Dobrý design zaujme, nepodléhá času a nic mu nechybí
Lucie Koldová je jednou z nejvýraznějších současných českých produktových designérek, která miluje a tvoří osvětlení, nábytek a doplňky. Zeptali jsme se jí na to, co se jí nejvíce povedlo v loňském roce a co plánuje na ten letošní, kdy se chystá nejen s Brokisem na veletrh do Milána. Prozradila nám také, že zadání klienta a technologické možnosti není nutné vždy respektovat, ale je třeba je znát a pak se vůči nim i vymezit. Má ráda toto občasné překračování hranic, protože může být přínosné.
Text: Jana Chuchvalcová
Foto: Daniel Hromada, Martin Chum (produktové fotografie)
Vizualizace: Lucie Koldová
Co se vám nejvíce povedlo v minulém roce? Byla to třeba kolekce Slide pro Todus? Nebo něco nového v rámci spolupráce s Brokis?
Na designérském poli to byla určitě kolekce Slide a také kolekce Overlay a Prisma pro Brokis, kterou jsme představili na Sklářské noci v Janštejně. Právě tam má sídlo sklárna, která fouká pro Brokis skleněné komponenty. Po této premiéře se nové kolekce objevily na Designbloku a v letošním roce ji v dubnu v rozšířené verzi uvedeme v Miláně na Salone del Mobile.
A co vaše plány na letošní rok? Na čem pracujete nyní?
Na návrzích nábytku pro německou a rakouskou firmu, takže se teď zabývám čalouněným nábytkem. Pak jsou to kolekce pro další dvě firmy, které ale zatím nemohu jmenovat. Právě tedy probíhá tvůrčí práce pro několik evropských firem. Pravý začátek je však teprve tehdy, když je kolekce ve výrobě a první prototyp na světě.
Je těžší etablovat se tady v Česku, anebo v zahraničí, kde je určitě větší konkurence?
Samozřejmě v zahraničí je větší konkurence. Náš trh je malý, je tu málo výrobců, s nimiž mohou designéři spolupracovat. Ale zase nejsou nezajímaví, naopak, máme tady velké hráče, kteří promlouvají do celosvětového trhu. Právě třeba v oblasti osvětlení.
Co se týká nábytku, mohu jmenovat firmu Ton, s níž jsem také spolupracovala. Ale v této oblasti preferuji Itálii, to je pro mne Mekka designu a naprosto inspirativní prostředí. Právě tam nyní pracujeme na čalouněné židli pro hotel Perk v Šumperku (a budeme ji také prezentovat na milánském veletrhu). Interiéry hotelu jsou aktuálně naše největší novinka, ten se bude otevírat letos na konci jara a v červnu už uvítá první hosty.
Jde o funkcionalistickou nárožní budovu procházející náročnou rekonstrukcí, pro niž jsme navrhli celý interiér. Nejprve šlo o interiér restaurace (investor chtěl vlastně původně vybavit hotel a restauraci atmosférickým osvětlením, jímž by se hotel vyznačoval), pak lobby, chodby a postupně se spolupráce rozrostla na celý prostor. Vzniká tam úžasný svěží butikový hotel, i když toto označení nerada používám, tak zadání původně neznělo.
Podle čeho si vybíráte, s kým budete spolupracovat?
Musí mne to něčím inspirovat a nadchnout se pro to. Líbí se mi třeba, že jsem něco takového dosud nedělala a musím se do toho zapracovat. Rozhodující je, zda je to blízké mojí podstatě a dokážu se do toho promítnout. Ráda překonávám zaběhnuté mechanismy a chci vždycky přinést svůj pohled. Když se pro danou věc dokážu zapálit, je to rozhodující faktor pro to, že vznikne skvělá věc.
U zahraničních firem také rozhoduje renomé firmy. Mám nějaké vysněné brandy, které sleduji, a věřím, že jednou na spolupráci dojde. Tam je to pak jasné. A pokud přijde od českých značek zajímavá nabídka, jako byl třeba zmíněný hotel Perk, tak také neodolám.
Když zmiňujete zahraniční firmy, máte nějaký designérský sen, s kým pracovat?
Vitra a Flos jsou pro mne určitě top špička. Flos je legenda, trend setter a stálice, kterou miluji od dob studií. Vždy se na Flos zajedu kamkoli na výstavu podívat. A Vitra pro mne představuje symbol.
Spolupracujete také s architekty nebo interiérovými designéry, kteří chtějí využít vaše produkty?
Samozřejmě, mám i některé spřátelené. Třeba když chtějí zpracovat nějaký cloud, mrak světel, nebo návrh osvětlení do restaurace. To dělám velice ráda a takové spolupráce bývají velmi plodné.
K jednomu svému osobnímu projektu jsem přizvala třeba studio Formafatal nebo Malfinio Atelier. A s ateliérem Labor13 jsme vytvořili Interier restaurace Miura. Myslím, že to přineslo zajímavé impulzy a nové zkušenosti.
Pracujete s mnoha materiály, kde a jak nejčastěji vznikají vaše nápady na nové produkty?
Mnohdy to úzce souvisí se zadáním. Buď si ho dám já sama, anebo klient. Je to takové vědomé i nevědomé načítání klienta a technologických možností, které není nutné vždy respektovat, ale je potřeba je znát – a pak se i třeba vůči nim vymezit. Musím však vědět, zda je to vyrobitelné a třeba i tu hranici překročit.
Záleží také na tom, zda jde o nábytek, který je vyrobený industriálně, anebo jde o řemeslo; každé z toho má své parametry. Já sama preferuji, aby i nábytek měl nějaký náboj a emoci, proto vše tak dlouho v ateliéru cizelujeme, řešíme každý detail. Výsledný produkt pak obsahuje energii do toho vloženou, a to lze vycítit.
Jak dlouho vlastně trvá vývoj nového produktu, pokud ho takto cizelujete?
Obvykle je to rok, aby se vše stihlo dotáhnout do konce, vyzkoušet třeba světla, která pak podléhají zkouškám zdrojů, teploty, čistitelnosti, dopravy atd. Pokud je firma velká, protáhne se to i na rok a půl. Někdy to samozřejmě lze urychlit, třeba když máme před výstavou nebo podobnou důležitou událostí.
Odskočila jste si i ke šperkům. Budete v tom pokračovat? A nosíte sama své vlastní šperky?
Nosím, ale výjimečně. Je to pro mne takový svátek. Mám obě své kolekce, ale ta se sklem je výjimečnější, tu vynesu jen občas.
Ke šperku přistupuji jako designér, který navrhne velkou i malou věc, nevnímám to odlišněji od produktového designu. Je to spíš o nápadu, který buď je, anebo ne.
Neláká vás odbočit třeba i k módě?
Ani ne. Módu, kam bych se mohla v práci dostat, vnímám prostřednictvím doplňků, takže k nim se dříve nebo později asi dostanu, protože tam je cesta už otevřená. Možná v příštích dvou letech něco udělám. Ale bude to opravdu jen doplněk, který vnímám jako most mezi designem a módou. Sice to podléhá trendům, ale když uděláte krásnou nadčasovou věc z kvalitních materiálů, má spíše charakter designového produktu.
Můžete prozradit něco bližšího? Budou to třeba kabelky, anebo brýle?
Možná něco takového… Brýle jsme si už vyzkoušeli s Alexmonhart, to jsem brala spíše jako výtvarný počin. To se dělá v malých sériích, taková limitka.
Vaše cesta k designu nebyla úplně jednoduchá. Co na ní bylo nejtěžší a která zkušenost vám nejvíc přinesla? Studium na UMPRUM, pobyt ve Francii, stáž u Arika Levyho…
Mně to přišlo jako docela raketová cesta, protože když chcete něčeho dosáhnout, stojí to vždycky dost úsilí. Ve studiu u Arika jsem měla kamaráda a o všem jsme tam vždycky hodně debatovali. Za největší přínos považuji fakt, že mi to přineslo otevřené oči.
Když vykročíte ze svého bezpečného prostředí, kde máte všechno, do neznámého prostoru, kde nemáte nic, tak jste nikdo. Najednou začnete zjišťovat, že máte před sebou poklad v podobě světového velkoměsta s mnoha večírky, designovými obchody a showroomy, s vernisážemi na dosah – a vy musíte začít úplně od začátku. Titul z UMPRUM tam nikoho nezajímá. Musíte ukázat, kdo jste, co přinášíte, jestli to má hodnotu – a musíte je přesvědčit. A to je to nejtěžší, co jsem tam za ty tři roky zvládla.
Zmínila jste Vitru a Flos, který máte doma. Co dalšího u vás najdeme?
Je to takový příjemný mix. Mám Jaspera Morrisona, svoji milovanou Ligne Roset, pohovku od bratrů Boroullec, jedno vintage křesílko, pořízené v Čechách, ale dovezené z Itálie, japonský stůl. Také nějaká svoje světla, samozřejmě.
Co je pro vás synonymem dobrého designu?
Dobrý design zaujme a vydrží zaujmout i v čase, nepodléhá času. Nic mu nechybí. A pro mne je ještě důležitá funkce. Mám ráda, když má produkt svůj smysl a není to jen výtvarná hra.
***
Lucie Koldová
Je jednou z nejvýraznějších současných českých designérek. Je dvojnásobnou držitelkou titulu Grand designér roku z let 2012 a 2019, ocenění Czech Grand Design. Její práce se pohybují na škále produktů pro každodenní potřebu až po konceptuální objekty v limitovaných sériích.
Vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Po stáži ve studiu Arika Levyho si založila v roce 2012 vlastní studio navrhující nábytek, svítidla, dekorace a bytové doplňky nejen pro české firmy a stala se také kreativní ředitelkou firmy Brokis. Jako první česká designérka a druhá žena v historii veletrhu IMM v Kolíně nad Rýnem vytvořila vlastní verzi prestižního projektu Das Haus a získala uznání od světových médií i odborné veřejnosti. Své projekty představila na mezinárodních přehlídkách ve Vídni, Miláně, Paříži, Londýně i v Tokiu, New Yorku.
Nejčastěji pracuje na produktech pro každodenní použití, objektech pro galerie a limitovaných edicích svítidel, skleněných skulptur či nábytku. Kromě portfolií řady společností jsou její práce prezentovány například v galeriích v Paříži, firmou La Chance, Haymann Edition a Chevalier Édition, Freifrau a Per/Use.