Jedině tak můžeme spolehlivě pokrýt širokou škálu služeb – od výběru pozemku, přes komunikaci s klientem, kompletní studii, až po finální interiér, pracovat na velkých projektech. Proto je náš tým tak velký a široce zaměřený.
A je to také důvod naší spolupráce s Viktorem Jurčíkem a jeho Explicit Invest. Je totiž podobně zaměřený jako my. A také díky této spolupráci vzájemně rosteme.
Maxmilián: Jen na doplnění, kromě „supportu“ klienta ve všech směrech designujeme i celá města. Teď třeba v Maroku pomáháme navrhovat královské rodině celé nové „chytré město“ – Smart City.
Třeba v Maroku se teď připravujeme na návrh celého nového „chytrého města“ – Smart City pro tamní královskou rodinu.
To je ten projekt Vize na vašem webu?
Monika: Ne, ten vznikl jinak. Pro stejného klienta, připravujícího investice v Maroku, jsme už dělali i další projekty ve Zlíně. Patří k nim například přestavba Sila – a ta nás přivedla k úvahám o výškových budovách v Česku a také ve Zlíně, kde se hodně pohybujeme. Proto vznikl projekt Vize, který se zabývá výškovou zástavbou právě tam. Vytvořili jsme si v našem městě pomyslný „downtown“ – business centrum, kde se výškové stavby mohou soustředit.
Pavel: Chtěli jsme ukázat, že dokážeme být odvážní a nezabýváme se jen tradičními projekty. Dnes má Zlín asi 80 tisíc obyvatel a my jsme ho navrhli pro 200 tisíc. Ale dnes o tom tímto způsobem nikdo nepřemýšlí – přitom přesně takto uvažovali jak Baťa, tak třeba Le Corbusier.
Monika: Zdá se nám, že z měst se dnes dělají skanzeny, ale Zlín není tolik svázán s historií jako třeba Praha, je urbanisticky úplně jiný. Proč ne tedy něco takového právě ve Zlíně, a to včetně nejvyšší budovy v celém Česku. Třeba známá Baťova „Budova 21“ byla svého času druhá nejvyšší v Evropě.
Vaše ambice jsou opravdu zajímavé a velké – proč tedy zůstáváte především ve zlínském regionu nebo na jižní Moravě?
Maxmilián: Tak trochu za to může covid, který narušil naše velké developerské projekty v Praze. Navíc je odsud snadněji dostupná Vídeň, Bratislava nebo Bukurešť. Navíc dnes je pro nás možná blíž zmíněné Maroko a Španělsko než Praha. Evropa je totiž v oblasti architektury mnohem více svázaná historickými stavbami než Asie, Amerika a nově i Afrika. Mnohem hůře se tady prosazují nějaké odvážné vize, protože většina měst má nějakou chráněnou a regulovanou historickou část. Není to jen problém Prahy, ale všech evropských měst.
Proto dnes v Africe vznikají podobně mimořádné projekty jako třeba v Dubaji. Nám se možná zdají nesmyslné, ale z ekonomického pohledu to smysl dává. V Evropě dnes úplně nové město nelze vybudovat – není na to místo, ani ochota lidí jít bydlet do takového místa. Samozřejmě kromě malých satelitů okolo velkých měst.
Pavel: Navíc ve Zlíně žije mnoho zajímavých lidí, najdete tu skvělé firmy i startupy, které se podílejí na zdejší zaměstnanosti. Na několika zdejších univerzitních projektech se podílela Eva Jiřičná, která odsud pochází… Právě s ní jsme diskutovali naši Vizi, zajímal náš její názor.
Maxmilián: Fenomén výškových budov je aktuální a diskutovaný nejen ve Zlíně, ale na celém světě. Pojí se s tím i další problém, že tady nejsou odborníci na podobné projekty, které jsou z technického či požárního pohledu zcela odlišné.
Napadá mne, jestli jste neuvažovali o spolupráci s Evou Le Peutrec, která se podílela na mrakodrapech v Číně?
Maxmilián: Určitě se něčemu takovému nebráníme, ale my jsme takoví „samorosti“. Na příležitosti nečekáme, ale sami si je vytváříme. Projekty si sami vymýšlíme, hledáme pro ně investory. Spolupracujeme se státní správou a městy, zaměřujeme se i na osvětu veřejnosti.
Monika: Snažíme se třeba v souvislosti s naší Vizí také posunout regulaci tak, aby bylo možné takové odvážné projekty realizovat, protože vůle investorů by byla.
Ve vašem týmu jsou především mladí lidé – nedívají se na vás starší architekti tak trochu s nedůvěrou?
Maxmilián: Myslím, že to vůbec neřešíme. Máme za sebou firmu s osmiletou tradicí, máme svůj rukopis, navrhujeme celé nové části měst. Například v Luhačovicích máme kromě rezidence La Villa dalších šest projektů.
V týmu máme i lidi, kterým je více než 60 let, kteří mají hodně zkušeností a velké know-how. Ti jsou pro nás velkým přínosem a skvěle u nás funguje právě spojení generací.
Monika: Domnívám se, že naše mládí je vlastně benefit. Jsme hodně kreativní, to bychom si měli ideálně navždy udržet. Snažíme se otočit zdánlivou nevýhodu ve výhodu. Samozřejmě to je ale podmíněné znalostmi, obzvláště když jste žena.
Pavel: Navíc to podle mne ocení i klienti, kteří s námi chytnou nový „drajv“.
Monika: Do budoucna neplánujeme současné týmy zásadně rozšířit, ale spíše budovat další, na různým místech ve světě, který je plný příležitostí k zajímavým projektům. Chceme také budovat větší týmy, které nabídnou sexy spojení mladší i starší generace architektů, ne jen „one man show“.
Vaše plány jsme už probrali, ale co vaše současné projekty? Na čem teď pracujete?
Pavel: Jsou to především vilové stavby v rozmezí 30 až 40 milionů korun. Máme rozpracovaných asi pět projektů. Jsou to soukromí investoři, takže mají zájem projekt realizovat. To je pak v kontrastu s našimi vizemi, které jsou opravdu dlouhodobé.
Monika: Mnoho projektů máme rozpracovaných, například přestavbu bývalého Centroprojektu ve Zlíně. Některé ale přerušil covid, inflace, válka na Ukrajině… Nicméně doufáme, že dojde na realizaci i těchto staveb. Setrvačnost je v našem oboru velká.
Ve vašem portfoliu jsou velmi různorodé projekty – byty, rodinné domy, administrativní budovy, mrakodrapy, plovárna, škola, modulární stavby… Co z toho je pro vás nejvíc zajímavé a inspirující?
Monika: Co se týká modulárních staveb, podíleli jsme se již na několika projektech ve spolupráci s různými českými firmami, šlo především o rezidenční stavby. Nicméně zanedlouho vznikl úplně jiný nápad pro využití takových staveb, a to na sídlištích.
Není novinkou, že právě těm chybí veřejný prostor a místo pro budování komunity, proto se snažíme tyto možnosti na sídliště vnášet a doplňovat samotné bydlení „produktem“ pod značkou Addzone. Vyrábíme jej ve spolupráci s firmou KOMA modular z Vizovic.
Maxmilián: Co se týká veřejného prostoru, celé to začalo v Luhačovicích v rámci našeho motta, že si příležitosti vytváříme. Naše první kancelář byla v centru Luhačovic v domě, který jsme si sami navrhli, na promenádě, kterou jsme navrhli, na náměstí, které jsme navrhli, místní plovárnu jsme také navrhli… Pak už je to celek příliš velký na to, aby stál mimo veřejné mínění.
Takže jsme se tam přes různé peripetie museli začít starat o veřejný prostor. Jsem například zakladatelem neziskové organizace Luhačovice město lázeňské, jejímž cílem je péče o veřejný prostor. Ten pak totiž tvoří prostor pro kvalitní architekturu i pro život obyvatel. Také proto jsme se z centra posunuli na sídliště, kde žije mnoho lidí a prostor mezi domy tam nefunguje. Přitom veřejný prostor přináší potěšení lidem, kteří tam místě bydlí.
A co se týká modulárního bydlení, je to téma pro celý bývalý východní blok zemí. Ve všech jsou stejná přeplněná sídliště, kterým chybí veřejný prostor a něco navíc. Toto téma zajímá i starosty a městskou správu, proto se snažíme vnášet do této diskuse naše myšlenky. Města vítají naši iniciativu, kdy přináším jasné scénáře i s návrhem financování.
Co vás na architektuře nejvíc baví? Jde o velmi komplexní a multidisciplinární obor, jaké kouzlo vám nabízí?
Monika: Nejlepší je fakt, že člověk vidí výsledek své práce a zhmotnění svých vizí. Navíc se potkáváme s velmi zajímavými lidmi, každý investor je jiný. Sdílí s námi své zkušenosti, což nás inspiruje, posouvá a motivuje. Mnohdy se z klientů stávají i naši přátelé.
Maxmilián: Na rozdíl od politiků něco opravdu tvoříme. Třeba investice na burze, ty jsou virtuální, ale samotné investory to frustruje a mají pak potřebu sami něco vytvářet. To byl impuls pro zmíněné modulární bydlení.
Navíc to, co vytvoříme, tady bude třeba i stovky let. Tomáš Baťa stavěl své domy na 20 let, ale stojí už 100 let.
Pavel: Mě třeba naplňuje práce s týmem, každý den je novou výzvou, kdy společně tvoříme něco výjimečného a jsem na to hrdý. Úspěch firmy je výsledkem práce celého týmu, není to žádná „one man show“.
Nejde také o rutinní práci, máme skvělý tým. Každý den se těším do práce, i na nápady ostatních, kdy vznikají zajímavé společné projekty. U nás to není prostě žádná „one man show“.
Semela Ateliers
Architektonická kancelář Semela Ateliers působí v oblasti architektury a designu oficiálně od roku 2017. Myšlenka založení vzešla ze spolupráce architektů Ladislava Maxmiliána Semely, Pavla Šánka a architektky Moniky Zvonkové.
Dnes jde již o téměř dvacetičlenný tým s mladým ambiciózním přístupem k architektuře a moderním technologiím, který zároveň tvoří s úctou k tradici. Umí svým klientům naslouchat a porozumět jim, ale umí je také překvapit a přivést na nové myšlenky, které posunou jejich původní investiční záměr na zcela jinou úroveň. Během procesu tvorby pracují na tom, abych nalezli cestu praktickou, ekonomickou, zároveň krásnou a originální.
Semela Ateliers spolupracují s experty z mnoha oborů a specializovanými firmami, mohou tak klientům nabídnout komplexní služby a odborné poradenství. Zabývají se různými typy projektů, od konceptu, až po jejich realizaci. Žádné zadání pro ně není příliš velké nebo složité.