Přední český architekt Vít Máslo založil své první studio v roce 1991. Od roku 1997 spoluvlastní architektonickou kancelář CMC Architects s americkým architektem Davidem Chisholmem. Od té doby se podle jejich návrhů postavily desítky rodinných domů a kancelářských budov a bytových domů, nejvíc v pražských Holešovicích, kde léta pracuje i bydlí. Mezi jeho významné holešovické konverze a rekonstrukce patří Holešovický pivovar nebo bývalé Holešovické mlýny. CMCA spolupracují také na projektu Pražské tržnice, bývalých Holešovických jatek, nebo na rekonstrukci bývalé budovy KOVO.
Text: Jana Chuchvalcová
Foto: Michael Tomeš, BoysPlayNice, BOMMA, Forbes
Vizualizace: CMC ARCHITECTS
Vít Máslo má i bohaté zkušenosti s mezinárodní spoluprací se světovými umělci a architekty, mezi něž patří Frank O. Gehry a Jean Nouvel. Povídali jsme si s ním o jeho oblíbené čtvrti, bytové krizi, zahušťování center měst nebo o spolupráci s Martinem Wichterlem a jeho firmou BOMMA. Z jejich spolupráce vzešla například Stellar Dust – jedinečná světelná instalace z českého křišťálu, která se organicky vine vstupní halou J&T Banky v Praze.
Máte rád Prahu a Holešovice, kde sám bydlíte a na jejichž proměně jste se významně podílel, anebo byste raději žil v některém jiném městě?
Nejspíš ne, Holešovice mi byly od začátky sympatické svou blokovou strukturou, která připomíná americká města. Líbí se mi zdejší industriální stavby, jež čtvrti dodávají zajímavý charakter a energii. Ale když jsme tu jako CMC začínali (tehdy ještě ve třech s Jakubem Ciglerem, dnes jsme už jen dva, David Richard Chisholm a já) s Holešovickým pivovarem, byla to zanedbaná, nepříliš vyhledávaná čtvrť daleko od centra. Holešovice se ale za těch 30 let hodně proměnily a stala se z nich jedna z nejlepších čtvrtí v Praze, podobně jako Karlín.
My sami jsme tady během té doby realizovali v Holešovicích asi 20 staveb. Baví nás konverze zdejších industriálních areálů, například zmíněného pivovaru nebo Holešovických mlýnů, kdy se z výrobních objektů stává bydlení nebo kanceláře. Navíc se tady pořád něco děje a neustále se něco proměňuje a staví.
Jediným problémem je nádraží Bubny, které tvoří jizvu ve zdejším urbanismu. Už desítky let se tam nedaří otevřít stavební uzávěru. Je to velké území, které by mohlo propojit Holešovice s Letnou a nabídnout mnoho nových příležitostí pro bydlení. Přitom byty v Praze zoufale chybí. Místo, aby se stavělo ve městě, staví se na okraji, kde se zabírá další půda. Přitom stavět ve městě je ekologické, je tu infrastruktura, kterou na kraji města musíte vytvořit.
Bytový dům v pražských Holešovicích
Který z vašich holešovických projektů je vám nejbližší?
Velmi povedené jsou i z hlediska veřejného prostoru Holešovické mlýny, tedy Classic 7. Je to skvělý mix retailu, kanceláří a restaurací, jsou tam vodní plochy, umění, a celé to dohromady velmi dobře funguje, což je vidět zejména na živém veřejném prostoru.
Koneckonců celá zdejší čtvrť, podobně jako Karlín, nabízí skvělý mix bydlení a práce, celý den je tady živo. Tak vypadá zdravé a ekologické město krátkých vzdáleností, všude dojdete pěšky. Ne když denně do Prahy přijede autem za prací a službami kolem 400 tisíc lidí, kteří zatěžují zdejší infrastrukturu, přitom bydlí ve Středočeském kraji, kde také platí daně, je to hrozně neekologické. Ekologie není o tom, že jsou zelené fasády nebo střechy ale o tom, kde jsou domy postavené a jak kvalitně.
Kongresové centrum Praha, nové výstavní a kongresové prostory, ve spolupráci s OCA Architects
A jak se vám líbí zdejší nový Port7 mezi řekou a nádražím?
Jsem rád, že to tam vzniklo, konečně se propojila čtvrť s řekou. Abych pravdu řekl, jsem rád za každý dům, který se postaví – vzhledem k obtížnosti povolovacího procesu. Nemluvě o tom, že u každého domu záleží na správném zadání, ne až tolik na architektovi, i když se snaží sebevíc. Největší odpovědnost je na investorovi a zadavateli, to si lidé vůbec neuvědomují. Zvlášť u kancelářských prostor, kde je spousta omezení a regulací, staví se i s ohledem na ekonomiku projektu.
Udělat galerii nebo muzeum je pro architekta mnohem snadnější než kancelářskou budovu, za kterou se nemusíte stydět. To je daleko těžší, aby to ve městě fungovalo.
Jste zastáncem zahušťování měst. Je zde situace s byty opravdu alarmující? A týká se to jen Prahy, nebo i zbytku republiky? Co by podle vás pomohlo?
Jsem v tomto ohledu dost pesimista. Možná kdyby se zrušilo MMR a územní plánování. Právě územní plán vytvořil takové bariéry a regulace, takže se města nemohou přirozeně rozvíjet. Rovněž metodologie, kterou dělá ministerstvo, je šitá na míru všech našich zhruba 5900 obcí v ČR. To, co funguje v obci s 5000 obyvateli, nemůže fungovat v Praze nebo jiném velkém městě. Proto je takový tlak na to, aby si to města mohla ošetřit sama.
Přitom deset největších měst u nás představuje 80 procent HDP. Politici si vůbec neuvědomují, jaký je to ekonomický stroj, a neustále velkým městům hází klacky pod nohy, aby se nedalo normálně stavět. Tady se nějakým zázrakem podařilo prosadit Pražské stavební předpisy, které umožňují alespoň občas něco postavit. Ale když potřebujete realizovat kompaktní městské čtvrti, jako jsou třeba Holešovice, Letná nebo Karlín, je to nemožné.
To vše pak přispívá k úpadku celé země a má to hospodářské i ekologické dopady. Proč stavět na okraji, když je Praha jedno z nejřidčeji obydlených velkých měst na světě? Je tak náročná na provoz, a proto drahá a neekologická.
Hydropolis, osvětové centrum vody v Praze na Vinohradech
Zpět k vašim projektům, na čem pracujete v současné době?
Děláme současně asi na 30 rozpracovaných projektech, což je dané právě délkou povolovacích procesů. Jsou mezi nimi velké i malé realizace, protože alespoň u těch malých je šance, že budou uskutečněny v relativně krátké době, třeba do tří let. Právě u těchto menších projektů se situace významně zlepšuje i z pohledu architektury.
K velkým urbanistickým projektům patří třeba rozšíření pražského letiště nebo osvětové centrum vody na Vinohradech. V Karlíně u Invalidovny jsme se podíleli na stavbě sídla J&T Banky, dělali jsme urbanisticky areál Rustonka, kde vyroste celkem šest budov. V Ostravě pomáháme s rozvojem areálu Vítkovických železáren, což představuje významnou oblast města.
Sídlo J&T Banky v Praze v Karlíně
Se kterými developery nejčastěji spolupracuje?
Téměř se všemi velkými. S Pentou teď děláme Nuselský pivovar, s Passerinvestem spolupracujeme na projektech v Ostravě nebo v Praze 4, se Skanskou ve Vysočanech atd.
A připravujete i něco mimo Českou republiku?
V minulosti jsme pracovali asi v sedmi zemích světa a v současnosti připravujeme projekt rodinné vily v Barceloně. Pracujeme také na rekreačním areálu na Slovensku.
Na naší titulní straně jste s Martinem Wichterlem. Co vás s ním spojuje a na čem spolupracujete? Nebo něco plánujete i do budoucna?
Spojuje nás architektura, design a umění. Martin se kromě strojírenství pustil i do sklářství, což je náročný obor, a snaží se ho kultivovat. To je podle mne velká odvaha a je skvělé, že se to daří. Najednou jsou tu firmy, které dělají finální produkty konkurenceschopné i ve světě, ne žádné polotovary, které přidanou hodnotu nemají. V designu je ta největší přidaná hodnota, to je naše šance.
S Martinem jsme realizovali projekt, který tu nemá obdobu za posledních možná více než 30 let, a to dvacetimetrový lustr nebo spíše světelnou instalaci Stellar Dust z českého křišťálu od Bommy pro nové sídlo J&T Banky v Karlíně. Byla to šťastná kombinace, protože investor něco takového chtěl. To zatím není moc obvyklé, i když se to zlepšuje a developeři do svých projektů umění čím dál častěji zařazují. Navíc se z oné instalace stala ikona samotné banky, kterou využívá i v marketingu. A navozuje speciální atmosféru ve vstupní hale budovy.
Ve spolupráci pokračujeme a špičkové produkty od Bommy využíváme i v našich projektech. Aktuálně připravujeme další světelný objekt pro vstupní halu jedné kancelářské budovy opět v Karlíně.
Vít Máslo, partner a vedoucí designu a územního plánování společnosti CMC ARCHITECTS (vpravo), a Martin Wichterle, majitel strojírenské skupiny Wikov Industry a spolumajitel společností BOMMA a Rückl.
A co váš názor na umění v architektonických projektech?
Sochy a umělecká díla kultivují veřejný prostor. Ať už jde o skvělé dílo Jiřího Příhody vedle sídla J&T Banky, nebo Kafka od Davida Černého u Quadria. Navíc David je jeden z mála, kterému se podařilo sochy do veřejného prostoru dostat. A to není jednoduché. Výborné věci dělá i Krištof Kintera, s nímž spolupracuji na projektu osvětového centra vody Hydropolis na Vinohradech. Skvělé jsou i objekty od Čestmíra Sušky před Classic 7, i když původně tam měly být sochy Jaroslava Róny a Stefana Milkova. Je vidět, že to má smysl a umění ve veřejném prostoru funguje. Jsem vděčný každému, komu se něco takového povede.
Je to stejné jako s Martinem Wichterlem a jeho firmami, které mají dopad na kulturní prostředí, ať už jde o sklo, anebo design. V současnosti se snažíme prosadit umělecké dílo do každého projektu. Je to ale běh na dlouhou trať.
Podívejte se třeba na Dánsko, kolik tam mají světových designérů a architektů, protože do toho investovali včetně školství. Vždyť i naše školy architektury jsou špatné a zastaralé, přestože tam učí pár dobrých architektů.
Martin Wichterle, majitel strojírenské skupiny Wikov Industry a spolumajitel společností BOMMA a Rückl, Dušan Palcr, spolumajitel investiční skupiny J&T, a architekt Vít Máslo, partner a vedoucí designu a územního plánování společnosti CMC ARCHITECTS, pod světelnou instalací z českého křišťálu od firmy BOMMA pro nové sídlo J&T Banky v pražském Karlíně.
Kromě jiného jste spolumajitelem baru Public Interest? Objevujete se s ním i na karlovarském festivalu. Proč právě bar?
Pořídili jsme si ho s kamarády, abychom měli kam chodit – a stal se z toho nakonec fenomén. Je to takový „social hub“, který propojuje lidi z umění a byznysu. Koneckonců s Martinem jsme se tam před pár lety seznámili. Vzniklo tam i světlo Stellar Dust. Kdyby nebyl bar, nebylo by světlo pro J&T Banku.
A všechno, co se kolem toho přidává, je zajímavé i z pohledu společenských kontaktů nebo byznysu. Ať už jde o akci ve filmového festivalu ve Varech, anebo na Colours of Ostrava.
***
Vít Máslo, partner a vedoucí designu a územního plánování společnosti CMC ARCHITECTS
Vystudoval Akademii výtvarných umění a České vysoké učení technické v Praze, podílí se na městském plánování a akademickém vzdělávání,v letech 2010 až 2012 byl vedoucím ústavu FA ČVUT. Je členem České komory architektů, České rady pro šetrné budovy, České akademie architektury a také American Institute of Architects. Je jedním ze spoluautorů původní nerealizované studie na revitalizaci brownfieldu Bubny-Zátory.
Je držitelem mnoha nominací a ocenění, například cena Big See za rodinný dům Engel House nebo Cena primátora za Rezidenční park Baarova, kterou získal v roce 2012. Je autorem několika kancelářských objektů, mezi něž patří Okresní archiv Semily (cena Grand Prix 1993), Classic 7 Business Park v pražských Holešovicích, Karolina Ostrava či Korunní Dvůr Vinohrady. Podílí se také na realizaci rodinných domů a interiérů.
Architektonické studio CMC ARCHITECTS se hojně zapojuje do filantropických aktivit, včetně sponzorování uměleckých galerií či fondů pro znevýhodněné děti. Rovněž finančně podporuje i místní univerzity.