HOMMAGE À RICARDO BOFILL
Výstava Dialogy v čase do určité míry navazuje na první úspěšné uvedení výstavy Nové ve starém před deseti lety. Téma současné architektury v historickém prostředí bývá často prezentováno jako konflikt architektů s památkáři. Toto zjednodušení je bohužel velmi zavádějící a v jistém smyslu brání oběma stranám v navázání smysluplného dialogu. Potenciální konflikt totiž nevzniká mezi novým a starým, ale mezi kvalitním a nekvalitním.
Text: Klára Pučerová
Foto: BoysPlayNice
Architektura je nekonečný příběh, který nelze přerušit nebo dokonce uzavřít. Ovšem stejně jako je nesmyslné novou architekturu do historického města nevpouštět, nelze ani architekty zbavit odpovědnosti vůči němu. Jedinou cestou k nalézání smysluplných řešení je otevřený dialog.
Oproti první výstavě nepředkládáme návštěvníkovi dlouhý výčet povedených, ale i nepovedených realizací, ale tentokrát se zaměříme na výběr pětatřiceti realizovaných rekonstrukcí, novostaveb, ale i intervenci do veřejného prostoru napříč republikou a především posledními roky.
Ve výběru jsou nedávno oceněná rekonstrukce hradu Helfštýn, rekonstrukce Kocandy v Kravsku, konverze Silo Tower v Olomouci, nové sídlo firmy Lasvit v Novém Boru, parkovací domy v Dolních Břežanech a Brně, výstupní stanice lanové dráhy na Pustevnách.
Z galerijních a muzejních institucí to bude například Arcidiecézní muzeum v Olomouci, galerie DOX, památník Jana Palacha, depozitář Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad Labem, Galerie Závodný v Mikulově nebo Archeopark Pavlov, mezi vybranými kulturně-společenskými stavbami pak přestavba menzy koleje 17. listopadu UK nebo Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích.
Rekonstrukce, revitalizace a novostavby v návaznosti na revitalizace veřejného prostoru zastoupí příklady realizací ve Zlíně, Litomyšli, Ostravě, v Praze na náplavce a v Karlíně nebo v Brně na Kraví hoře.
Pocta světovému architektovi
Druhou částí projektu je pocta nedávno zesnulému světovému architektovi Ricardu Bofillovi, který jako první zahraniční architekt ve spolupráci s českými kolegy – architekty, inženýry, investory – vstoupil do nelehkého dialogu s géniem loci historických kulis Prahy.
Jejich společné architektonické proměny industriálních dominant Karlína či dalších architektur hlavního města výrazně přispěli k rozpravě o začleňování současné architektury do historického kontextu. Tento jeho podíl bude představen i v rámci debaty a prezentace jeho českých i zahraničních spolupracovníků.