Spolumajitel EXX Holdingu Jindřich Lukavský vidí sílu v komplexnosti a věří, že buď míříte stále dopředu, nebo pomalu umíráte. EXX se nebojí výzev a složitých projektů v oblastech světelného designu, návrhu a výroby interiérů. V rozhovoru popisuje cestu, která začala podnikáním ve Felicii a pokračuje dál.
Text: Michaela Výtisková
Foto: Michael Tomeš, archiv EXX Holdingu, BoysPlayNice
Mohl byste popsat cestu, která dovedla vaši designovou společnost až do dnešní podoby EXX holdingu?
To bude dlouhý a budete to muset sestříhat. Rozhodně ta cesta nebyla přímá ani jednoduchá. Ale která je, že? Díky různým zkušenostem jsem o sobě věděl poměrně brzy, že nejsem student ani zaměstnanec. Už tehdy jsem také pochopil jednu další věc, že neumím a nechci být v životě sám. A měl jsem štěstí – svoji ženu, s níž jsem dodnes, jsem si našel už v 16 letech, a svého parťáka, se kterým pracuji také doposud, ve 22 letech. A vybral jsem si člověka, který je „světlařem“ tělem i duší. Když myslíte na své srdce, tak byste rádi, aby se o vás postaral doktor Pirk. Když jde o vaše světlo, tak byste rádi, aby to byl můj společník Petr Brzek.
Firmu jsme založili, kdy mi bylo 23 a Petrovi 25 let. Psal se rok 1994 a k tomu patřila Škoda Felicia, ve které jsme rozváželi zboží k zákazníkům. V roce 1999 k nám přišla do firmy učit italštinu mladá holka ze Znojma, Karolína Čechová. Po deseti letech se stala naším třetím společníkem ve firmě. Dnes náš holding řídí jako CEO a člen správní rady. Je s námi od svých 19 let.
Nejdříve jsme se věnovali jen osvětlení a dováželi jsme hlavně z Itálie. V té době se k nám přidal i čtvrtý mušketýr do party (vlastně třetí, protože jsme tři mušketýři a jedna Znojemačka). Martin Žalud začal v týmu Petrových obchodníků a zůstal s námi dodnes. Jako Petrova pravá ruka a šéf týmu, který přináší a realizuje ty největší zakázky holdingu EXX.
Chápu dobře, že jsou pro vás a EXX důležití parťáci a osobní vazby?
Určitě bych bez štěstí na své partnery nebyl tam, kde jsem. Celkově je moje cesta a cesta firmy EXX plná vzestupů a pádů, jak to v životě bývá. Od založení v roce 1995, přes rozšíření do Brna v roce 2002 a na Slovensko v roce 2015. Zásadní byl také rok 2005, kdy jsme otevřením prvního společného showroomu pro interiéry a osvětlení slavili 10 let od vzniku firmy.
Chtěli jsme část našeho úspěchu vrátit potřebným. Založili jsme proto nadaci Leontinka na pomoc zrakově postiženým dětem a mladým lidem. Od té doby se nadace postavila díky naší ředitelce Barbaře Huckové a jejímu minitýmu na vlastní nohy a každý rok dokáže rozdat mezi pěti až sedmi miliony korun. Věnuju se nadaci míň než bych si přál, protože většina mojí pozornosti patří firmě, ale jsem na ni hrdý. Jsem rád, že jsme do toho šli a že součástí značky EXX je i to, že pomáháme. Je to v souladu s tím, jak bych chtěl věci v životě dělat – tak, aby měly smysl nejen pro mne, ale i pro ostatní.
Máte za sebou i nějaký rok pádu?
Podobně zásadní, ale ve smyslu pádu, byl rok 2008. Bylo mi 37, měl jsem za sebou už 15 let kariéry, velikou a silnou firmu. Naše možnosti se zdály být neomezené a všechno se zdálo zdolatelné. Včetně toho „hupu“ na ledovci Hintertux v dubnu 2008… Probudil jsem se nevím, po kolika hodinách, na jednotce intenzivní péče v rakouském městečku Schwaz. V nemocnici a pak na vozíku jsem zůstal čtvrt roku.
V srpnu jsem byl zpět na golfovém turnaji pro naši nadaci Leontinka v Karlových Varech. Výsledek na „stejbly“ nebyl o ničem, ale osobní vítězství to bylo veliké. Byl jsem zpátky v životě. Po obrovském úleku. Ještě že tak, protože byl podzim 2008 a čekalo nás už jen pár měsíců prosperity před dalším stejně smrtelným „hupem“. A ani tento jsme (stejně jako já ten na Hintertuxu), neviděli ani trochu dopředu.
Rok 2009 pro nás byl de facto první krizí v životě. Nevěděli jsme pořádně, co to je krize. Takže to u nás bylo jako když jsou čtyři fáze po traumatu: šok, popření, zlost a deprese. Rok 2009 byl trochu šok a trochu popření toho, že to jde fakt z kopce. Sesedl jsem tedy z ředitelského křesla a vrátil se do ulic – do obchodu, za zákazníky. Převzal jsem řízení všech obchodních týmů kromě mosteckého, který si řídil od počátku Petr s Martinem. Kontroloval jsem každou nabídku, která šla z firmy. Učil znova jsem obchodníky obchodovat, techniky navrhovat. Pracoval jsem 12 hodin denně, sedm dní v týdnu. Sháněl jsem příležitosti. Vše, co jsme do té doby vydělali, jsme v letech 2009 až 2015 vrátili zpět do firmy.
V roce 2014 se začala situace pomalu obracet. Našli jsme nové příležitosti na trhu s úsporami energie a začali jsme realizovat výměny osvětlení za úsporná LED svítidla. Byli jsme jedni z prvních, měli jsme velmi propracovaný technický a finanční model. Pustili jsme se i do modernizace veřejného osvětlení. Děláme to dodnes a je to pořád velmi smysluplný byznys jak finančně, tak společensky a ekonomicky. Je to jeden z mých nejoblíbenějších produktů, který EXX nabízí.
A jak zasáhl EXX covid?
Covid nás zasáhl hlavně v interiérech a v interiérové výrobě, která v té době byla všechno, jen ne imunní. Je potřeba zde udělat malou odpočku a doplnit, že v roce 2018 jsme koupili podíl v interiérové výrobě v Uherském Brodě, kterou jsme kvůli neshodě s původním majitelem byli nucení na začátku roku 2020, tedy přesně na začátku pandemie zcela převzít a restrukturalizovat. Nevíme, jestli covid je za námi. Je to prostě cesta a my jdeme pořád dopředu, protože buď jdeš dopředu, nebo pomalu umíráš.
Ačkoli naše plány byly jiné, tak jsme vybudovali vlastní výrobu, která sice ještě není tak daleko jako její dva sourozenci – světla a interiéry, ale je to jeden z pilířů, který nám dává sílu, a současně jedna z motivací, která nás žene dál. Chceme a pracujeme na tom, aby naše výroba byla tak silným pilířem, jako jsou světla a interiéry. Díky tomu bude přidaná hodnota značky EXX pro naše zákazníky, partnery i spolupracovníky mimořádná.
Z jakých značek nebo společností je dnes EXX Holding tvořen?
Pro EXX HOLDING je dlouhodobě klíčová značka EXX. Máme více aktivit a součástí skupiny je několik firem, které se specializují na různé oblasti. EXX je hlavní značkou jak pro osvětlení, tak pro interiéry i výrobu. Vedle toho jsme spoluvlastníky dnes již tradiční české značky designových svítidel Lucis a vytvořili jsme samostatnou značku Ecoled veřejné osvětlení pro modernizaci veřejného osvětlení.
Aktuálně se moje rozvojová iniciativa soustřeďuje na další aktivitu, která s interiérem souvisí a z níž možná další značka vyroste, ale to si zatím nechám pro sebe. Třeba to bude téma na nějaký příští rozhovor.
Co vše jste v rámci interiéru pro klienta schopni obstarat?
Všechno. A to není klišé, ani slogan, ani arogance. To je prostě naše esence. Naší nejsilnější stránkou je komplexnost. Naše síla tkví v tom, že služby a produkty dokážeme spojit, a to ve všech směrech.
Jednak vertikálně – umíme interiér zařídit od studie, přes projekt, dodávku, až po realizaci na klíč. A jednak horizontálně – napříč všemi produkty, všemi typy vybavení. Od stavebních prací, přes podlahu, výmalby, koupelny, samozřejmě osvětlení, až po vestavný nábytek, mobiliář, dekorace.
Samozřejmě umíme a realizujeme zakázky, kde „děláme jen něco“. Ale ta komplexnost je to, v čem vynikáme. Máme šikovný tým, který se nebojí nových a složitých věcí. Je to s trochou nadsázky i „prokletí“, protože si říkáme o ty nejtěžší zakázky nebo jejich nejtěžší části.
Specialista na kanceláře vyhraje kancelářský nábytek v office budově, truhlář vyhraje vybavení pokojů v hotelu. My jsme desetibojař a nejsilnější jsme většinou v takzvaných „společných prostorách“ nebo „shell & core interiéru“ – recepce, lobby, konferenční prostory, restaurace hotelu, toalety atd. Tam, kde je třeba kombinovat různé profese, vyrábět složité designové prvky, které pak dělají „tvář“ interiéru. Anebo naopak nejsou vůbec vidět. Často se trápíme. Při naceňování často ani přesně není jasné, co vlastně bude předmětem dodávky. Je to ale vždycky výzva.
Více v tištěném vydání E&B, magazínu pro Estate & Business, které si můžete předplatit zde E&B – Předplatné A 11.