Navrhoval Masaryčku i stadion pro vegany
Český architekt Jakub Klaška žije v Londýně, kde pracuje pro světoznámé studio Zaha Hadid Architects. Nyní v Praze dohlíží ve spolupráci s Pentou a Jakubem Ciglerem na stavbu Masaryčky a přeměnu celého Masarykova nádraží včetně jeho okolí na místo příjemné k životu. Podílí se mimo jiné i na návrhu celodřevěného stadionu pro tým Forrest Green Rovers, který se svou celkovou filozofií vymyká klasickým fotbalovým klubům nejen proto, že celý realizační tým a všichni hráči jsou vegani.
Text: Redakce
Foto: Michael Tomeš, Hufton+Crow for Zaha Hadid Architects, www.mir.no, Plomp, Studio Horák
V současné době dohlížíte v Praze jako hlavní architekt na projekty Masaryčky z dílny londýnského studia Zaha Hadid Architects, kde působíte. Jak vlastně projekt vznikal? Podílel jste se na něm společně se Zahou Hadid také?
Projekt vznikal od roku 2014, kdy ZHA obdrželi pozvánku do soutěže od společnosti Penta Real Estate. Já osobně jsem součástí týmu byl už od úplného začátku, tedy včetně soutěžního návrhu. Původní zadání obsahovalo větší část území, a tak velká pozornost celého týmu se věnovala nalezení urbanistického řešení, které by toto území znovu propojilo.
Zásadními myšlenkami bylo dosažení prostorové kontinuity sítě veřejných prostor a dosažení prostupnosti územím. Budovy se tedy formovaly okolo existujících a navrhovaných toků a již tím do sebe propisovaly určitou dynamiku a originální architektonický jazyk. Tato snaha o napojování a doslovnou vizuální a prostorovou kontinuity se promítá i do řešení fasádních lamel a jejich skulpturálních kvalit, které reagují na specifické části budovy, a tím jim udávají odlišný charakter. Vzniká tím pak přehledný systém architektonického tvarosloví, které svými skulpturálními tvary reaguje na své okolí.
Co je na projektu nejnáročnější? Zlatavé venkovní lamely, které nejsou snad ani v jednom případě stejné, nebo celá fasáda? Můžete nám prozradit nějaké technické zajímavosti související se stavbou?
V návrhu se nachází místa s vyšší geometrickou komplexností, a to vždy vyžaduje pečlivý vývoj jejich technického řešení. Konstrukčně určitě stojí za zmínku nově vznikající náměstí mezi oběma budovami, které nazýváme „Rotated Plaza“, a to právě proto, že jednotlivá patra vytváří dojem jakoby rotovala kolem středu samotného náměstí. To dodává celému prostoru obrovskou dynamiku a k dosažení takového řešení bylo potřeba konzolu v každém patře, které se také od sebe liší jak délkou, tak geometrií betonové desky.
Fasáda je poté geometricky nejkomplexnější v samotném kýlu v západní části budovy, kdy se fasádní lamely spojují v souvislý povrch a sestupují do náměstí. Ostatní části lamel obsahují určitou opakovatelnost jednotlivých prvků, takže tam dosahujeme určité repetice obdobných či stejných prvků.
Zmíněné lamely navrhovala ještě sama Zaha Hadid. Byl jste u jejich zrodu – s jakou myšlenkou vznikaly? Znáte i zdroje inspirace pro takové řešení?
Myšlenka fasádních lamel byla součástí DNA projektu od samého začátku. Cítili jsme, že bychom se chtěli přihlásit k určité industriální paměti místa, daného úzkou vazbou s železnicí. Lamely svým tvaroslovím a materialitou na tuto paměť navazují a dále téma výtvarně rozvíjí.
Zaha Hadid tým vedla ve všech koncepčních fázích od roku 2014 do roku 2016, kdy byl projekt představen veřejnosti. Všechny zásadní myšlenky a celková podoba projektu se utvořily právě v tomto období.
Jak se vám spolupracuje s Pentou jako investorem a s Jakubem Ciglerem? Anebo se stavebními firmami?
Spolupráce s investorem Pentou Real Estate a naším lokálním partnerem Jakubem Ciglerem byla a je ve všech fázích příkladná. Je to zejména proto, že celý tým má obrovský zájem, aby tato stavba byla precizně dokončena a celé území, které jsme po dlouhé roky nepoužívali, se stalo plnohodnotnou součástí vnitřního města.
Na jakých dalších projektech se nyní podílíte a v jakých zemích? Jsou také tak velkorysé a zajímavé jako Masaryčka?
V současnosti pracuji na několika projektech rozličných typologií, od komerční výstavby, až po stadiony.
Který z nich považujete za nejnáročnější a proč? A ze kterého máte největší radost?
Bilancovaní o projektech si nechám na sklonek kariéry. Jeden z dalších inovativních projektů však zmíním, asi zejména kvůli své specifičnosti. Podařilo se nám navrhnout celodřevěný stadion pro tým Forrest Green Rovers, který se svou celkovou filozofií vymyká klasickým fotbalovým klubům nejen proto, že celý realizační tým a všichni hráči jsou vegani. Jedná se konstrukčně o dřevostavbu z lepených nosníků.
Je příkladem mého dlouhodobého zájmu, který rozvíjím zejména ve své akademické činnosti na londýnské univerzitě (Bartlett UCL), kdy se studenty navrhujeme veřejné a další stavby větších měřítek právě za použití inovativních technologií v práci se dřevem.
Jaký typ projektu vás nejvíce baví a nejraději na takových pracujete? Někde jsem zahlédla, že to jsou snad stadiony. Je to pravda?
Vnímám architekturu jako komplexní disciplínu a rád pracuji na projektech všech typologií a měřítek. Od komerčních staveb, až po veřejné stavby či urbanistické celky. Je pravda, že v portfoliu mám několik velkých stadionů a jejich navrhování jsem si užil. Nelze však říci, že bych se snažil nějak specializovat, právě naopak se snažím rozkročit tak, abych se zabýval více typologiemi a druhem staveb a získal zkušenosti jak všechny tyto projekty úspěšně integrovat do našeho postaveného prostředí.
Každý projekt je prototypem a originálem. Každý projekt vyžaduje spoustu úsilí pro nalezení nejlepšího řešení. Hrozně nerad projekty vzájemně srovnávám zejména proto, že ani vnitřně je mezi sebou neporovnávám a neuvažuji o nich komparativně. Vždy reaguji na specifické potřeby každého projektu.
Která města, pro něž jste nějaký projekt dělal, se vám nejvíc líbí? A váš názor na Prahu z pohledu architekta?
Města a městské prostředí obecně mám velmi rád. Jsem zastánce zahušťování zástavby v sídlech a městech tak, abychom byli schopni zachovat existující volnou krajinu.
Můj život se převážně odehrává na ose Londýn – Praha a musím uznat, že život v těchto dvou městech mi opravdu vyhovuje. Obě města se poměrně intenzivně snaží o rozvoj veřejného prostoru, převážně pro pěší, podporovaného kvalitní veřejnou dopravou, což je skvělý recept na moderní a kvalitní město. V Česku ještě vnímám, že agresivnější a akcelerovaný rozvoj železniční sítě s důrazem na rychlovlaky by určitě doručil bezprecedentní posun jak technologicky, tak společensky.
Nelze se nezeptat, jaká byla vaše spolupráce se Zahou Hadid? Co vše vám přinesla?
Spolupráce se Zahou Hadid mě určitě formovala. Poznal jsem ji již při mých studiích v jejím ateliéru na Vídeňské uměleckoprůmyslové škole a po jejím ukončení pokračoval v její londýnské kanceláři. Určitě její odvážnost a touha inovovat ve mně zanechala velký dojem. Její neúnavné hledání nových forem a způsobů architektonické tvorby bylo bezprecedentní.
A jaká byla ona sama? Čím vás inspirovala a kde ona hledala inspiraci pro své odvážné projekty? Který z nich oceňujete nejvíce?
Zaha byla velmi velkorysá a odvážná. To se myslím velmi propsalo do portfolia jejich prací. Již její prvotní projekty na škole se absolutně vymykaly tehdejší architektonické scéně a to jak již médiem, kterým projekty rozvíjela, tak jejich strukturou a architektonickou formou. Tuto originalitu nikdy během své kariéry neztratila.
Chybí vám i vašim kolegům? Myslíte, že se vám daří navázat na její práci? Byla by spokojená, kdyby viděla, na čem teď pracujete?
Určitě všem chybí, zejména diskuze o projektech během dlouhých večerů a večeří. Zaha by určitě nikdy nebyla plně spokojena s projekty. To však platilo i za její kariéry.
Potkal jste se s dvěma významnými ženami–architektkami. Nejdříve jste studoval u Evy Jiřičné, pak u Zahy Hadid a poté s ní i pracoval. V čem jsou stejné a v čem se od sebe liší?
Já vůbec nedokážu takto komparativně o obou osobnostech uvažovat, nedokážu nebo spíše nechci v tomto nijak zkratkovitě srovnávat. Studovat u těchto dvou dam světové architektury byla obrovská pocta a formující prvek mé kariéry.
Nevím, zdali se již poměr mezi ženami a muži na architektonických univerzitách vyrovnal. Z mého londýnského působení na UCL myslím, že k tomu již směřujeme, ale v dobách mého studia tomu ještě tak nebylo. I z toho důvodu cítím, že to byla skvělá volba a obou dam si nesmírně vážím.
***
Jakub Klaška, Zaha Hadid Architects
Vystudoval architekturu a design na UMPRUM v Praze, v ateliéru pod vedením Evy Jiřičné. Dále architekturu na Univerzitě aplikovaného umění ve Vídni v ateliéru Zahy Hadid. Vedle stáže na Gerrit Rietveld Academy v Amsterdamu získával své pracovní zkušenosti v architektonických studiích BIG, (Copenhagen), NOX a OMA (Rotterdam), CAP architects (Vienna) a Asymptote architecture (New York).
Od roku 2010 působí v ateliéru Zaha Hadid Architects, kde se jako architekt podílí na význačných velkých projektech, které vznikají po celém světě. Navrhuje unikátní kulturní centra, divadla, sportovní areály, ale i bytové komplexy. S Českem ho nyní profesně pojí projekt Masaryčky, na němž působí jako hlavní architekt za ZHA.
Na londýnské Bartlett School of Architecture vede vlastní architektonický ateliér. Byl také hostujícím lektorem na University of East London.