Výtvarný umělec Milan Houser ve svých dílech dokáže spojit surovost s jemností, průmysl s ekologií, retro s futurismem. Zkrátka jeho umění má vše, na co si člověk vzpomene, ale hlavně, hlavně donutí obdivovatele zamyslet se správným směrem.
Jak jste se začal zajímat o výtvarné umění a co vás k němu přivedlo?
Mé první setkání s uměním byly malby mého otce, který coby ryzí umělecký hobík přemalovával krajiny podle fotek. Obligátní západ slunce nebo krajina před bouří. Maloval u nás doma na chodbě, kde bylo dobré světlo a současně snadno umyvatelná podlaha. Do dnešní doby tyhle obrazy u rodičů visí a neomrzely se jim.
Jaká byla vaše první profesionální práce ve výtvarném umění a jaká zkušenost z ní vás nejvíce ovlivnila?
První profesionální zkušeností byla instalace mé diplomové práce „Koule“ do veřejného prostoru, přesněji na Guttenbergovo náměstí v Liberci. Tehdy jsem už nebyl součástí školy a byl jsem jen sám za sebe. Nejednalo se taky o dočasnou realizaci v galerii, ale o objekt, který měl mít trvanlivost a odolnost. Je tam dodnes.
Jaké jsou hlavní prvky, které definují váš výtvarný styl?
Abstraktní malba, objekt, barva, materiálové experimenty, procesuálnost, práce ve větších sériích, monumentalita, perfekcionismus.
Které materiály a techniky upřednostňujete při tvorbě svých uměleckých děl a proč?
Asi nejcharakterističtější materiálovou specifičností mé práce je mnou vyvinutý lak, který výrobce zábavně pojmenoval jako „Bezbarvý Houser“, protože jeho vlastnosti jsou natolik odlišné od běžné produkce, že je to takříkajíc průmyslový vzor. Jedná se o lak, který vyhovuje mým uměleckým potřebám: lze ho dobře probarvovat a nanášet v mohutných vrstvách.
Jaký je váš proces při vytváření nových děl od začátku až po finální produkt?
Zkusím naznačit proces tvorby litých obrazů, nikoli třeba grafik, skleněných objektů nebo instalací, kterým se také věnuji. Obecně vzato, nic z toho, co při jejich vzniku používám není z běžné nabídky určené pro uměleckou produkci. Ať je to plátno, které si nechávám tkát, masivnější rámy, které si nechávám vyrábět nebo už zmíněný lak a pigmenty, všechny tyto složky jsou spolutvůrci výsledné podoby obrazu, protože na jejich chemických a fyzikálních vlastnostech závisí výsledná podoba maleb. Tyto prvky, které obvykle nevystupují do popředí, jsou tu zpřítomněny ve vizuální podobě. Třeba blindrám většině malířů slouží jako technická pomůcka k upevnění plátna a má být neviditelný, tak pro mě se stává důležitou vizuální součástí mých maleb.
Které inspirace z každodenního života či přírody se promítají ve vašem umění?
Třeba intenzivní sluneční záření, zrcadlení, zbytky sněhu v krajině, malba barevných sloučenin v horninách. Běžnou součástí přírody je i vesmír, který mě nepřestává fascinovat.
Jakým způsobem zohledňujete udržitelnost a ekologické hledisko ve svých uměleckých dílech?
Velmi často recykluji jak vlastní obrazy, tak materiál, z nichž vznikají. Obrazy klidně i donekonečna předělávám, než abych je vyhodil nebo někde jen tak založil. Při výstavách nemám tendenci vytvářet nákladné redefinice výstavních expozic, snažím se využívat stávající architektonické dispozice.
Jaká byla vaše největší výzva při tvorbě některého z vašich uměleckých děl a jak jste ji překonal?
Velkou výzvou jsou výstavní instalace, jejichž podobu a vyznění lze v ateliéru jen předpokládat. Pak je to ale vabank. Takovou instalací byla například soustava stovek krápníků pro výstavu v Domě umění města Brna v roce 2017. Aktuálně se s podobnou výzvou potýkám pro sólo výstavu v Oblastní galerii Liberec, která je adaptací prostoru někdejších městských lázní. Výsledek bude jasný na začátku června, přijeďte se na něj podívat.
Jakými způsoby se snažíte inovovat ve svém výtvarném projevu a držet krok s aktuálními trendy?
Zajímám se o dění v oboru a snažím se pochopit vlastní tvůrčí přístup ve vztahu k příbuzným nebo naopak zcela odlišným uměleckým programům. Důležitou okolností je samozřejmě i moje pedagogická praxe, která umožňuje sledovat jejich přístup k umění a diskutovat o něm. Pomáhá to sledovat sám sebe s jakýmsi zdravým odstupem.
Které projekty či spolupráce vám přinesly největší osobní i profesní uspokojení a proč?
Největší uspokojení mi přináší možnost koncentrované práce, kdy má člověk čas v klidu přemýšlet a experimentovat. Pak může vzniknout sled jakýchsi šťastných náhod, které vlastně náhodami nejsou. Uspokojení mi přináší tento pracovní proces spíš než nějaký výsledek typu vernisáž vlastní výstavy. Práce sama je to stěžejní.
Jaký je váš názor na budoucnost výtvarného umění a jak vidíte jeho místo ve světě?
Umění bylo, je a bude.
Které aspekty vaší osobnosti se odrážejí ve vašem umění?
… asi individualimus nebo samotářství, nejsem člověk týmové práce, ale spíš sólista, který potřebuje klid pro koncentraci. Možná i proto je moje umění poměrně koherentní a dobře identifikovatelné, nejsem člověk „projektů“, ale ateliérový umělec.
Jakým směrem byste chtěl rozvíjet svou kariéru v budoucnosti a jaké jsou vaše plány pro další umělecké projekty?
Moje plány do budoucna jsou momentálně ovlivněné tím, že jsem nedávno zjistil, že musím opustit svůj dlouhodobě využívaný ateliér, který jsem přizpůsobil jednotlivým technologickým postupům v mé práci. Takže teď mi jde o to, najít srovnatelné zázemí. Moje práce je také založena na experimentu i omylech, takže je těžko predikovatelná. A to je pro mě i fascinující.