Architektura není jen o tom, jak dům vypadá, ale jak funguje
Jan Holna a Jiří Hejda jsou partneři a jednatelé architektonické kanceláře DAM architekti, která stojí za oceňovanými stavbami, jako je třeba BBC Filadelfia v Praze na Brumlovce nebo Main Point Karlín. Nyní ale navrhují ve spolupráci s developerem Finep „obyčejné“ bytové domy třeba na pražském Proseku nebo u Poděbradské ulice. Povídali jsme si s nimi nejen o jejich spolupráci s developery, na čem aktuálně pracují, co je na projektech baví, ale také o tom, co musí splňovat dobrá stavba, nebo o změnách v jejich kanceláři.
Text: Jana Chuchvalcová
Foto: Michael Tomeš
Vizualizace a foto projektů: Archiv DAM architekti
Je snem každého architekta navrhovat přelomové stavby? Koneckonců těch oceňovaných máte za sebou hodně…
Jiří Hejda: Možná to sen je, ale ne za každou cenu. Paradoxně některé z našich oceněných projektů byly developerské administračky, které primárně takový sen neměly. Vypadá to, že spíš musíte „jen“ najít vhodného developera, který něco zajímavého chce.
Každá stavba nemusí zářit, ale musí být dobrá. Spousta světových architektonických počinů vlastně nezáří, ale když vejdete dovnitř, tak víte, že jde o výjimečnou stavbu a že ji dělal skvělý architekt.
Jan Holna: Potvrzuji… Slavné a oceňované projekty nejsou navrhované primárně s úmyslem, aby se staly architektonickými skvosty. Existují zprvu úplně normální stavby, které zcela přebudovaly vnímání architektury!
Práce architekta není jen o kráse. Je to multioborová činnost, v jejímž rejstříku je například i to, že se stavba navrhne s dobrou dispozicí, nebo že přirozeně funguje v daném prostředí. Že je to stavba užitečná a užitná zároveň. Proto k ikonám, které změnily dějiny architektury, patří i stavby měnící pohled na vnitřní uspořádání dispozic. Z „byťáků“ od Le Corbusiera těžíme principy bytových dispozic dodnes. A koneckonců, i ve světě velmi ceněná česká stavba, výjimečně pracující s prostředím okolo ní, je vysílač (Ještěd od Karla Hubáčka).
Jiří: Právě! V mnohém je to o vstupu takové stavby do veřejného prostoru. Ale u nás je hodně zanedbávaný. A paradoxně v Česku do něj vnáší více developeři než města a státní správa jako jinde ve světě.
Takže proto spolupracujete s Finepem na „běžné“ rezidenční výstavbě? Jak vznikla tato spolupráce, a co vás láká na takových projektech, kde se hlídá každá koruna a kde se používají prefabrikované části?
Jan: Používají se dokonce prefabrikované projekty, postupy či detaily…
Naše spolupráce s Finepem trvá zhruba sedm let, asi od roku 2017. Tak dlouho jsme za nimi chodili a plánovali si spolupráci, až se rozhodli nám důvěřovat a zadali nám dva projekty, z nichž jeden již stojí a druhý se staví. Finep si nevybírá architekty pomocí soutěží, ale podle vzájemné kompatibility. Developer a architekt si musí takzvaně sednout, bez toho to nefunguje.
Řeší i Finep veřejný prostor v rámci svých projektů?
Jiří: Ano, a nejen on. V rámci svých lokalit to dělají všichni developeři. Nikdo v tom projekčním soukolí si nemůže dovolit stavbu plánovat bez ohledu na okolí, na uliční čáru, další bloky, nebo celou čtvrť. Všichni se snažíme při práci na projektu myslet dopředu, nemůžeme postavit něco, na co se nebude dát navázat.
Jak se liší práce na takovém projektu od jiného, kde máte třeba volnější ruku? Jakým způsobem k tomu přistupujete? Není problém, že se musí dodržovat rozpočet a nastavená pravidla?
Jan: Pravidla nejsou problém, naopak chyba je, když pravidla nikdo nestanoví. Když je jasně nastavené, v jakých limitech se můžeme pohybovat, paradoxně se dá svobodněji tvořit. Problém je, když pravidla neplatí, nebo když zadavatel neví, co chce.
Jiří: Vlastně stejně vždy navrhujeme a stavíme podle nějakých pravidel. Máme stavební předpisy a normy, územní plány… A když někdo přidá ještě svoje další limity, je to známka, že ví, co chce.
Co mohou architekti jako DAM nabídnout developerovi a naopak? A co z toho má člověk, který si v takovém projektu od skvělých architektů koupí byt? Uplatní se zde i vaše kreativita, přestože architektura není jen o ní?
Jan: Největší přínos architekta má spočívat v tom, že dům je funkční – a teprve pak je důležité, zda je hezký. Kreativitu můžeme uplatnit třeba v tom, že navrhneme skvělý koncept bytu. Dost dlouho nám trvalo například přesvědčit developery o tom, že je třeba v bytě oddělit společenskou část od té soukromé, nebo mít prostory pro skladování. Návštěvu přece nechcete do obývacího pokoje vést chodbou okolo ložnic a v obýváku mít odstavený lux. V tomto ohledu nám pomohli sami klienti, kteří již před časem pochopili, že je lepší mít komoru a o něco menší obývák, než komoru nemít a dělat si v obýváku skládku.
Bohužel vlivem současné situace na trhu s byty po nás investoři chtějí stále menší byty. Před pár lety byla výměra garsonky 28 až 30 m2, dnes se dostáváme pod 25 m2. Chybí pak podpůrné místnosti a prostory, o kterých jsem mluvil. Je to ale bohužel dané cenou, to jako architekti neovlivníme.
Jiří: Díky těm vysokým cenám bytů se však také objevují nové formy bydlení. Ať už jde o nájemní, družstevní či seniorské byty. Developeři prostě hledají, jak projekty financovat jinak než dosud, to znamená prodejem bytů.
Sledujete své projekty od začátku až do konce? Je to pro vás důležité a hlídáte třeba i detaily?
Jan: Ano!
Jiří: To přece ani jinak nejde. Uvedu příklad – když někdo říká, že bychom měli postavit Kaplického knihovnu, když už nežije, tak to je přece absurdní, to nelze. Člověk musí projekt sledovat od studie, která má nějakou vizi, až do nejmenšího detailu na stavbě. To za něj nemůže udělat nikdo jiný. Během celého procesu nastanou rozhodovací momenty, které musí udělat architekt, respektive autor. Anebo to celé utrpí.
Jan: Bohužel to občas i přes naše přesvědčení nedopadne. Třeba když klient přeprodá projekt jinému investorovi, kterému nemusí spolupráce s námi vyhovovat. Architekti se totiž vybírají jako helma na motorku nebo na kolo. Nezáleží na výrobci, musí vám sedět.
Jaké projekty s Finepem už máte za sebou a na čem spolupracujete v současné době?
Jan: Jsou to ty dva již zmíněné, oba v Praze. Nová Elektra při Poděbradské ulici, mezi Hloubětínem a Balabenkou. Ta už stojí. Tím druhým je projekt Nad Krocínkou na Proseku, podél Čakovické ulice, který se právě staví. Ovšem ten nakonec obnáší přes 30 tisíc m2 a je rozložený do více etap. Takže je to vlastně několik projektů v jednom, takový běh na dlouhou trať. Aktuálně je ve výstavbě první etapa.
Momentálně pracujeme s Finepem také na dalších dvou projektech, z nichž jeden je ve fázi architektonické studie, kterou právě dokončujeme. Půjde o menší řadové bytové domy. Tím druhým je část úplně nové městské čtvrti se vším, co k tomu patří včetně lokálního urbanismu, to znamená komunikací, zeleně atd. Těšíme se na to, ale více podrobností prozradit nemůžeme.
S jakými dalšími developery spolupracujete?
Jiří: Co se týká bytové výstavby, jsou to třeba YIT, Satpo, CPI, nebo pár menších mimopražských jako DOB Invest či Avers. S nimi jsme dělali několik projektů v Dobřichovicích. V kancelářském segmentu, který teď není moc na vzestupu, to jsou PSJ, AFI, Passerinvest a mnoho dalších.
Je vaše „taktika“ u jiných klientů stejná, nebo je každá spolupráce úplně jiná?
Jiří: Je to vždy o lidském faktoru a komunikaci. Pokud by se taktikou dala nazvat snaha o „společnou řeč“, pak toto je u všech projektů stejné. Nemůžete několik let pracovat s někým, s kým si nerozumíte. Možná proto se nám klienti vracejí a znovu nás oslovují.
Projekty se staví většinou na okraji města, proč to nejde v centru? Není vhodné místo? Brownfieldů blízko centra máme třeba v Praze dost…
Jan: Už je ohrané, že česká společnost zavrhuje jakékoli nové projekty a chrání jakékoli staré. Bohužel tuhle „skladbu“ ještě nikdo nevyměnil. Češi se stále brání proti zbourání čehokoli, mnohdy zavrhují i rekonstrukce s novými prvky. Paradox je, že slovo developer haní a klasicistní smog, developerskou výstavbu minulosti, všichni zuřivě chrání.
Brečíme, že jezdíme daleko do práce a že v centru byty nejsou – a pak na desetiletí z různých stran bojkotujeme výstavbu v centru včetně brownfieldů. Čekal jsem například, že výstavbu v Holešovicích nastartuje náš Port 7 – a nic!
Jiří: Párkrát se nám podařilo vstoupit s moderními projekty do centra města, ale jsou to spíš výjimky. Například palác Euro, dole na Václavském náměstí. Paradoxně dostal ocenění Klubu za starou Prahu poté, co proti němu z Klubu roky brojili…
Na čem dalším v současné době pracujete? Co jiní klienti a projekty?
Jan: Jeden zajímavý projekt máme na Smíchově, jde o rekonstrukci kláštera sv. Gabriela. Projekt jej přetváří na hotel. Byl bych moc rád, kdyby to vyšlo. Po dvou letech ladění s úřady, v čele s památkáři, snad dojdeme k územnímu rozhodnutí. Úplně opačný typ stavby nás snad pak čeká v Karlíně. Tam pracujeme na velmi malé stavbě v drobné proluce, kousek od Florence.
Jiří: Občas je osvěžující, dělat něco jiného než velké projekty.
Jsou projekty, které vás dosud míjely a které byste v budoucnu chtěli navrhnout? Vaše portfolio je docela široké, tak co třeba kostel, hřbitov nebo kolumbárium? Máte nějaký architektonický sen?
Jiří: Co se týká typů projektů, které zmiňujete, s tím musí někdo přijít. A jsou to zrovna ty typy, s nimiž většinou přichází erár (obecní investor), který je ale tak zkostnatělý a pomalý, že se do takové spolupráce vlastně ani pustit nechcete.
Sen je postavit něco krásně, hladce a bez průtahů – ať už na straně úřadů, anebo na straně klienta.
Jan: O typ projektu nejde. Nejraději mám projekty, které mne – nás baví. Inspirujeme se pak navzájem. Projekt versus architekt. Mám rád stavby, které nám sednou a plynou pod rukama.
Vlastně u projektu pro Finep jsme navrhovali dát do parku kolumbárium pro domácí mazlíčky. Víte kolik koček a psů v těch bytech bude bydlet? Bůhví proč z toho pak sešlo 😊.
Ještě bych se ráda zeptala, jak funguje vaše kancelář? Máte za sebou nějaké změny – bylo vás pět a nyní jste jen tři. Prozradíte nám podrobnosti i vaše další plány, jakým směrem se chcete vydat?
Jan: Došli jsme do bodu, kdy každý z nás začal směřovat někam jinam a měl trochu jiné plány. Rozešli jsme se ale v dobrém. Aktuálně jsme zůstali v roli spoluvlastníků jednatelů my dva, třetím, emeritním společníkem je Richard Doležal, spoluzakladatel DAM. Pro naše klienty se vlastně nic nemění, pokračujeme i nadále v tom, co jsme dělali doposud.
Jiří: Prostě jen navazujeme na dosavadní činnosti, což představuje kontinuitu projektů i spolupráce s klienty. Stejné stabilní zázemí i know-how.
Jan: Vize a plány do budoucna? Jednou z vizí je zaměřit se více na detail a interiér našich projektů. Na návrhy interiérů výjimečných bytů, jako například v projektu Holečkova 26 nebo Švédská, anebo vybavení kanceláří, které již mají některé z našich administraček. Uvažujeme o spolupráci s interiérovými designéry a dodavateli, abychom mohli developerům nabídnout komplexní službu.
Jan Holna a Jiří Hejda, partneři a jednatelé DAM architekti
Jan Holna, partner a jednatel DAM architekti
Narozen 1972 v Praze. V letech 1990 až 1996 studoval na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Poté rok působil v architektonické kanceláři PAK (Pata a Kordovský), Praha. V roce 1997 začal spolupracovat s DAM architekti (dříve DaM), kde je od roku 2006 partnerem a od roku 2014 také jednatelem. Od roku 2015 působí jako člen dozorčí rady Kverulant.org o.p.s. O rok později, v roce 2016 se stal také lektorem na ARCHIP (Praha). Autorizovaným členem České komory architektů je od roku 1999.
Jiří Hejda, partner a jednatel DAM architekti
Narozen 1970 v Praze. Fakultu architektury ČVUT v Praze studoval v letech 1988 až 1995. Již během studií spolupracoval s Atelierem 91 profesora Sedláčka v Praze, zároveň se věnoval i samostatné projektové činnosti – rodinným domům a interiérům. S DAM architekti (dříve DaM) začal spolupracovat v roce 1993, v roce 2006 se stal jedním z partnerů. Nyní působí v DAM architekti také jako jednatel. Od roku 1998 je autorizovaným členem České komory architektů. Od roku 2019 působí na pozici městského architekta městské části Praha 22.